Vaše argumentace stojí za hovno (Chudák IX)

 

 

Půjčil si v knihovně Milence od Marguerite Duras. Překvapilo ho, že autorka téma prostituce v podstatě nijak neřeší. Jsou tam dvě, tři věty o tom, že od Číňana bere peníze a dává je své matce, jednou slovo „prostituce“ použije přímo. Ale žádná dilemata, žádné obkecávání. Samozřejmě je to jiné, když má „prostitutka“ jen jednoho klienta a ten cit tam vždycky byl, i když ho od počátku popírala. Ale píše i o tom, že celé lyceum vědělo, co dělá po nocích. To je přece ten kontext, který by se měl dotýkat citu pro ostudu. Nerozpitvávala to v knížce záměrně? Nebo se prostě před Vietnamci nestyděla? Nevěděl, nakolik je příběh autobiografický, ale to nakonec nehraje roli. Marguerite Durasovou tahle rovina prostě nezajímala. Stáhnul si taky film Mes chères études a pár dílů seriálu The Girlfriend Experience, ale ty mu přišly příliš učesané. Americká pohádka. Francouzský film působil věrohodněji.

Myslel na Kristinu i na procházkách v Krčském lese a v okolí hotelu, kde za ukradené peníze tři dny bydlel. Bylo to tajné období samotářského klidu. Prázdniny. Procházel se, sledoval filmy o prostitutkách a mimo to přemýšlel jen o tom, kde sehnat práci. Občas odpověděl na nějaké inzeráty, ale bez úspěchu. A odepsal asistentovi soudkyně, že by koncem týdne zase mohl přijít.

Ve škole na semináři potkal Viléma i Kristinu. Vilém v rámci cvičného soudu obhajoval fiktivního vraha. Uspěl. Profesor ho pochválil. Martin jeho řeč vnímal tak napůl. Z úhlu, koutkem oka neustále pozoroval Kristinu, která, jako by tušila, že je pozorována, jen strnule seděla. Myslel na scény z filmů, co viděl v posledních dnech. Nevyžíval se v tom, že by si představoval, jak někdo strká Kristině gumového ptáka do zadku, ale samozřejmě, že postavy z filmů měly teď její tvář. Nedokázal se soustředit na Vilémův proslov. Během semináře se Kristina na Martina ani jednou nepodívala a ještě před samotným koncem odešla.

Martin plácal Viléma po zádech.

Dobrá práce! Škoda, žes nežil v době Norimberského procesu a neumíš německy. Göring by se možná neotrávil.

To je moc pěkný kompliment. Díky, kamaráde. Co bydlení? Úplně jsem na tě zapomněl.

Dobrý, ode dneška už bydlím ve svým.

So great. A kdy nastoupíš k nám do kanclu?

Až začnete obhajovat Greenpeace.

Vilém se usmál.

Už ses vysral na tu sluníčkovou bestii?

Vilém si schoval kus tváře do dlaně, jako by mu někdo připomenul nejhorší trauma, pak vzal Martina za rameno a díval se mu provinile do očí, zavrtěl hlavou a nakonec ho objal, jako by potřeboval utěšit.

Večer se Martin přišel nastěhovat. Svých pět knížek, co nenechal doma, měl v podpaždí a na zádech malý batoh. Spolubydlící byli dva sympaťáci z ČVUT a holka ze zemědělky, prváci. Šli spolu hned na pivo.

Ráno vyrazil k soudu. Mentorka mu nabídla zkusit sepsat další dva rozsudky, tentokrát složitější záležitosti. Dlouho si povídali o obou případech, soudkyně mu popisovala průběh stání, na kterých nebyl. Šlo o odčinění nemajetkové újmy, rodina oběti autonehody žalovala v civilním řízení viníka smrti mladé dívky, který byl už předtím v řízení trestním odsouzen k podmínečnému odnětí svobody a k finančnímu odškodnění pozůstalých v celkové výši 620 000 Kč. Žalovaný se bránil, že dalších čtyři sta tisíc, které rodina dívky požaduje, je moc. Martinovi spor připadal v jádru absurdní.

