Lístek z památníku

Rád jsem četl...

Líbí se mi forma. Téma vedoucí k dialogu je pro mne už někde za obzorem:-)

Mám rád ty tušené příběhy za momentkami vněmů. TYaky mne docela příjemně překvapilo, kolik lidí dočetlo i docela dlouhou a ne prvoplánovou báseň. Naplňuje mne to optimizmem. Děkuji a dávám tip.

Diore, dnes se básním říká texty, podobně jako sochám objekty. Možná je to proto, že autoři cítí, že textům nebo objektům ve srovnání s básněmi nebo sochami něco chybí. Dokonce jeden úspěšný autor objektů kdesi prohlásil, že jeho snem je udělat v životě alespoň jednu sochu.  Je těžké vysvětlit, co jsem měl na mysli. Vezmi třeba takový Máj. Budeš-li ho chtít (nebo Máchovy sonety) nechat v sobě zaznít opravdu komlexně (ať už nahlas nebo potichu), musíš zvolit odpovídající tempo. Jinak ti unikne přinejmenším jeho hudební stránka ( to je snad dlouhodobě nejvýznamnější věc). A je jisté, že básníci se vzájemně neinpirují jen obsahem, ale i rytmy a způsobem rýmování. Vrátím -li se tedy ke zdejšímu textu, je podle mně nutné k jeho plnému uchopení zvolit pomalé tempo. při rychlejším (netrpělivém) čtení se projeví, že text rozhodně není dramatický a jeho interpretace, podobně jako u hudebních skladeb, může svádět k retuším. Pro mne to rozhodně není charakteristika, která by se hodila ke každému textu. Možná je tvoje chápání důsledkem dnešního sploštěného vnímání. My dnes mezi sebou nesrovnáváme srovnatelné (sonet se sonetem, ukolébavku s ukolébavkou atd.), ale vytváříme si jakýsi svévolný mišmaš. V tom se ale žádného konce nedobereš.

Poezie na rozdíl od hudby neurčuje tempo. Básník je může určit jen nepřímo. Řekl bych, že  tady je předznamenání "zvolna" součástí onoho vyboxovaného prostoru, o kterém se výše zmiňuje Bříza. Abychom na sebe nechali působit všechny ingredience, které nám autor namíchal, nesmíme pospíchat. Spěch totiž slévá odstiny a netrpělivost vede k pocitu nadbytku slov. Inspirativní báseň.

bez lásky nihilismus? dirty slova se mi v poezii líbí jen u pár lidí jako byl Magor a tak

hmmm ... T

Nevím. A ani si to nemyslím.

Diore, a jak subjekt přistupuje k - jak Ty říkáš - setkání po letech? A je skutečně text jen o tom? Musí být texty a priori k něčemu či o něčem? Samotného by mě to zajímalo (subjekt v textu není lyrický/ autorský mluvčí). Jak vypadá poezie, která je o něčem, potažmo o všem? Jedna kamarádka-knihovnice mi vyprávěla, jak do knihovny přišla jedna paní s otázkou

- "Máte takovou tu knihu, jak v ní je prej - všechno...?"

- Vy myslíte... bibli?

Napadlo mě, že přesně do poloviny třetí sloky, než se text zvrtne (míněno, kam pravděpodobně pluje) k jasným paleontologickým indiciím a nějaké té naší obligátní mezilidské soukromé vichřici, dá se sledovat celý výjev (na mm: půlvýjev) setkání jeho a jí v časovém odstupu od někdejších společných prožitků a ono setkání kdesi na nudném, civilním soudobém (tedy pravděpodobně panelovém) sídlišti vnímat i jako setkání jí a jeho, fungujícího v archeologickém oboru. Všechny ty rekvizity krásně pasují, význam sídliště se posouvá a depozita muzejního typu (kastlíky, zpracování nálezů), motiv oka je super, chybí snad jen očko ke všem těm rozlomeným venuším, knoflíkům, korálkům nášivkových aplikací, v nichž se coby laik do smrti nezvládnu zorientovat. (Třeba by se mohlo nalézat v nedostatečně pečlivě přebraném popelu.)

Že úplně vidím zaujetí, s nímž v prstech plátěné rukavice opatrně přidržuje figurku nevyčíslitelné hodnoty, blabla, neodpoutatelný od vlastního zaujetí, výkladu.

No, nejlíp prostě, když ona je venuší. Ne živou bytostí. 

Jasně, že má svébytná paralelní interpretace k té druhé, ale bavilo mě to tak!, když jsem si možnosti všimla.

Tyhle okamžiky, dříve tak fatálně běžné se s postupem času stávají výsadou něčeho krajně nevšeního (aspoň tak to vnímám) a skoro dobrodružného (dobrodružného tak, že není od věci o tom napsat báseň), něčeho, co nás vrací zpátky - je to pořád dobrý, ale už to jaksi není úplně ono. Výmluvně zachyceno. 

- Egil ! 

vždycky se mi líbilo, jak si slovy vyboxuješ prostor a pak pak v něm spočineš až se začnou jevit obrazy...

Lilijice ! :)))

ke komentářům bez komentáře

Ty-jo, tak to si ukládám do oblíbených....není to jen na jedno přečtení....aaa moc se mi líbí závěr.........*/*************

Jsem ráda, když vidím, jak se to MÁ dělat:-)

Pěkné /jako u tebe vždy/...

Hlavonožec z Podskalí zvlášť...