Žluté blues

Mé blues je žluté jako slunce na zdech paneláků.

Před vysokým domem voní keře vzpomínek.

Houpá se svět na krátkých vlnách

a kormidelník s rádiovkou se opřel o navigaci.

Zůstanu se vzpomínkou do setmění,

než někdo típne slunce o obzor.

Pak projdu kradmo nočním městem

okolo poslední přeplněné diskotéky.

Sám se svým snem o černé dívce,

o malé cikánce šestnácti let věku

a krásy starší nežli svět.

Se snem, který občas zdálky zahlédnu,

ale už asi nikdy nepotkám.

Hrajte mi struny čtyřproudovky!

Zaduňte bubny pod nákladním vlakem!

Mé blues je žluté jako plamen svíčky.

Zahoří na mém hrobě a sfoukne ji vítr.

Už nikdy nebudu krájet rohlík pro svou holčičku.

Dnes nerozumím sobě, jak ty sis nerozuměla

a proto možná smír v mém srdci

je jenom podmíněný

a amnestie byla předčasná.