Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDomov
Autor
Zajíc Březňák
zaslechl jsem svou myšlenku,
píseň domova,
ale moje bolest je zub,
který se musí vytrhnout,
básničkami mě nevytrhneš,
jsem totiž dívka a myslím prakticky,
hledej chybějící článek k člověku,
ale člověk nevzejde ze své cesty,
to cesta vychází z něho,
když i nevěřící vložil prst do rány,
na rány tě užije,
mezi dvěma výkřiky úzkosti
pověsil sis plachtu a ve stínu hledáš
pěšinku k domovu, který není
*
7 názorů
Zeanddrich E.
14. 02. 2021.. .
Radovan Jiří Voříšek
14. 02. 2021to víš, to je moje postižení, profesionální deformace
Zajíc Březňák
14. 02. 2021Děkuji všem čtenářům a komentátorům.
Radovane i tobě díky za podrobnější rozbor, i když je trochu více psychologický než literární. I tak si jej velice cením.
Je v nás tolik rozporů.
vytrhnout - nevytrhneš
cesta vychází z něho
bezva
i když nevím, kam míříš :-)
Je to nevšední dílo specifických postojů, zřejmě vycházejících ze zkušeností s domovem. Výkres černé díry, která ztratila blízkost a bezpečí.
Obzvláště palčivé jsou nastíněné sliby (výborné znázornění slovem básničkami) a zpřítomnělé násilí, vystižené krátce a jasně. Ještě širší rozměr vidím v posledních verších a to ten, že nastíněný původce toho těžkého, co se doma odehrává, se nějakým způsobem hledá "pěšinku k domovu". A tímto aktem vlastně odhaluje i toho drohého, který je tu zraněným vypravěčem, že už zůstal zaseknutý ve své roli bez naděje něco měnit.