Kybernetický pivo

Dveře se se zasyčením otevřely a Renderick vešel do svého bytu. Počítač pomalu rozsvicel světla v místnostech. Mihotavé šero postupně zaplnilo hlavní místnosti. Usedl do křesla, které zapraskalo a zase z něj vyhřezlo něco molitanu. Implantát na levé ruce ho začal znova svědit. Byl implantován nedávno a organismus si ještě pořádně nezvykl. Tak je to ale vždycky. On to znal, byl to jeho osmý implantát. V počtu neorganických předmětů v těle byl někde v průměru. Skoro jako každý měl jeden v každé noze, v pravé ruce měl stimulátor svalů, v hrudi mechanické srdce a tři implantáty v hlavě. Dva zrakové a jeden sluchový. Vstal a šel do kuchyně. Tam v lednici vzal igelitový pytlík. Jeho visačka hlásala: LIQUID NUTRITIVE MIXTURE strawberry flavour. (tekutá vyživovací směs s příchutí jahod) Uvolnil si ventil na pravé ruce a založil konektor. Tyhle nové PLUG & EAT potraviny se mu zamlouvaly. Pak si opět sedl do křesla. Do ruky vzal televizní konektor. Chvíli si zapojoval kabely do hlavy. V těchto šesti kabelech byly různé datové, napájecí a stimulovací. Měl starou televizi. Ty nové měli pouze jeden kabel, ale instalace nového konektoru do mozku stojí odporných dva tisíce pět set kreditů. To je opravdu zlodějina. Pohodlně se usadil v křesle a do hlavy mu začaly proudit gigabyty dat. Všechny možné i nemožné kombinace nul a jedniček se mu honili organickými i umělými neurony. Z datové extáze ho vytrhl až hlavní domovní počítač. Všechny spoje se uvolnily a konektory vypadly ze zdířek. Pomalu procital do \"reality\".
       \"Co se děje?\"
       \"Detektor ohlásil příchod pošty.\"
       \"Sakra.\" Odšoural se k ovládacímu panelu domovního počítače. \"Co to zase přišlo.\" Připojil se k němu.
       ---START SCAN DISC---
       ---SCAN DISC SUCCESSFULY COMPLETED---
       ---UNIT CLEAR---
       \"Tak co to vlastně je. Spustit.\" Click

VÍTÁ VÁS DALŠÍ ČÍSLO CYBERPUNKOVÉHO POČÍTAČOVÉHO ČASOPISU LEVEL

       \"Hm. To je něco. Ty programátoři dělaj furt silnější svinstvo.\" Mezitím co se opíjel cyperpunkovými recenzemi, jeho srdce pumpovalo směs ethanolu a přírodního oleje skrz jeho cévy. Zatímco lidé využívali mechanické součásti, počítače využívali součásti organické. Procesor byla živočišná forma na bázi křemíku žijící z dusíku ve vzduchu. Byla schopná rozrůstat se, zjemňovat svůj povrch a asimilovat jiné součásti. Měla schopnost změnit svoji DNA téměř ze dne na den, jen aby ta nebo ona aplikace šla rychleji. Zdroj byla jaká si forma života podobající se rejnokovi a vyráběla živočišnou elektřinu. Renderick Plugger se rozvaloval v židli a proud dat mu plnil jeho \"mozek\". Tento počítač byl dost zastaralý stejně jako většina věcí v jeho doupěti. No jo Kyberpunker to nemá v životě lehký. Jeho počítače používali zastaralou binární soustavu. Dnešní nejnovější typy pracují s kódem ne nepodobným právě DNA. V relativně malém objemu je uloženo nesmírné množství dat.
       Skončil. Data z disku se mu nahrála do paměti a měl je uloženy ve formáty *.MDF (memory data file) Připadal si jako by právě dohrál něco přes padesát počítačových her. Podíval se na atomové hodinky:21:35. Měl by se uložit do kryogenického spánku, ale ještě s mu nechtělo. \"Pustil\" si zase televizi a zvolil video mód. Ze straších záznamů vybral položku SEX.MDF a přehrál ji. Orgasmus několikrát zesílený (zešílený) důmyslnou strukturou stimulačních sond udělal své… Teď už neviděl jediný důvod, proč odkládat kryospánek. Ještě se možná půjde vysprchovat. Šel do koupelny, automaticky se rozsvítila světla. Svlékl se a pustil sprchu. Implantáty byly samozřejmě vodotěsné. Ovšem tak tomu vždy nebývalo. Z vody byl silně cítit chlór. Prádlo hodil do pračky, ráno si je bude moci vzít zase na sebe. Konečně si lehl na postel, připojil se na postel všemi konektory a ulehl. Započlo kryogenické rychlomražení. Nad postelí se uzavřel poklop a dovnitř program vehnal chladící plyn. Brzo byl zmražený na kost. Počítač automaticky zhasnul všechna světla a uzamkl dveře.
