Vstávání

Vzbouzím se každý den do šedivého rána

noc klidně odlétá jak modročerná vrána

den co den musím zpřetrhat svůj sen

vydat se do ulic mrtvého města ven

přilepit úsměv zahodit ospalky

a nedat najevo že jde se do války

Plameny slunce šlehají do očí

zbývá jen čekat až zem se otočí

vládu až krutou předá noci den

pak budu schopna dosnít svůj sen

smýt prach cest a masku přetvářky

vínem se otupit a kašlat na nářky

Rok střídá rok dny nudy tupě jdou

mé tělo pokleslo nohy dál nemohou

vyprahlá duše úpí po vodě živé

obraz blankytných moří to vidiny jsou lživé

mám toho dost a toužím jen

zamknout se doma a nevycházet ven

Nudu šeď bezvětří zamknout do obálky

nalepit známku netečné zahálky

pošlu ten dopis přestože bez adresy

hned za ním druhý v něm všechny svoje stresy

odejdu se sluncem svou živou vodu najít

nikdy se nevrátím to nebudu vám tajit