Maková pole

Byl konec června, léto doutnalo k velikému ohni, slunce dívkám pomalu šisovalo vlasy a v předlouhých polních stráních kvetl mák.

Přijeli na tancích, obrněných autech a motocyklech. Některým bylo čerstvých šestnáct, všichni kypěli mládím a dobrou náladou, jen velitelé byli starší a vážnější. Ve strakatých polních uniformách vojáci 3. divize Waffen SS Totenkopf, většinou ze Slezska, prorazili několik obranných valů a ocitli se v krajině dálav a nedohledných stepí, v Rusku.

Zima byla daleko a jejich smrt také, mládí u nich propukalo v záchvaty milostné touhy, již tišili s místními dívkami uprostřed bílých květů máků.

Za dlouhých podvečerů pak sedávali všichni společně kolem ohně, obzorem a tvářemi dívek šly červánky, vždy se našel někdo, kdo se chopil kytary, výjimečně si u velitele půjčili gramofon, a hudbou konejšili svá srdce. Dívky je měly rozbolavělá svými novými kamarády zdaleka a oni zas vzpomínkami na své lásky tam daleko doma, jež se jim připomněly polními radostmi. Za tmy pak jedli vepřové maso z konzerv a odcházeli se svými novými kamarádkami ještě do máků, neboť mládí u nich propukalo v záchvaty touhy a smrt nebyla tak daleko.