       Pro dnešek neměl navolený sen, tak ho počítač vybral náhodně. Byla to jedna ze vzpomínek uložených jako sen. Konkrétně CPNKKONC.DDF (dream data file) byl to jeden záznam punkového koncertu. Končil totálním rozbitím celého klubu v cyberpunkové extázi.
       Asi v pět ráno započalo rozmrazování. Bylo to právě včas, aby se probudil v sedm hodin. Počítač upravoval jeho tělesnou teplotu a pomalu probouzel k životu různé orgány. Nejdříve rozmrazil \"krev\" a tělo, pak spustil srdeční implantát. Ten začal tělem prohánět kapalinu speciálně míchanou pro časté mražení. Nakonec počítač sepnul mozkovou sondu. Otevřel oči. Vždy když se probudil, cítil se svěží a plný síly. Tělu zřejmě kryospánek prospíval (to si mysleli i vědci). Vstal z postele o oblékl se. Jediná vada byla, že ste po ránu byli pěkně prkenní. Tělo ještě nebylo schopno pořádně se hýbat, ale za takových deset minut to přešlo. Počítač pustil rádio
       \"Dnešní den bude opravdu šedivý, tak krásně šedivý den jsme tu dlouho neměli. Patrně budou silné sirné přeháňky, ale s tim si správnej kyberpunker nedělá hlavu. Teď bude reklama a pamatujte, posloucháte rádio C-punker (čtete sí panker) nejlepší punkové a kyberpunkové hity ´20 ´30 ´40 a ´50 let. \" Pak byla reklama. \"Kupte si nové skvělé čistící prostředky ACIDCLEAN™ od firmy Sweep. ---- Je tu nová bomba co musíte mít. Nová sekačka na trávu CRACKSTAR™ 10000. Můžete sekat a zároveň opékat uzeniny. ---- Kde jsou nejlepší ojetá hoverauta? No řekni Mikeu. No přece u Joa. Joeovy ojeté hoverauta. To je něco. ----\" Pak pustili tvrdou punkovou hudbu.
       Šel do kuchyně. Na pánev dal dvě vajíčka a tabletu vitamínů. Tableta se rychle rozpustila v oleji a částečně ho zredukovala. To, aby vajíčka nebyla moc tučná (cholesterol, zase ten cholesterol). Štvalo ho to. Lidi už vynalezli bůhví co, ale vajíčka si \"člověk\" musel dělat sám. Z kryolednice™ vyndal pytlík piva a zavedl si žilku. Počítač ohlásil usmaženost vajíček a vypnul vařič, ale stále hlídal jejich teplotu, protože pokud by klesla pod určitou hodnotu znovu by vařič pustil. Shodil vajíčka na talíř a z ukazováku si vysunul bodec. Ládoval do sebe vajíčka a chuťové buňky mu oblažovalo pivo v pytlíku. Dojedl a talíř vložil do myčky k ostatním talířům. Prošel byt a vzal si klíče, hodinky a sluneční brýle speciálně tvarované pro \"lidi\" s očními implantáty. Nandal si je a odešel do předsíně. Tam na sebe hodil lehkou bundu a vyšel z bytu, počítač vypnul automaticky všechna světla, vypnul rádio a začal provádět některé operace, které počítače provádějí když se nudí. Procesor se mezitím utěšeně rozrůstal a konzumoval dusík div se nezadusil. Zamkl a vydal se po ochozu k výtahu. Čekal asi půl minuty než výtah přijel. Musel tomu ovšem pomoci silným zabušením na dveře. Ve výtahu byl jeden z postarších nájemníků a netvářil se dvakrát šťastně. Včera jim zase snížili dávky a teď tu nějaký magor buší na výtah.
       \"Nemusíte na ten výtah tak bouchat. Ještě nám ho rozbijete. My po schodech chodit nemůžem.\" Řekl dosti naštvaně. Renderick je neměl moc rád. Nadávali i když jim člověk nic nedělal. Asi maj dost těžkej život, pomyslel si.
       \"No jo.\" Nevěděl co má říct. Nechtěl mu vyčítat, že se tam zase s někým vybavoval a stál přitom ve výtahu. Nechtěl se pohádat hned po ránu. Dědeček si tam něco mrmlal, ale Renderick mu nevěnoval pozornost. Sjeli padesát pater rychlovýtahem™. Cestou nabrali ještě několik \"lidí\"(možná by bylo lepší napsat humanoidů). Dole se propletl změtí spletitých cest a vyšel na ulici. Počasí bylo obvyklé. Šedá obloha. Sem tam nějaký ten sirný déšť. Procházel po ulici plné spěchajících i loudajících se lidí. Měl namířeno do práce. Neušel ani padesát metrů, když mu hodinky ohlásily, že má přesně minutu dvacet sedm sekund zpoždění. Rozhodl se tedy, že pojede autobusem. Na zastávce už netrpělivě čekal hlouček lidí. Od kamelota na rohu si koupil noviny a pustil si je. Nic moc zvláštního. Havárie letedla v Kambodži. ---- Prezident Norska obžalován z velezrady. ---- Asie se topí v nemocích. ---- Japonsko stiženo zemětřesením. ---- FC Mozkov vs. AC Radon 3:1. \"Hm, to sou věci.\" Pomyslel si, to už ale přijel autobus. Nastoupil a čidlo vevnitř zjistilo jeho ID kód a z jeho účtu odečetlo dvacet centikreditů. Sedl si k oknu a sledoval ulice ubíhající kolem. Všude byli ti \"lidé\" co někam spěchali, staří lidé ještě bez geneticky vloženého ID kódu a sem tam nějaký ten ochránce zákona. Než dojel na konečnou autobus se vyprázdnil. Odtud to bylo ke skládce co by starou plechovkou dohodil.
