Nemrtvý zvrhlík

Ve stínu tančí

bosé, ženské nožky,

ladně dotýkají se zeminy,

která místy hyzdí

dokonalost zeleného koberce,

kapičky rosy plačtivě stékají po stoncích trávy,

za chvíli urnu ponesou zdrcení pozůstalí,

do vitríny smrti ji umístí,

tam na hřbitově hned vedle kostela,

já už pár let hniju si pod drnem,

na paloučku kdesi za městem,

na náhrobek nebylo, tak jsem tu inkognito,

ale ty nádherné, tančící ženské nožky,

mě nádherně vzrušují, i když jsem po smrti,

zvuky ticha nesou se nedalekým lesem.