Žena v poušti

Jeden se jmenoval Mandarinek, druhý Nugetek. Zůstali sami, bez tatínka. Oběsil se na stromě hned za domem; sousedi si pak na ně dlouho ukazovali. Snažila se jim nahradit tu ztrátu, které patrně sama byla příčinou, a tak v podzemním baru na rohu ulice hledala muže. Občas nějakého přivedla domů, ale žít s ní, Mandarinkem a Nugetkem v jednom bytě ukázalo se vždy jako svízel. A tak život šel, na nic nečekal a z kluků byli chlapi.

Manadarinek hlídal v galerii obrazy a Nugetek jezdil s kamionem. Muže už nehledala v podzemním baru, ale na klikacích seznamkách, a nebyl týden, kdy by nějakého nepřivedla domů. A oni se stejně vraceli k manželkám a porůznu mizeli kdovíkam, až došla podezření, že ne chlapečci, ale snad sama je toho příčinou. Jen Mandarinek s Nugetkem se vraceli, Mandarinek obden, Nugetek vždy v neděli mezi cestami.

A jednou se stalo, že na Mandarinka spadl těžký obraz Emanuela Krescence Lišky Hagar a Izmael na poušti, a zabil ho. Byla to pro ni strašná rána. Připadla si jako žena v poušti, jen nikde žádný anděl. A nedlouho potom, snad v rozrušení ze ztráty bratra, sjel z doverského křídového útesu s kamionem plným mandarinek Nugetek. A den nato v Kauflandu na sídlišti v Řepích lidé se zlobili, že nejsou žádné mandarinky.

Její život zdál se být u konce. Začala pít, vrátila se do podzemního baru a netrvalo dlouho a jednoho rána, když si Anička od Halabutů chystala aktovku, uviděla jí z okna viset na stromě za domem. Přesně na tom samém stromě, v jehož větvích se před lety oběsil tatínek Mandarinka a Nugetka. Ne vždy je nablízku anděl.