Představ si, že peníze neexistujou (Chudák VII)

 

Když ho asi ve čtyři ráno přestalo bavit bloumat ulicemi, vzpomněl si na kavárnu mezi Muzeem a spodkem Vinohradské, která má otevřeno nonstop. Dal si kafe a přihlásil se na wi-fi. Co tam napsat? Holky Praha? Sex Praha? Private? Googloval až do svítání. Pil čtvrtý kafe za 48,- a věděl, že kvůli tomu nebude mít na jídlo. Prohledal všechny weby, které našel, do některých se ale nešlo bez chytrého telefonu přihlásit. Viděl fotky stovek prostitutek, některé s tváří mimo záběr, jiné s bezelstným pohledem do objektivu. Kristinu ale nenašel. Začal prohledávat i stránky v angličtině. Heslo Prague. Další stovky vystrčených zadků a dvojnásobek koz. Další kafe za 48,- a přesto usínal. A pak narazil na profil dívky, které nebylo nikde vidět do tváře, ale ležela na Kristinině gauči, za kterým byla stejná lampa, jako má ona, stejné rostliny ve stejných květináčích IKEA, stejný koberec. Dívka měla stejnou barvu vlasů, stejně dlouhé nohy a na sobě prádlo, které Martin možná viděl před několika dny, když jí vlezl do pokoje. Na tom gauči posledních pět nocí spal. Veronika, age 20, Prague. Ta kráva blbá. Tak je to pravda? Ceník tu nemá, ale tenhle web asi není pro žádný loosery, co jdou do bordelu jedenkrát měsíčně po výplatě. Bože můj, fakt může bejt tak blbá? Jak tohle může dobrovolně dělat? To přece nedává smysl. Proč maká v advokátce a po nocích šlape? Nestíhá psát seminárky. Kráva. To mně poser záda. Šňupe, aby to tempo vydržela. Má aspoň nižší náklady než zisky? Nedivil bych se, kdyby to bylo fifty-fifty, pokud nebere desítku za noc. Nebo dvacítku? Třicítku? Chlapi s bavorákama a botama z hada. Ty vole. Má tu dokonce hodnocení, jako by byla zboží na Heurece. Devět z deseti.

Uvědomil si, že neví, co teď vlastně. Bylo sedm ráno. Znova psát Kristině, jestli se už jakože vrátila domů? Nechala by ho tam prospat se, než půjde po poledni zase do hospody? Kam jinam by šel? Musí se prospat, jinak v hospodě odpadne po prvním kilometru v nohách. Napsal jí a ona odpověděla – Prijd si pro veci, uz tu nemuzes byt, ale az vecer. Píča!

Ploužil se po Václaváku jako ve snu, únava ho přepnula do psychedelického modu. Kam jít? Nevymyslel nic lepšího, než vyrazit do práce už teď. Řekl kuchařům, že celou noc nespal, protože si zabouchl klíče - Nemohl bych se tu natáhnout na lavici, než přijdou číšníci? - Kuchařům to bylo jedno. Před příchodem pinglů Martina vzbudili. Ty dvě hodinky přišly vhod. Na záchodech se snažil dát se trochu do gala, neměl ale ani zubní kartáček. Utratit za něj posledních pár drobných? Kašlu na to. Měl kruhy pod očima a mastný vlasy. Šel si koupit malou snídani.

Zbytek dne pak běhal s pivem. V hlavě měl prázdno. Rozbil jeden prázdný půllitr. Těšil se na noc, snad ho nechá ta kráva aspoň dneska ještě přespat. Lidi mu dali na spropitném přes dvě stovky, to je akorát na jízdenku, zítra pojede domů.

Po půlnoci prozváněl před domem Kristinu. Otevřela mu bzučákem. Ve dveřích se hned omlouvala za včerejšek -

Kde jsi spal?

Nikde. Ráno jsem si chvíli zdříml v hospodě.

Promiň. Včera jsem tady nakonec vůbec nebyla. Bylo to neplánovaný.

Napadlo ho hned se zeptat, kde byla, ale k čemu vlasně? Byl unavený a bavilo ho být diskrétní. Chtěl jenom zavřít oči a spát.