Jak je možné vyčíslit cenu člověka?

Nejde o cenu člověka, ale odškodnění za prožitou bolest. Kdyby ta dívka neměla bratra, který je jedním z žalobců, požadovaná částka by byla nižší. Měla by snad tím menší cenu?

Martina napadlo, že přístup, který „hodnotu“ života odvozuje z jeho vztahů k ostatním, je zajímavý, i když peníze by do toho netahal. Ale řekl -

Ne, samozřejmě.

Ostatně, nebyla jejich majetkem.

Samozřejmě. Ale podle čeho určit, jestli jsou ty požadované peníze adekvátní? Jsou na to snad nějaké tabulky?

Kdyby byly tabulky, tak by se to nedostalo k soudu. Jsou jenom všechny ostatní podobné rozsudky z poslední doby, od kterých by se tato konkrétní kauza neměla příliš lišit. Nálezy Ústavního soudu opakují, že je žádoucí oprostit soudní rozhodování od předem daných algoritmů a jiných výpočtů. Rozhodnout má soudce na základě zvážení jedinečných okolností konkrétního případu.

Takže si nastuduju posledních sto podobných rozsudků?

Soudkyně se usmála -

Přesně tak.

Tak mi povězte víc o žalující straně. Jak určím, že trpěli dost anebo málo? Jak se chovali při přelíčení?

Představte si, že všichni prožívali autentický zármutek. Podstatnější jsou důkazy obsažené ve spisu. Žalovaný se brání, že dívka neměla pozitivní vztah ke svému otci.

Jak se to dá dokázat?

Uvidíte ve spisu. Důkazní břemeno nese ale především žalující strana, takže se nabízí otázka, jestli se dá dokázat, že pozitivní vztah měli.

Co je v tom spisu? Fotky z Vánoc? SMSky, které si posílali?

Uvidíte.

Připadá mi to směšný. Smutně směšný. Proč toho chlapa nenechají být? Přece ji nesrazil záměrně.

Soudkyně pokrčila rameny -

Rozhodněte, jak to bude. Vy jste spravedlnost. Pokud se rozhodnete, že nemá povinnost vyplatit jim nic, musíte to nějak zdůvodnit, v kontextu ustálené praxe, kdy ve všech podobných případech pozůstalí vždy něco dostali. Mimochodem, loni Ústavní soud snížil Dagmar Havlové výši odškodnění za pomluvy v bulváru z několika milionů a několik set tisíc a argumentoval právě tím, že kompenzace za pomluvu nemůže několikrát přesahovat odškodnění za smrt příbuzného. Jestli to chcete vzít zeširoka, načtěte si i nálezy týkající se odčinění ostatních druhů nemajetkové újmy.

Druhý spor také navazoval na předešlé trestní řízení. Muž byl odsouzen za krádeže několika aut, které proběhly před několika lety. Jeden z lidí, které okradl, pracoval jako kurýr a přišel tak o zaměstnání. Neměl pojištění proti krádeži vozu. Hledal práci, ale nedařilo se mu. Rozhodl se půjčit si v bance, koupit ojetý vůz a pracovat znovu jako kurýr. Koupil bohužel auto, které vyžadovalo nakonec více investic do oprav, než pán v bazaru sliboval. Muž se dostal do ještě větší finanční tísně, kterou řešil další půjčkou. Teď se s ním rozvádí manželka, hrozí mu exekuce a zároveň se objevil zloděj, který mu kdysi ukradl jeho vůz a odstartoval jeho trápení. Požaduje po žalovaném půl milionu korun jako ušlý zisk způsobený odcizením vozidla, které užíval k výkonu povolání. Soudkyně řekla, že mnoho zajímavých detailů Martin najde ještě ve spisu, ale přesto se ho zeptala, co si o sporu myslí. Martin najednou nevěděl. Nebylo těžké se v případu zorientovat, ale příliš se ho týkal – byl jako uhranutý podstatou příběhu, kde krádež na začátku vedla k mnohem horším dopadům na život okradeného. Soudkyně se na zaskočeného Martina usmála -

Nechci vás ovlivňovat, ale představte si, že poškozený pravděpodobně dost přehání. Samozřejmě, že na začátku jeho problémů byla krádež auta, ale opravdu se dají všechny jeho finanční nesnáze vztáhnout jen k jedné bájné události na prvopočátku?

