Loučím se...

Nemámpřezdívku, Jamardi - díky oběma.

Paní Zoru jsem neznala, ale máš to pěkně napsané.

Krásná báseň plná emocí, upřímnou soustrast.

Zvedavec: To jsem moc rád.

Štírka: Těší mě, že aspoň takto jsem Ti mohl k ní zprostředkovat cestu. Žila poezií - a bude v ní žít nadále...

Báseň by jistě potěšila... tím viděním člověka... krásným. Bohužel jsem Zorku neznala, ale v první možné chvíli ji díky Tobě poznám. Pro mě s politováním až nyní... ale život je takový... někdy si to lepší urputně schovává... Tak ať opravdu existuje nějaké "tam" a ať je jí tam dobře

zaujalo - ešte viac v tej nahovorenej verzii

Vesuvanko, Egile, Kočkodane: Děkuji Vám za navštívení. 

Též bych si přál už podobná díla nepsat, bohužel v poslední době nejde o první takový počin. Nedávno jsem věnoval vzpomínku spisovateli Jiřímu Kimlovi a jeho manželce. Odešli den po sobě...

 Jen ještě dodám, že pro zájemce jsem báseň namluvil, kdyby někoho zaujalo: http://muamarek.cz/files/mp3/loucim-se....mp3.

Poklidný večer všem tu...

Přeji ti\nám, abys hóódně dlouho nemusel z podobných smutných důvodů mimořádně zveřejňovat dílko.

Krásná báseň. To je mně líto, Zorku jsem bohužel neznala. 

R.I.P.

Pamatuji z mnoha různých akcí; a Zorka Šimůnková byla jen jedna. 

Safián: Záběr měla široký - a díky ní se dalo dohromady mnoho lidí, kteří by spolu možná jinak nikdy ani nemluvili. Byla takovou poetickou duší v pravém slova smyslu - a svého druhu antidepresivní činitel.

Tej: Něco tu po sobě nechala - v nás všech, kdo jsme ji někdy potkali...

Je mi to líto, neznala jsem ji. Ale jak jsem měla možnost si prohlédnout její stránky, tak ke své škodě:(

Díky, Safiáne, zřejmě jsem se vyjádřil nepřesně. Ohledně toho sonetu jsem to myslel tak, jak píšeš, uvědomuji si nutnost teze a antiteze, ale z mé kritiky to zřejmě jasně nevyplynulo.

Na Zoře Šimůnkové jsem obdivoval oddanost poezii, se kterou vydržela pořádat poetické pořady po řadu let a široký záběr a rozmanitost těchto večerů v Jiném kafi (i to už je vzpomínkou), ve Slovenském domě a jinde. Dávala příležitost všem, i těm méně zručným, a tematický okruh byl opravdu široký.                                                                                               Poznámky pod čarou od Snake 01 jsou zajímavé a skvěle charakterizují naši dobu. Snake považuje sonet za vydařený a navazuje poznatkem, že se autorovi podařilo naplnit i požadavky teze a antiteze. To je ovšem protimluv. Stavební požadavky jsou u sonetu základem. Bez nich, i kdyby byla báseň nejkrásnější na světě a vrchovatě splnila všechny ostatní požadavky, sonetem nebude. Možná měl snake na mysli, že tu byly i otevřeně uplatněny, protože sonet umožňuje velkou rozmanitost ve zpracování tohoto základního vztahu. Zmínka o výslovnosti slova bohužel ukazuje na soudobý lajdácký přístup k rodnému jazyku. Namísto aby bylo dbáno správné výslovnosti, jak tomu bylo dříve, připouští se šumlování, polykání slabik atd. atd.. Za chvíli to budeme kodifikovat.  Co by tomu asi řekli zlí jezuitští misionáři, kteří se v polovině 17. století, uprostřed nejen hospodářsky rozvrácené Evropy, kde se mnohé jazyky změnily v hatmatilky, brusičskou ochranou snažili o uchování kralické češtiny?

Irčo, Blanko, Zvedavec: Děkuji Vám za návštěvu. Ano, je to velmi smutné. Původně jsem si již tento týden tady nic nového publikovat nepřál. Ale k tomuto jsem se vyjádřit chtěl.

 Držme se a ať jsme zdraví... 

Je mi také velmi líto. Nádherná báseň. ***

Nepoznala som ju, ani jej dielo, ale tu 

http://zorasimunkova.cz/?page_id=46

vidím, že to bolo na moju škodu. 

Pridávam sa k sústrasti. 

Marku, díky za báseň, je /tentokrát opravdu Bohu žel/ aktuální...

Slovo "Bohužel" ponechám. Místo toho si tam lze představit třeba "Nedávno", "Naposled" či "S lítostí".

 Ke druhé výtce - upravil jsem slovosled na: "Již někde jinde."

 Děkuji za zastavení i výběr.

 Člověk si jen říká, jak moc je bezmocný...

Připojuji se k soustrasti. 

Pokud jde o text, forma sonetu je vydařená, řekl bych, že se povedlo naplnit i požadavky teze x antiteze. Osobně bych zapracoval jen na dvou verších - v posledním verši první sloky je bohužel - a přijde mi, že to se dnes většinově vyslovuje dvojslabičně. A první verš druhé slohy - tam se mi úplně významově nezdá spojení někde už jinde. Zbytek vnímám ale jako velmi povedený. A synteze je krásná.