Ráno vypadnu. Nebo mám jít hned?

Kristina se zvedla a uklízela nějaké věci z gauče, aby mu ustlala. Martin se na gauč zadíval.

Klidně bys tu mohl zůstat těch pár dní, než se nastěhuješ do svýho, ale nemůžu tě tu nechat samotnýho. Mám to v nájemní smlouvě. Jedu na pár dní pryč.

Vymyslela si to? Kam jede? Zeptal se jí, kam jede, ale odpověděla, že nemusí vědět všechno. Možná opravdu někam jede. Není to fuk? Možná se bojí, že jí vybílím byt. Usínal.

Ráno šel se svýma knížkama v potrhané igelitce na vlak. Nebyl doma od té doby, co začal krást. Celé se to vešlo mezi dva návraty domů. Nebo ještě nepřestal? Kde vezme peníze na splacení dluhu u Viléma? Nebo – komu vezme? Ne, měl pocit, že je to všechno tak strašně daleko, olašská princezna i její povedený parťák, tak daleko, že se to nemůže vrátit. Myslel na Kristinu a na sebe – kdo z nás udělal větší blbost? Co je možný ospravedlnit a jak? Měl se jí zeptat. Stejně se jí jednou zeptá.

Doma hrál fotbal s bráchou, pomáhal mámě vařit, nadával s tátou na politiku. Tátova nemoc už rodinu neděsila tak moc, jako minule. Doktor mu našel šedý zákal. Operace je bez doplatku, ale jezdit s autem ještě dlouho nebude.

Martin se procházel krajinou kolem vesnice. Na rozdíl od Prahy tu byla zima už cítit ve vzduchu. Kolik vlastně stojí kousek země? Kolik by člověk potřeboval půdy, aby ho uživila po celý rok? Žít mimo finanční operace, jak jen to jde. Nasadit brambory, slunečnice, mrkev, pár jabloní, hrušek a ořechů, mít deset slepic, který sežerou za celý rok jen pytel pšenice tak za tři stovky. Pracovat klidně jenom občas – jako pingl ve vedlejší vesnici, jezdit do práce na kole. Vydělat jen tolik, aby bylo na elektriku, plyn, telefon, daně a zdravotní pojištění. Tocqueville psal, že pro demokracii je nejlepší, když co nejvíc lidí vlastní svůj malý kousek země a na něm jsou soběstační.

Měl v plánu vrátit se do Prahy co nejpozději. Ještě týden nebude bydlet. Zrušil další rande u soudkyně, řekl, že toho má teď moc. Po SMSkách ukecával Viléma, aby ho u sebe nechal přespat, až přijede na dva dny kvůli práci. Byla neděle, pak pondělí, úterý ráno – a najednou volala Kristina.

Kdy přijedeš?

Proč?

Mám průser s tou seminárkou. Nestihla jsem ji přečíst. Četla jsem to až ráno v tramvaji. Profesor si mě vzal stranou a ptal se na nějakou citaci. Kdo je, do prdele, Forst?

Forst? Třetí generace Frankfurtské školy. Teorie tolerance.

Cože? Kdes ho sehnal?

Ty neznáš Forsta?

Ne! Proč tam cituješ takový exoty?

Neargumentuj jak ženská, prosim tě, jo? Proč sis to nepřečetla?

Musíš mi pomoct. Přiznala jsem, že to psal někdo jinej. Řekla jsem, že jsem si spletla soubor. Musím do večera poslat nový text.

Tak dělej, piš...

Musíš mi pomoct. To nedám. Musíš přijet.

Přemlouvala ho, ať jí pomůže práci napsat. Dal si samozřejmě podmínku, že ho za to nechá ještě párkrát u sebe přespat.

Přijel do Prahy hodinu po poledni. Když prozváněl Kristinu před jejím domem, napsala, že tam do hodiny bude. Kde je, sakra? Tak spěchá nebo ne? Přijela taxíkem.

Promiň, byla jsem objednaná na permanentní make-up.

Co to je?

Kristina si prsty učísla obě obočí, trochu zarudlá.

Vidíš?

Ne.