Myslím, že žalovaný by měl plně nést následky svého činu, i když škoda dalece přesáhla jeho... představu, co mohl svým jednáním způsobit.

Jistě, ale do jaké míry? Žalovaný, který byl v trestním řízení pravomocně odsouzen, je tu ve velmi nevýhodné pozici. Jeho advokát mimochodem nestojí za moc. Žalovaný je v tomto konkrétním případě poměrně bezbranný, nároky protistrany by lehce mohly přesáhnout rozumnou mez. Na to musíme brát zřetel.

Martin měl na jazyku slovo „samozřejmě“, ale neřekl nic. Jako by se mu příčilo obhajovat někoho, kdo nedomyslel důsledky svých činů. Sebe. Byl naštvaný na sebe? Napadlo ho tam poprvé, že opravdu mohl způsobit lidem, které okradl, velké problémy? Pokusil se vybavit si všechny své okradené v jediné vteřině, ale některým do tváře ani neviděl a bylo jich moc. Babičce peněženku vrátil. Aspoň té babičce peněženku vrátil.

Běžte si nastudovat ty spisy. Moc se těším na to, co napíšete.

Odpoledne šel Martin na pohovor do fitcentra. O pozici recepční/ho se ucházelo více lidí a tři z nich Martin potkal, když čekal, než se dostane na řadu – dvě usměvavé navoněné blondýny a jedna zrzka. Dostal pocit, že čekáním na pohovor marní čas. Pohlédl mimoděk na své vybledlé černé kalhoty a ošoupané kecky a bylo mu jasné, že nemá šanci. Vzpomněl si na Viléma s jeho nabídkou, ale z advokacie mu stále naskakovala husí kůže. To ne. To fakt nemůžu. To už radši callcentrum.

Cestou do svého bytu vystoupil naschvál o několik zastávek dřív a zašel do každé hospody, na kterou narazil, zeptat se, jestli neshánějí číšníka. V několika z nich si aspoň zdvořile vzali jeho telefonní číslo.

Zavřel se ve svém pokoji a myslel na dva případy odškodnění. Ta autonehoda, mrtvá dívka a žal její rodiny – připadalo mu to pořád stejně směšné. Bylo to podle něj opravdu „jedno“. Jestli v posledních x podobných případech dostávali pozůstalí odškodnění v statistickém průměru přesně 123 456 korun, ať dostanou přesně 123 456 korun. Jestli se prokáže, že neměla ráda tatínka, ať tatínek dostane o 50 Kč míň. Nebo víc? Je pro něj větší trauma, že zemřela dcera, která ho měla ráda, nebo to, že zemřela předtím, než se stihli udobřit? Je to absurdní. Komedie. Mnohem víc ho zajímal druhý případ. Nakolik uznat oprávněnost argumentů žalujícího? Samozřejmě by mu rád přiklepl aspoň tolik, aby se zbavil hrozby exekuce. Ale co když je to typ, co by byl časem v exekuci i bez ukradeného auta? Ten zloděj stejně sedí. Z čeho by odškodnění zaplatil? Pracuje tam? Až vyleze z basy, půjde taky rovnou do exekuce. Neměl krást, idiot. A hlavně se neměl nechat chytit. Martin se usmál, sám sobě. Uvědomil si, že materiály k samotné krádeži auta ve spisu nebyly – asi si je od soudkyně vyžádá, jestli to půjde. Zajímalo by ho, co chlápka k jeho kriminální činnosti vedlo. Martin zkusil chvíli psát text rozsudku, ale nešlo to. Nevěděl kudy kam.

