Minulý rok byl těžký a ještě těžší nás čeká.

Právě uplynulý rok byl špatný a vyhlídky na ten další nejsou o nic lepší. Takhle to bylo celou dobu, ale myslím, že tak špatný rok, jako ten odcházející, jsme ještě nezažili. Hovořím z pohledu omezování osobních svobod, cenzury, pronásledování, utahování šroubů, vysávání radostí ze života, zkrátka kráčení do totality. Já nevím, jestli si to uvědomujete. Oni tu žábu vaří postupně, takže možná to mnohým nedochází. Ale je pravdou, že poslední rok pod kotlem pořádně přitopili.

Kdyby mi někdo před dvanácti měsíci řekl, že příští rok o tom čase bude celá planeta ve vězení, nevěřil bych. Bohužel, se to stalo. A my v tom žijeme. V obrovském vězení, ze kterého není kam utéct. Nikdy v historii světa a lidské civilizace to nebylo tak špatné. Samozřejmě byly diktatury, bylo zavírání nepohodlných, mučení, popravy. Ale vždy existovala možnost, třeba jen teoretická, utéci někam, kde drápy diktátora nedosahovaly. To platilo za Hitlera, za Stalina i za Pol Pota. Nyní poprvé jsme v situaci, kdy opravdu není kam utéci. Pominu-li tedy některý primitivní africký stát nebo nějakou exotickou zemi Třetího světa, kde by ale zase byly jiné problémy, možná horší.

Mega-podvod s neexistující pandemií vyšel satanským plánovačům stoprocentně. Ve skutečnosti to bylo celkem jednoduché. Mohli to udělat už o několik roků dříve, ale oni si dali na čas. Ladili formu do perfektnosti, zkoušeli různé viry, HIV, MERS, SARS, nemoc šílených krav, ptačí chřipku a já nevím, co ještě. Nakonec zvolili kombinaci výše uvedených. Vir neměl být moc nebezpečný, pouze měl být hodně nakažlivý. A to se povedlo. A pak zúročili i technologie šmírování, kamerové systémy, odposlechy mobilů, internetu, soukromé komunikace. K tomu přidali dlouhodobou výchovu tří generací k nadměrné opatrnosti a potřebě osobní bezpečnosti a s tím spojené snahy eliminovat i to nejmenší nebezpečí.

Klaplo to. Už deset měsíců nežijeme, ale přežíváme. Změnili naše osobní zvyky, touhy, potřeby. Z poloviny populace udělali vystrašené jedince ochotné udávat kamaráda nebo se poprat v obchodě s někým, kdo nemá správně nasazený náhubek.

A propos náhubky. Nemohli najít lepší symbol podřízení se. Kam se hrabou žluté židovské hvězdy za Hitlera. Náhubky jsme dávali nebezpečným psům. Dnes si je nasazujeme sami a kdo ho nemá pořádně kolem huby, na toho volají policii.

Policie přestala stíhat zločince, ale zneužívá své síly k vyražení dveří beranidlem a zatýkání lidí, jejichž jediný zločin je, že byli spolu. Být spolu je dnes trestné. Dost na tom, že zakázali zpívat, i jen sedět jeden vedle druhého je zločin. A přitom je to nejzákladnější potřeba člověka. Jim se daří tuto potřebu kriminalizovat. A nikomu to ani nepřijde moc divné. Izolují nás.

A neustále nás straší. Média, zejména televize dokázala překročit svůj vlastní stín, co se týče strašení. Dělají to geniálně! Ono stačí jen pořád opakovat to samé. Goebbels měl pravdu. „Dnešní počet nakažených je xxx“. Strašně jim chybí ty hromady mrtvých, tak to dohánějí aspoň statistikami „nakažených“. Dávám to do uvozovek, protože samozřejmě o žádné nakažené nejde. Ty testy jsou notoricky nespolehlivé a navíc pozitivně testovaný není totéž, co nakažený. Ale oni to úmyslně přehlížejí. A pak neustálé záběry na lidi v atombordelu nebo s náhubky. 24 hodin denně 300 dnů za sebou. To udělá své.

Vystrašený, izolovaný jedinec je manipulovatelný a ovladatelný. O tom to je. A tak izolují členy rodiny, se zvláštním důrazem na izolování těch starších. Těch se obávají, protože ti si jednak pamatují, jak to bylo dříve, jednak byli vychováni k větší osobní statečnosti. A někdy se ani tak moc nebojí o svůj život věda, že ta lepší jeho část je už za nimi. Izolují moudré, staré lidi od těch mladších, aby je „nekazili“ svými zkušenostmi a radami. A samozřejmě, pro starší je tato izolace vražedná. Ta izolace zabije mnohem víc lidí než nějaký covid. Ve vězení je nejhorším trestem samotka. A oni ordinuji samotku všem, hlavně těm starším.

Je to první Systém, kterému se podařilo snížit sexuální kontakty na minimum. Samozřejmě ti, kteří mají stálé partnery, mají patrně ještě i sex (i když mnohem nudnější), ale ti bez partnerů si dnes neškrtnou. Seznámit se, sbalit někoho je dnes vyloučeno. Je to také první Systém, který eliminoval prostituci. To se nepodařilo ani komunistům, ačkoliv se o to snažili. K seznamování a následným sexuálním stykům docházelo i za války třeba při bombardování, i v koncentračních táborech. Dnes to je vyloučeno. Mně osobně to tak nevadí, já jsem si užil dřív, navíc mám partnerku, ale chudáci dnešní mladí. Předtím roky vymývání mozku kampaněmi feministek, různými #MeToo, výchovnými lekcemi homo-lobby a teď covid.

