O společné známé

Seděli jsme spolu na pivu.

„Jak vy dva se vlastně znáte?“ zeptal se.

„Přes jeho manželku,“ usmál jsem se.

„Tak to jo,“ usmál se taky. 

Chvíli jsme mlčeli.

„Oni mají nějaký děti, že jo?“ zeptal se po chvíli.

„Jo jo, tři.“

„A jó, vlastně, dyť máš pravdu.“ Na okamžik se zamyslel a pak se naklonil blíž. „Jedno z nich vlastně adoptovali, ne?“

„Dvě,“ řekl jsem. „Mají dvě adoptovaný a jedno vlastní.“

„Jasný. Jedno nestačilo, tak si pořídili další,“ zasmál se.

„No, ono to vlastně bylo obráceně. To vlastní je to nejmladší.“

„Aha…?“

„To je tak. Oni se znali už nějakou dobu a ona se do něj zamilovala, ale on si jí nevšímal. Ale nakonec se jí to povedlo a dali se dohromady. Ona za ním odjela z Prahy na Moravu a vzali se. A protože moc chtěla děti a bylo jí už tuším třicet osum, tak na nic nečekali a šukali jako králíci,“ usmál jsem se. „No, nicméně úspěch se nedostavil, ani s pomocí doktorů. Dokonce myslím zkoušeli umělý oplodnění.“

„Jo? Mimochodem, není tam nějaký věkový limit?“

„Myslím, že ne, akorát když je holce víc jak třicet devět, tak jí to už nehradí zdravotní pojišťovna.“

„Aha. Takže děti mít nemohli.“

„Vypadalo to tak. Takže si adoptovali dvě děti, sourozence, holčičku a chlapečka. No a ona asi za rok po tom překvapivě otěhotněla.“

„No jo, příroda je mocná,“ zasmál se.

„Jo, kdyby příroda.“

„Nebo Bůh, jestli je věřící.“

„To je. Ovšem nabízí se i jiné varianty.“

„Například?“

„No, náhodou vím, že zrovna devět měsíců před porodem byla něco vyřizovat v Praze, protože jí nějakou dobu před tím umřela maminka. A shodou náhod se potkala s jedním starým kamarádem, který ji kdysi balil.“

„A–?“

„A zašli pokecat na pivo. Ona byla rozhozená ze smrti maminky, doma taky zrovna měli menší krizi, tak se potřebovala vypovídat.“

„Ježišmarjá, z tebe to leze jak z chlupatý deky. Z piva se děti neroděj. Takže se spolu vyspali?“

„My nesmíme ani naznačovat.“

„Tak si polibte prdel. Ale jinak bys mi to tu nevykládal,“ dodal dobromyslně. „Takže ten nejmladší kluk je toho kamaráda z Prahy?“

„Kdoví. Ona si myslela, že je neplodná, tak ochranu nepoužili. Ale s manželem v tom období spala samozřejmě taky. Manželovi o pražské příhodě logicky nevykládala. A kamarádovi sice řekla, že je těhotná, ale poprosila ho, ať to neřeší a on jí vyhověl.“

„Hm, ale stejně si myslím, že je ten prcek jejího manžela. Je mu tak podobnej!“

„To je pravda. Ale taky je pravda, že oni si ti dva chlapi jsou docela podobný. Ona má dost danej vkus. Jako spousta lidí. Jednou mi ukázala fotku svýho taťky asi tak ve třiceti a je mi jasný odkud vítr vane.“

„No jo, život je veselej.“ Dlouze se napil. „Ty toho o ní víš spoustu, vy jste hodně dobrý kamarádi, co?“

„Dá se to tak říct. Hlavně dřív.“

„Hm.“ Pozorně se na mě zadíval a zkoumal moji tvář. „A víš ještě komu jinýmu je ten prcek zatraceně podobnej?“

Jo, to teda vím.