Dalšího dne konečně zašel do Celetné na přednášku o antropologii práce. Moc se mu líbila. Nejradši by se na celý práva vykašlal a přestoupil sem. Ale – co soudkyně? Ta stáž ho baví. Poprvé si to jasně uvědomil. Nechce ji zklamat. Trochu se bojí, že jeho rozsudky tentokrát zajímavé nebudou. Asistent neřekne, že je talent. Znamená to, že mu záleží na úspěchu? Nebo se jen bojí neúspěchu? Anebo by se opravdu chtěl jednou stát soudcem? Poprvé to takto pojmenoval, ale nebyl si jistý. Zrovna teď přece vidí, jak je justice absurdní – nejsou algoritmy na výpočet ceny člověka, ale rozsudek nesmí vybočit z ustálené praxe. Té holce přitom život nevrátí ani velmi výrazné vybočení. Strhnout na druhou stranu to měl ten v tom auťáku. Teď už se nedá dělat nic a říct, že finančním odškodněním bylo „spravedlnosti“ učiněno za dost, je přece výsměch. Přesto nějaký systém spravedlnosti musí být a zaplaťpánbůh, že to není jen soustava tabulek, ale pořád ještě autonomní myslící lidi – soudci. Chtěl by být jedním z nich?

Večer mu přišla zpráva od Kristiny, to ho překvapilo. Chtěla by s ním mluvit – máš čas? Můžem se sejít? Martin nevěděl, jestli se mu chce. Ale zajímalo ho, o co jde. Cestou přemýšlel o slově „ponižující“, jako fenomenolog samouk. Co je ponižující? Něco, co ruší vztah úcty. Je to nastolení vztahu neúcty. Opovržení. Proti něčemu, co je ponižující, se dá bránit tím, že pravidla cti a neúcty popřeme. Diogena nebylo možné ponížit kvůli tomu, že bydlel v sudu, protože všem jasně předem řekl, že jim sere na pohodlný život v baráku. Můžu chodit do školy v tričku počmáraným lihovkou, protože dávám šplhounům v obleku najevo, že jim seru na jejich dobrý dojem. Ale jak se dá vnitřně popřít podstata situace, kdy si holka nechá zaplatit za to, že si s ní chlap může hodinu dělat doslova, co bude chtít? Doslova ji degraduje na věc. Vyhraje, když řekne – Seru vám na vaši lidskou podstatu? Vyhrála by možná, kdyby si to nakonec užívala stejně jako ten, kdo platí. Kdyby byl milej. Ale pokud ji reálně ponižuje? Pokud si ji platí ne proto, aby si zapíchal, ale aby si zaponižoval? Může holka říct – Kašlu ti na tvoje ponižování, je mi to jedno? Jenže právě takovým ženským s tímhle přístupem se říká – „kurva“.

Sešli se v baru nedaleko jeho bytu. Byla oblečená civilněji než obvykle, ale i tak jí to slušelo až až. Dala si minerálku. Martin pivo. Byl vlastně rád, že se s ním Kristina vůbec baví. Mohla se urazit nadobro. Je blbý tak blbě ztratit kamarádku. Kristina chvíli mluvila o blbostech, než se odvážila jít k věci -

Chtěla bych změnit svůj život.

Co tím myslíš?

Mluvilo se jí těžce.

Chci se přestěhovat do menšího bytu.

Přestane šlapat? Wow! Jsem spasitel. Dostanu Nobelovu cenu! Kristina pokračovala -

Nechci už dělat to, co jsem dělala. Jsem totálně vyždímaná. Vůbec nestíhám práci ani školu.

Odmlčela se, přemýšlela. Martin se s nezaujatým výrazem vnitřně radoval. Ale proč? Záleží mu na tý holce? Proč má radost, že dostala rozum? Altruismus? Samolibost?

Ale nemůžu to udělat jen tak. Potřebuju nějaký peníze na... překlenutí nějakých věcí. Prostě mě napadlo...

Hleděla do své sklenice, kde asi hledala nit myšlenky.

Řekni mi, pokud ti to bude připadat moc šílený, ale... Chtěla bych... okrást jednoho z mužů... se kterýma jsem se stýkala v poslední době.

Cože? Martin nevěřil svým uším.

