Kotvy

ten poslední obraz/obrat se IMO fakt povedl... T

Hromtome,

děkuji za zájem a těší mě, že ti ta básnička připadá dobrá. 

Dagmaram,

ale já ty kotvy, o kterých píšu, nevnímám nijak negativně. Taky mám pár kotev, kterých se nechci a ani nemohu vzdát. Vím ale, že nemohu mít mnohé, co jsem kdysi mít chtěla. Mám tu výhodu, že si své některé prastaré plány mohu plnit aspoň ve virtuálním světě - na internetu. Jde třeba o tohle moje psaní například, ale i o jiné aktivity. Je to něco, co jsem ještě před pár lety kvůli kotvám dělat nemohla. Teď můžu, ale nevím, jestli dopluju až do zámoří. Každopádně už jsem dost daleko od pevniny. Ztratila se mi z dohledu.

Elíno, jsou i pozitivní kotvy. Ty které najdeš v přístavu (třebas i pěti dětí) . Já mám děti dvě, vyplouvám, ale svůj domovský přístav potřebuju. Kotvím v něm ráda. Tuším, že tvojí básní správně rozumím,  ale vnímám  i její pozitivní aspekt, který je mezi řádky. 

Dobré

Dagmaram,

vždycky záleží na tom, o jaké kotvy jde. Pokud je to ta kotva na dně pořád dolévané sklenice, tak ta se dá zdvihnout pevnou vůlí asi nejrychleji. Pokud je to ale pět malých dětí, tak to už je horší. To chce čas. Ale až dítka jednou dospějí, lze zkusit doplout do zámoří třeba i v padesáti letech a možná, že i později. Jde hlavně o to aspoň to zkusit.

Pěkné. Líbí :-)

Juknu tam přes Google.

Doporučuji spíš Bergen, a Tromsø pro jeho bezprostřední, mladou a univerzitní atmosféru. Tam je básník na každým rohu

Norsko,

já teď píšu většinou mětské básničky. Odehrávají se i ve velkých městech a nemohu vyloučit, že se předmětem mého zájmu třeba stane i Oslo.

Přece tě z ničeho takového neobviňuji. Někdy jsi jak Božena Němcová, když psala své povídky z hor. Takové, znamená Jako

Norsko,

kdybych si o sobě myslela, že jsem vševědoucí, tak proč bych tady tedy byla? Já jsem tu proto, abych teprve postupně, krok za krokem, zjišťovala, jak se věci mají.

Umbratica je hlavně autorka vázaných veršů a já se o vázané verše nezajímám. V.On the Road, to je jen vyjímka, která potvrzuje pravidlo.  

Fidzi,

já sice moc nevím, o čem to mluvíš, stejně jako nevím, co že to mám mít spočítáno, ale i tak - díky za kritiku. Hlavní je být On the Road.

blacksabbath,

já píšu jinak než Umbratica a vím, že nikdy nebudu mít čtenost a tolik tipů jako ona. To by ani nešlo. Já píšu pro menšinové publikum, nebo si spíš píšu sama pro sebe. A když se dokonce pár lidem i líbí, tak, co si víc přát ?

corriente,

máš pravdu. Ta básnička zaujala v prvním dnu své existence v dílně deset lidí, to ano. Ale i na cestě do slepé uličky, jak o tom píšu v jiné své básničce Studna, může být první krok úspěšný.

Takové vševědoucí. A pozdravuj Um. Že mi chybí

Štírko,

samota není hlavním obsahem té básně. Spíš mi šlo o to, že většina z nás se spokojí se svým životním stereotypem a "usadí se". Přestaneme být poutníky, přestaneme být námořníky, kteří plují napříč přes oceán, aniž by přesně věděli, kam doplují. Lpíme na jistotách a čím jsme starší, tím víc se bojíme nejistot.

Mas výtečné nápady,  originální poetiku, slusnou miru jiskření.  (Nechápu tvou skepsi/zhrzenost/az povysenost) za me opet zdařilé. 

jjj......hezky jsi to uchopila......*/****

Za mne: je to pokus na první pokus úspěšný

kotva do černého

v plavbě do poezie modernější svobody

:)

Elino, necetla jsem sice Vyhnalov... asi to zvladnu pozdeji...ale Tve zachyceni momentu samoty zvenci... pronikajici dovnitr... souzni s mym vnimanim... tip