Snad nejhoršího zločinu páchají satanisté na dětech. Na těch se opravdu vyřádili. Zrušili školy, zrušili hry, sport, soutěžení, radost, lidský kontakt. Děti potřebují kolektiv svých vrstevníků, hledají v něm svou roli. Mimo jiné. Po stránce znalostí nám roste generace absolutních tupců. I tak už 30 let pracují na demontáží výuky, po všech těch inkluzích, počítačích ve školách, psaních tiskacím písmem, potlačování učitelských autorit dovedou zavřené školy a distanční výuka dílo k dokonalosti. Nechci ani pomyslet, až ti dnešní mladí převezmou řízení.

Dalo by se ještě pokračovat, například nepíšu o ekonomických aspektech, o likvidaci živnostníků, o stovkách tisíc podnikatelů, kterým nesmyslná a zbytečná omezení brání vydělávat si na chleba, nepíšu o obrovském státním dluhu, který se podařilo vytvořit v enormně krátkém čase, ale stačilo už.

Naši politikové – jde z nich hrůza. Ukázali v uplynulých měsících tak nebetyčnou hloupost, omezenost, nekoncepčnost, zbabělost, neschopnost vládnout a malost, že víc by to nešlo ani v Shakespearových hrách. Děsí mě to, protože tihle šedí hlupáci mají možnost rozhodovat o našich životech. A bohužel to také dělají. A děsí mě to dvojnásob, protože nikdy nebudou za své zločiny proti lidskosti a genocidu národa potrestání.

Jak jsem psal v úvodu, udělali z naší země a planety dokonalé vězení. Orwell by to nevymyslel. Vlastně těch varujících autorů je víc, nebyl to jen Orwell. Byl to třeba Zamjatin a jeho novela My, byl to Bradbury a jeho 451 stupňů Fahrenheita, byl to Huxley a jeho Báječný nový svět, byl to Raspail a jeho Tábor svatých. Když tak nad tím přemýšlím, dnešní satanisté to spojili. Z každého toho dílka si vzali inspiraci a vytvořili svět, kde všechno, před čím ti spisovatelé varovali, spojili do nového světa, který je teď už současností. Ovšem ten je ve skutečnosti ještě horší. Nikdo z dystopických autorů nepředvídal teror LGBT, genderové běsnění, Kalergiho plán na mísení ras, či 5G sítě ovlivňující nálady.

Tak to byla rekapitulace odcházejícího roku. A co nás čeká v tom novém? Obávám se, že nemám pro vás dobré zprávy. V posledním měsíci se skloňuje slovo vakcinace ve všech pádech. Vakcinace se stala novým bohem (nebo bohyní), ke které se upínají jednak ti šedí ubožáci, kteří rozhodují o našich životech, jednak podstatná část populace a jednak média. Samozřejmě, že vakcinace nic nevyřeší, virus nezmizí. Ale vakcinace slouží k jiným účelům. A to hned ke třem. Za prvé si Big Pharma namastí kapsy, za druhé to umožní dlouhodobě nalomit zdraví populace s katastrofálními následky nejen na plodnost. Nebudeme padat hned, tak blbí nejsou, vakcína bude působit dlouhodobě a pomalu, budeme umírat na jiné nemoci, které bychom ani nečekali. A pak, za třetí, to umožní kastovní systém, kde ti vzpurní, kteří se nenechají otrávit, se stanou občany druhé kategorie. Nebudou smět tam a nebudou smět sem. Nebudou moci do hospody, do divadla, na koncert, na zábavu, cestovat, patrně nebudou moci vůbec nic. Židovská ghetta byla proti tomu rajskou zahradou. Čeká je smutný život v osamění a izolaci. Očkovací pasy budou, na to vemte jed. A budou to mít pojištěné tak, aby to nešlo zfalšovat, to už při dnešních technologiích není problém.

Pokud by lidi začali moc remcat, je tady vždycky možnost, že virus „záhadně zmutuje“ a objeví se nějaká horší, smrtelnější varianta.

Pochopme, že toto je válka. Na jadernou válku si netroufnou, tu by nemusel nikdo vyhrát, tak to dělají takhle. Nepadají bomby, ta válka probíhá tzv. soft terorem. A je to o to horší, že v této válce válčí naší čelní představitelé proti vlastním lidem. Nemyslím, že dostávají někde instrukce. Jejich činy jsou odrazem jejich zbabělosti, neschopnosti, nekompetence a hlouposti. A také sadismu a opájení se moci.

Uvědomuji si, jak nesmírně pesimisticky zní vše, co jsem napsal. Je tedy nějaká naděje? Ano, je. Ale nebude to lehké. Musíme pracovat na sobě. To všechno, k čemu došlo, a co se na nás ještě hrne, je jen proto, že my sami jsme to dovolili.

Nejprve chci připomenout článek 23 Listiny základních práv a svobod, která je nedílnou částí naší Ústavy:

To, co chybí, je osobní statečnost. Systém dlouhodobě pracuje na tom, abychom stateční nebyli. Ale tady jsou masivně odstraňovány lidská práva a základní svobody garantované Listinou.

Pokud to chceme zastavit, musí každý z nás v sobě znovu objevit chlapa. Napsal jsem, že tohle je válka. A ve válce jsou mrtví. S tím musíme počítat. Bez odvahy postavit se zlu a bez obětí to nepůjde. Nebudu vám říkat, co přesně je třeba dělat, to musí vědět každý z vás. Připomínám slova Plinia: Peníze ztraceny - nic není ztraceno. Čest ztracena - mnoho ztraceno. Odvaha ztracena - všechno ztraceno.

Přeji nám všem do nového roku, abychom tu odvahu a statečnost v sobě našli.

Autor: Vladimír Stworl