Cože?

Slyšíš dobře.

Hleděla mu do očí s vědomím ulítlosti svého nápadu, ale zároveň se vší sebedůvěrou, které v tu chvíli byla schopna. Martin nevěděl, co odpovědět. Prostě nevěděl. Řekl, že neví, co říct. Seděli chvíli beze slov, ponořeni do běžného randálu baru, co má otevřeno do tří do rána.

Proč nevíš, co říct? Prostě řekni, jestli do toho jdeš nebo ne.

Nevím, jestli chci krást. Už jsem to dlouho nedělal. Parťáci jsou pryč.

Dlouho? Dva týdny?

Když s něčím skončíš, připadá ti to daleko už druhej den.

Přemýšlel, proč lže. Kradl přece nedávno. Intuitivní obrana před průserem?

Chci taky skončit. A potřebuju si vzít zpátky prachy od jednoho hajzla, co si to zaslouží.

Martin měl v hlavě jen jednu myšlenku – Vůbec nevím, jestli o tom chci vědět cokoli víc.

Musíš mi pomoct. Prostě se domluvíme, do jakého podniku s ním mám jít. Řeknu ti, kde má peněženku, zabavím ho. Stejně je většinou nalitej nebo na koksu. Ničeho si nevšimne. Bude to pro tebe to nejjednodušší, cos kdy dělal. Vytáhneš mu peněženku někde na přechodu pro chodce. Nebo mu ji klidně vytáhnu sama, ale někdo ji pak musí odnést pryč. Je to totální idiot. Hraje poker. Jinak nedělá skoro nic. Hraje poker a sází na sport. Občas je na mizině, občas má v kapse sto tisíc a ještě dvacet v ponožkách. Ale je věčně nalitej. Ráno se probudí a nebude si nic pamatovat. Nebude už ani vědět, že byl večer se mnou. Prostě ho někdo obral v tramvaji.

Martin se na ni díval nedůvěřivě. Nechtělo se mu ze sebe vydat ani hlásku. Holka si to představuje jak Hurvínek válku. Sto věcí se může posrat. Ale kdyby fakt stopoval vožralýho chlapa na ulici, který má v kapse jistě třeba sto táců – to je zajímavá úvaha. Vožralej chlap, riziko dost minimální. Kristina byla nervózní z toho, že Martin neodpovídá -

Ten chlap je magor. Zvíře. Naprostý parazit. Nikdy neudělal nic užitečnýho. Nikdy ho nezajímalo nic než poker a ženský. A chlast a koks. Je... Je jedinej, kdo se ke mně choval, jako bych byla jen kus nábytku.

Cos čekala?, napadlo Martina. Nemluvil. Kristina měla pocit, že musí ještě přitlačit -

Je fakt hnusnej, není normální. Vyžívá se v tom, když může ovládat ostatní.

Chceš se mu pomstít?

Otázka Kristinu překvapila.

Pomstít? Nevím. Já... Prostě chci sebrat prachy zrovna tomuhle bastardovi. Ten si to zaslouží nejvíc.

Martin jí nevěřil. Cítil tam nějakou osobní hru. Ať si to vyřeší sami. Je to nějaký divný.

K čemu potřebuješ ty prachy? Nemáš žádný rezervy?

Rezervy. Nejde o rezervy. Chci se s tím nějak vypořádat. Taky jde o to, že půlku by sis vzal ty. Nehodilo by se ti to snad? Ale mně jde o to, opustit ten svět v nějakým stylu. Máš pravdu, že ti chlapi k tomu přijdou strašně lehce. Štve mě to. Strašně mě to štve. Chci jim to vrátit. Aspoň skrze tohohle jednoho. Chci si taky něco vzít jen tak. Měls pravdu, jsou to idioti, kteří hrajou poker nebo sedí v kancelářích a buzerujou lidi, nebo mají pět mega na kontě už od narození. Chci si taky něco vzít bez práce.