To je dobře. Bála jsem se, že to ta ženská posere.

Hrozí ti disciplinární řízení, takže vlezeš do salónu?

Říkám, že jsem byla objednaná.

Vešli do bytu a Kristina zas začala dělat, že spěchá. Tvářila se, že chce psát sama a Martin že by jí měl jenom nahazovat nápady, ale pak se ho zeptala, jestli nemá hlad, začala vařit a pobídla ho, aby mezitím napsal nějakou „kostru“ na téma „přímý výkon moci lidu“, které zahlédla ve skriptech. Martin začal „přímý výkon moci lidu“ googlovat a povídal si s Kristinou o referendech, o Brexitu, o přímé demokracii -

Ty vole, to jsou jako v praxi tyhle žvásty, co šíří Okamura?

Já nevím. Kdes to téma sehnala?

Líbilo se mi, jak to zní, ale nenapadlo mě, že je to vlastně Zeman a SPD. Musíme najít jiný téma.

Tak to nebude asi jenom tohle. Můžeš si načíst něco o švýcarských referendech...

Ne, na to není čas. Najdeme jiný téma.

Hm. OK.

Kristina mezitím prostřela. Jedli a bavili se o tom, co ji baví – nemohli nic najít. Kristina se nervózně podívala na telefon, kolik je hodin.

Co tě zaujalo na semináři?

Nic.

O čem jsi psala jiný seminárky? Nedalo by se to nějak naroubovat na ústavní právo?

Já nevím. Jediný, co mě trochu baví, je autorský právo. Ale co má společnýho s ústavou?

Vrátili se k Švýcarům a Okamurovi. Načetli, co šlo, a smolili text s použitím Wikipedie a dvou veřejně dostupných diplomek. Se stmíváním Kristinina aktivita klesala, až se najednou ocitla ve sprše, a Martin si uvědomil, že píše sám. Vrátila se v županu a s turbanem z ručníku.

Ty někam jdeš?

Měla bych to ještě dneska poslat. Kdy to budeme mít hotový?

Chceš jít teď pryč? Ani si to nepřečteš?

Pošli mi to na mail, podívám se na to v telefonu.

Kristina zmizela ve svém pokoji a pak se objevila v krátkých šatech.

Kam jdeš? Za dědou?

Co je ti do toho?

Proč mu nezavoláš, že se ti to prostě nehodí?

Kristina nereagovala, snažila se zapnout si na zádech zip. Mám se jí znova zeptat, proč musí zrovna teď za dědkem? Mám jí říct, že vím? Mám se jí na seminárku vykašlat a nechat ji pěkně se v tom vymáchat? Delete. Vysypat koš. Ne, to by bylo moc. Ale dopsat by si to mohla sama. Otevřel pusu a vyšlo to z něj jakoby samo -

Já vím, kam jdeš.

Kristina se k němu otočila až po chvíli, až když se jí podařilo dopnout šaty. Bez imprese -

Cože?

Vím, kam jdeš.

Kam?

Našel jsem tvůj profil na Discreet-servicezz.

Zaváhala jen na chviličku.

Nemám žádný profil... kde?

Není ti tam vidět do tváře, ale fotila ses tady v tom pokoji. Veronika, 20 let.

Nechápu, o čem mluvíš.

Martin na ni hleděl dál s klidným výrazem, ale srdce se mu rozbušilo. Kristina se rozpouštěla v jeho černých očích, padala do nich jak do hrobu na dně hluboké šachty. Musela něco říct. Zírala na něj tak dlouho, že už to skoro působilo jako důkaz.

Vypadni.

Cože?

Vypadni odsud. Dopíšu si to sama.

Martin uložil soubor a zavřel notebook.

Pošlu ti to na mail, ale není to hotový. Na to tě upozorňuju.

Nestarej se.

Martin se zvedl z křesla a šel pomalu ke koupelně, kam Kristina mezitím odběhla a snažila se u zrcadla překrýt pudrem zarudlé fleky kolem obočí.

Zajímá mě jenom, proč to děláš, když zároveň pracuješ v advokátce.

To bys nepochopil.

Aha. Proč bych to nepochopil?

Protože jsi cvok.

