zadek mýho koně

je horké léto
sedím na selském voze
polní cestou se kodrcáme
přede mnou zadek mýho koně

země horkem sálá
oči mám přimhouřený
svlíkl jsem se do naha
ach to horko zatracený

koni musel jsem dát vodu
vypil celý pytel
na stromech seschlé listí
na mezi kvetl jetel

bylo to nádherné
stát tu sám a nahý
tělo vystavené slunci
jak uprostřed Rajské zahrady...

černé vlasy, v nich červenou růži
pomalu lil jsem vodu na mé horké tělo
na kůži perlily se kapky vody
léto mou nahotu dovolit smělo

vlezl jsem zpátky na sedátko
v hlavě mou poslední lásku
říkal jsem jí "černá bílá"
rád dotýkal jsem se jejích vlásků

své tělo nekoupala v slunci
bylo bílé jako sníh
vlasy zase jak havraní peří
často dral se jí z úst smích

mámila mě vůně naší nahoty
dráždil mě její bílý zadek
to ještě dotýkat jsem se ho směl
pak ale sešlo z našich blízkých vdavek

jen vzpomínky mi zbyly
bílé tělo a hebká kůže
vůně spáchaných hříchů
v černých vlasech červená růže

líbal jsem její rty
její tělo laskal chtivě
teď je moje duše prázdná
cítím se pořád tak divně

civím na zadek svýho koně
pomalu jsme se rozjeli
bylo to smutné loučení
my na vybranou však neměli...

ve voze na háčku spocená košile
moje oči v škvíru přimhouřený
my projeli další zatáčku
vpravo na mezi zářil zadek nahé ženy

moře žutých klasů
žluté vlasy mladé ženy
přede mnou zadek koně
vlasy v poli rozloženy

byla asi z města
tělo měla jak papír bílý
nohy trochu od sebe
já díval se na ni, asi nejen chvíli

byl jsem nahý
ona nemusela se stydět
byla krásná
a na mě to bylo vidět

bylo mi to jedno
zkusil jsem se jí dotknout
řekl jsem: "máme horké léto"
"to je pak lehké, na sluci usnout..."

ani se nehnula
zatřásl jsem jí ramenem
mezi vlasy loužička krve
jako kdyby ubita byla kamenem

hruď mi sevřel děs
obrátil jsem jí na záda
oči měla zavřené
pusa jako když líbání má ráda

já nedíval se na její nahotu
vzpomněl jsem si na "černou bílou"
tahle byla jenom bílá
mohla by klidně být tančící vílou

tělo bylo ještě teplé
být tu, zabil bych jejího vraha
slzy mi tekly z očí
její ruka v poloze, jako když na me sahá...

na zem vedle ní
položil jsem svou spocenou košili
zdála se mi jako pírko
kdepak naposled ji asi hostili?

kdo ji snad bude hledat
bude jí zima, až ji dají k ledu?
myšlenka stíhala myšlenku
tak brzy tudy asi nepojedu

odvezl jsem ji do vesnice
právě dnes jí prý bylo dvacet
cestou domů civěl jsem na zadek koně
chtělo se mi zvracet

byl to poslední horký den v roce
já vyhýbal se tomu kousku země
jezdil jsem oklikou
ale ještě dlouho zůstalo to ve mně...

příští rok přijel jsem zase
přes zimu tolik se toho stalo
připravil jsem vůz a koně
objížďkou jet se nedalo

sebral jsem odvahu
ta hrůza snad z duše se už smyla
srdce mi bušilo, vjeli jsme do zatáčky
ležela tam nahá žena, byla celá bílá

já díval se na ní jako na ducha
chtělo se mi zase zvracet
bílá kůže, nohy mírně od sebe
mohlo jí být tak dvacet

v tom kůň zařehtal a vzepjal se
dal se do divokého klusu
vítr čechral mi spocené vlasy
za námi cestička koňského trusu...

už nikdy jsem se sem nevrátil
vůz, chalupu i koně jsem prodal
a zůstal už ve městě
ten příběh mě docela zdodal

často myslím na ty dvě ženy
na letní horko a nahou kůži
chybí mi i výhled na zadek mýho koně
pomalu ale zapomínám na černý vlasy a červenou růži...