Jelikož....

Jelikož – Corona virus

Zatímco po světě lítá Corona, klesá nám koruna. Zatímco Homeoffice lidé hnijí a tloustnou doma, a zatímco vesele bují politické ambice…Zatímco se to, tamto i tohle, a ještě mnoho takového děje, já a moje holky – tedy i pár kluků – jsme v plném nasazení. Jsme uklízeči. Uklízet se bude, dokud jedna jediná sedinka bude okupovati židli v kanceláři – práci máme jistou! Je nutné doplnit toaletní papír, vynést koš a vytřít podlahu. I když zavřou výrobu, kanceláře ještě chvíli šlapou. Nebo přijdou nějaké opravy, malování, rekonstrukce... firmy časů s omezeným, nebo zavřeným provozem, využívají na práce, které v běžné pracovní zátěži nemohou, nebo těžko udělají. Uklízíme pro velké firmy. Takže mých 35 uklízecích zaměstnanců jede jako by žádný virus ani nebyl. A ledaskdy pracují i více, jelikož dezinfekce, jelikož častější úklid, jelikož zkrátka, Corona...

A díky Coroně, já mám najednou plno zájemců o práci! I za minimální mzdu! Já jsem šťastná, jelikož i uklízečky občas Coronu chytnou a musí být doma. Není problém je nahradit. Ale už nyní vím, že jakmile se začne svět vracet k nějakému normálnímu životu, někteří lidé mi utečou. Nicméně, určitě už vím předem, kteří zůstanou a kteří ne. Jelikož znám svou práci. Ulovila jsem i dobré pracovníky a udělám vše pro to, aby tací, kteří jsou pro mě potencionálně dobří, zůstali. Kdykoliv jindy bych je hledala týdny, teď ne. Stačí dva dny.

A tak využívám této situace. Mladým děvčatům ukazuji výhody úklidu. Celostní sport – pokud se naučí správně pracovat – protáhnou si všechny svaly v těle. Fitka jsou zavřená, tak uklízej správně, a ještě za ten sportovní výkon budeš brát peníze. A budeš užitečná. Maminkám, které po porodu nemohou chodit na cvičení snadno ukážu, jak udržet bříško zpevněné, díky správnému držení mopu. A budeš užitečná. Důchodkyně si nacházejí nové způsoby, jak nezůstat sama doma. A budeš užitečná. No, mohla bych se rozvyprávět.

A jak praví stará pravda: Všechno zlé, pro něco dobré.

V této dost depresivní době, plné nařízení i zákazů, moje práce dává naději lidem, kteří jsou mnohdy bez práce. A nejen jim. Lidem ve firmách dochází, že uklízečka není nějaký póvl, který ani nestojí za nepozdravení. Náhle jsou si vědomi, jaká rizika uklízečka a jejich práce obnáší a kolik vlastně přinášejí užitku každému v práci. Před Coronou jsem všem říkala, že bez uklízečky nebudou pracovní vztahy fungovat.  Marně. A s výsměchem. Mnoho takových, co se dívali na nás z vrchu, teď klopí oči a ti slušní se i omluví.

A nejsem jen šéfka uklízeček, jsem taky žena, člověk. A tak celkově jsem si vždy myslela, že často lidé platí zbytečně za pohyb, který potřebují. Ledaskdy stačí najít si vhodnou, plodnou činnost. A zrovna uklízení to být nemusí, že. Nicméně, z kanceláře se dívám do oken děvčat, která dělají Pole dance (tanec na tyči), to je umění, to chápu, ale vidím i do posilovny v přízemí. Přijedou muži i ženy autem až před posilovnu, vybavení vším, co potřebují, vyskočí z auta a dva kroky k posilce. (některé znám a vím, že bydlí maximálně 200 metrů od této „údržbové“ haly, přesto přijedou autem, oblečení, určitě nejedou rovnou ze zaměstnání v outfitu na tento aktivní pohyb) V té údržbové hale tam na ně ten učitel, nebo jak se jim říká, řve: „Nekoukej na ty hodiny, dejchej! - Hejbej těma nohama, nejsi na diskotéce! - Nech ty vlasy, mělas to mít svázaný a koukej kmitat! -  Přestaň se koukat na bicepsy, který nejsou ani vidět a dejchej!“  Jejich cvičitel je nutí běhat po dvorku s činkami. A já, za groš kudla, na stejném dvorku stěhuji krabice s jarem a brefem a kanystry s čistícími prostředky a koukám na ně. Jak tam blbnou s činkami, ohnout, sednout, zvednout, běžet, zopakovat... a já to dělám taky. Jenže já to mám zaplacené, ale oni za to platí, a ještě je někdo honí.

Už v dětství jsem pochopila, že některé těžké práce se udělat prostě musí a je asi dobré se k tomu postavit dobře. A tak všechny moje práce, fyzické, jsem vždy brala jako druh sportu. Málo kdo mě chápal, obzvláště v této moderní době. Jenže došlo na má slova. I práce může být přínosem pro tělo. A konečně, nyní, v krizi, jsem vyslyšena. Maminky, děvčata, co chtějí zhubnout, důchodkyně, co jim je smutno doma i zoufalci bez práce u mě najdou platnou formu pohybu, setkání, učení se nového a důvodu ráno vstát.

Jsem provozní úklidových prací a nyní i dárcem pohybu, setkání, poznání nepoznaného.  Miluji svou práci. Jelikož i v této chvíli máme práci.

Corona virus je zlo. O tom nepochybuji ani vteřinu, jenže přinesl i mnoho nového, poučení a chyb. Ať si sám každý sáhne do svědomí, co přinesl, co vzal, co dal. Ať se každý zamyslí, co může sám dát.

Jelikož jsme byli slepí a hluší k účelnému pohybu, jelikož jsme si nevážili mnohého, co bylo běžné, jelikož jsme potřebovali začít vidět neviděné... jelikož jsme pohodlní, líní, nebo jen bohatí. A prvotně a jelikož jsme neviděli to, co vidět máme. Jelikož si nevážíme mnohých běžných věcí, jako je třeba lidská práce.  Jelikož jsme zvyklí na běžný život. Tak to máme za to. Naučme se všechno brát vážně, jelikož nás to nakonec dohoní. Naučme se žít zdravě a být užiteční, jelikož nám to nakonec bude k duhu. Naučme se být lidmi.

Jelikož lidi jsme.