Martin věděl, že odpoví – Ne. Ale nevěděl, jak to říct. Říct to a teatrálně odejít jako ve filmu? Není ani v půlce piva. Ale i kdyby byl u dna, měl by tím dnešek ukončit? Vlastně doufal, že si bude s Kristinou povídat o dost dýl. Jak se změní nálada, když řekne, že ho to nezajímá? Začnou se bavit o škole? Nezbývá, než to zkusit.

Ne. Nechci to udělat. Už lidem nešahám do kapes.

Řekl to jistě, klidně. Kristina hleděla mimo, přemýšlela. Dlouho mlčeli. Pak Kristina dopila minerálku a zeptala se, jestli to za ní zaplatí, nechá tu ležet padesátku. Už půjde. Pade je moc, řekl Martin. - To je dobrý, to máš od cesty.

Ráno Martin znovu prohledával inzeráty. Venčení psa? Proč to nedělají dobrovolně děcka ze školky nebo někdo prostě zdarma? Proč neexistuje organizace Venčeme si dobrovolně, která by to zaštiťovala? Důchodci by si nakonec pořizovali psy, aby se mohli častěji vidět s lidma. Žádné jiné nabídky brigád ho nezaujaly.

Ve škole na přednášce pozoroval áčkaře a áčkařky v šatech a oblecích dle poslední módy. Jejich tváře osvícené tablety a telefony za tisíce. Jejich spokojené oči, které nikdy neviděly člověka v průseru, nikdy se na něj nepodívaly. Debilové. Mají všechno a ambice ještě k tomu. Všichni chtějí určitě do advokacie. Bavilo by mě být soudcem. Umývat jim prdel. Říkat jim, že jsou nepřipravení. Že jejich argumentace stojí za hovno. Že důkaz je irelevantní a proto nepůjde do spisu. Nasrat. A byl bych spravedlivý. Žádná zlovůle. Nejvíc by je štvalo, že mám pravdu, a proto s tím nemůžou nic udělat, i když jim klient slíbil milion, jestli vyhrajou. Chci být soudcem. Chci být soudcem, ale místo psaní rozsudků pro mentorku budu za týden vysvětlovat spolubydlícím, proč nemám na nájem. Budu makat v callcentru nebo dojíždět z domova. Ne, dojíždět nemůžu. Leda že by ségra už sekala latinu. Kráva blbá. Musím jí promluvit do duše.

Večer, když četl Merleau-Pontyho, mu napsala Kristina – Bar U Stira, prave ted. Ví, že u soudu se běžně používají SMSky vyžádané od operátora jako důkaz? Bar u Stira, prave ted. Není to moc konkrétní, ale nepřímý důkaz to je. I když, dalo by se říct, že mi jen chtěla vrátit prachy nebo dát skripta, mezitím, co se vybavuje s klientem. Viděl sám sebe před soudem, jak se obhajuje. Promýšlel to. Co když to ta holka posere? Co když v další SMSce napíše, že u sebe má chlap velký prachy? To by už pak bylo jasný. Nikam by nejel. Vrátil by se v půli cesty. Suchá recidiva, pomyslel si – už přemýšlím, že bych se vrátil v půli cesty, kdyby napsala nějakou blbost. Už se vidím před soudem. Krádež přesahující deset tisíc není už přestupek, ale trestný čin. Ser na to. Napiš jí, že je blbá. Nemysli. Nemysli na ty prachy. Co když má chlap u sebe jenom pár tisíc? Vyrazíš tam a v půli cesty ti stejně napíše nějakou blbost. Ser na to. Odepsat jí nemůžeš, to by bylo jasný. Dobrá legenda je jenom to, že jste se měli sejít, ale neměl jsi čas a ani jsi jí neodepsal. Ha – už zas to promýšlíš. Nemysli. Nemysli na to! Martin se snažil číst, Pontyho písmenka mu ale skákala před očima jako luční koníci. U Štíra. Kde to je? Hlavně to nezkoušej vygooglovat. Nesahej na počítač. V klidu seď. Nebo se běž projít, ale neotvírej notebook.

Martin se šel projít. Ale ještě než vyrazil, podíval se na Mapách cz, kde je bar U Štíra.

 

---