Cvok?

Všiml si slz, které jí snahu nalíčit se dost kazily. Šeptala roztřeseným hlasem -

Běž do hajzlu. Nedokážu se ani namalovat, když do mě hučíš.

Co máš za tak speciální důvod? Proč ti nestačí plat z advokátky?

Kristina se ještě pár vteřin snažila líčit, ale pak se opřela dlaní o umyvadlo a podívala se naštvaně a zároveň zničeně na Martina.

Protože jsem tam makala půl roku zadarmo.

Proč?

Pokrčila rameny -

Otevřela jsem blbou datovku, když sekretářka odešla na mateřskou, a nevěděla jsem, že ubíhá lhůta na odpověď. Firma prohrála spor o čtyři sta tisíc. Mně řekli, že buď vypadnu a zaplatím to, nebo budu půl roku bez platu. Co jsem asi mohla dělat?

Proč v tom ale pokračuješ? Proč platíš takovejhle byt?

Kristina se na něj asertivně zašklebila, jako by tím chtěla dodat na věrohodnosti svým slovům, ale hlas jí přeskakoval -

Protože chci! Protože chci mít co nejdřív vlastní byt a vlastní prachy a nenechat si od nikoho srát na hlavu!

To nedává smysl.

Co nedává smysl? Je to jasný jak facka. Ty seš jedinej, kdo tu logiku nechápe. Ale taky na to jednou přijdeš. Když nemáš prachy, nejseš nic. Seš otrok, chudák, něco jako zvíře. A já z toho chci co nejdřív pryč.

Chceš se z toho dostat tím, že budeš o to víc otročit?

Je to rozhodně poctivější než krást.

To je blbost. Naopak. Je to mnohem horší. Ničíš se. Oškubáváš samu sebe jak kuře z KFC. Poctivě usmažená slepice.

Co si o mě vlastně myslíš? Nejsem žádná špinavá štětka, co jde s kdekým.

Vím jenom, že děda není jedinej.

A co? Nemůžu mít tři chlapy najednou? Nebo je problém v tom, že platí?

Problém je v tom, že hraješ dobrovolně hru se zkurvenýma pravidlama, co pro tebe budou vždycky totálně nevýhodný. Kvůli pitomým penězům, který jsou samy o sobě hrozná virtuální píčovina, děláš věci, do kterých by tě jinak nikdo nemohl nijak donutit. Představ si, že neexistujou peníze...

Cože? Co to žvaníš, do prdele?!

Počkej... Představ si, že neexistujou peníze. Měli by ti chlápci nějakou šanci, jak tě dostat do postele, kdyby neexistovaly peníze?

Nechápu, o co ti jde.

Představ si to. Jenom to zkus. A pak si představ, jakým způsobem ti chlapi svoje peníze vydělávají. Co dělají? Dělají vůbec něco? Sedí v kanclu a buzerujou lidi? Představ si, jak těžký mají živobytí. A porovnej to s tím, co děláš ty.

Ty seš úplnej debil, přestaň mě zdržovat! Vypadni už konečně!

Vytlačila ho ze dveří od koupelny a pak je zavřela. Otočil se. V obýváku si sbalil věci a oblekl bundu. Kráva blbá. Co na tom nechápe? Obouval si boty, když se Kristina objevila stejně nedolíčená, jak byla před chvílí u zrcadla. Vzala telefon a vytočila nějaké číslo. Byla strhaná, usmrkaná, rezignovaná. Z telefonu zabzučel hlas. Odpověděla -

Ahoj. Já... Dneska nemůžu.

Poslouchala – a všimla si, že Martin pořád ještě neodešel. Položila telefon na prsa, aby nebylo slyšet její - Vypadni! - směrem k Martinovi.

Homeless again. To jsou kšefty. Mám jet zas domů? Zítra stejně musím do hospody. A škoda peněz, mám jen tisícovku, co mi dala máma. Zavolal Vilémovi a vymyslel si historku, proč je zas v Praze bez noclehu, ale Kristinino jméno příběh neobsahoval. - Tak dobře, řekl Vilém, přijeď, ale připrav se, že Maruška je citlivá.

 

---