       Přišel včas. Pozdravil se s pár přáteli a v špinavé šatně osvětlované rozbitou rtuťovou výbojkou se převlékl do pracovního. Dnes měli výjezdový den. To se vždycky těšil. Čtyři dny pracují na skládce, prohrabují a těží kdysi vyhozené suroviny, aby pak v pátek vyjeli do ulic. Ano to byla jeho práce. Byl popelář.
       \"Nazdar Rende.\"
       \"Nazdar Twíku. Jak se máš?\"
       \"Jak? Naschle. Kam dneska jedem?\"
       \"Někam do centra. Mezi ty bohatý lidi a nejvyšší domy.\"
       \"Hm. Aha. Tam do toho hnusu, co?\"
       \"Jo přesně tam.\"
       \"Čau Rende.\"
       \"Čau Stenchi a Duffe.\"
       Celý jeho dig-team se skládal z asi tak stejně starých humanoidů jako byl on. Plugger si naskočil vzadu na auto a vyjeli. Měli hlášenu hromadu odpadků někde mezi Fallstreet a Uranovou burzou. Když opustili prostor skládky pustil Twík hudbu. Z reproduktorů se linul tvrdý punk. Hodně starý, klasika z dvacátých let. Jak projížděli ulicemi lidé na ně vrhali pohledy jako na něco co jim až zas tak nevadí, ale nemuselo by to být. Občas se zastavili, aby vybrali nějakou zbloudilou popelnici.
       \"Héj, Twíku, už tam budem ne?\"
       \"Jasně.\" Okolní budovy se změnily. Byly vyšší a honosnější a lidé kolem nosili drahé obleky a implantáty za tisíce kreditů. Všichni se rozhlíželi po hledané hromadě odpadků. Minuli ceduli FALL str. a směřovali na Uranovou burzu. Dlouho jí nemohli najít a jezdili tam kolem dokola. Duff, který seděl s Twíkem v kabině vzal vysílačku a spojil se se skládkou.
       \"Haló. Tady výjezdový vůz 240B4A. Nemůžeme najít cíl. Má být někde mezi Fallstreet a Uranovou burzou. Sdělte nám přesnější popis místa.\"
       \"Vozu 240B4A. Přesnější popis není k dispozici. Konec.\"
       \"Sakra. Zkus se mrknout támhle do tý uličky.\"
       \"Máš recht.\" A opravdu. Cíl (hromada) se tam opravdu nalézal(a). Jak to Stench celkem správně odhadl, měla nejméně tunu a roztékala se přes celou ulici.
       \"Budeš tam muset zacouvat.\"
       \"Hm.\" Twík vycouval z ulice a nacpal se do silnice. To se ovšem nelíbilo řidičům, kteří ve svých autech za tři sta tisíc kreditů chtěli jet dál.
       \"Hej bufete, padej z tý silnice.\" To se Twíka nesmírně dotklo. Žádný popelář neměl rád, když se mu říkalo bufet. Dělali prospěšnou práci a neměli zapotřebí, aby jim někdo nadával. Twík vylezl z auta.
       \"Vem to za mě.\" Sykl na Duffa a šel k autu kde seděl ten člověk co mu nadával.
       \"Drž hubu nebo ti rozbiju xicht.\"
       \"To si zkus ty bufeťáku a uvidíš.\" To neměl říkat neboť Twík si nechal nedávno do kloubů na zápěstí instalovat třícentimetrové, ocelové bodce a byl dost naštvaný. Duff mezitím otáčel auto a zablokoval tím celou silnici. Zvedali se další hlasy. Twík přišel k řidiči, který se mezitím zamkl ve svém autě, poklepal mu na sklo bodcem a naznačil mu ať vyleze. Řidič dělal, že ho nevidí. Twík se trochu rozpřáhl, vysunul bodce a rozbil okno auta. Pak vytáhl knoflík a otevřel dveře. Chytil řidiče a vyhodil ho ven z auta. Několik let tvrdé práce a zvedání tisíců lopat odpadu mu dalo svaly, které by mohl leckdo závidět.
       \"Nikdo, ani ty nebude nadávat popelářům. Je to jasný.\" Zasunul bodce a udeřil muže několikrát silně do obličeje. Pak ho nechal se zkrvavenou tváří ležet na zemi. Když to viděli ostatní řidiči, zmlkli a zalezli zpět do svých aut. Duff zacouval do uličky a Twík došel k ostatním.
       \"To bylo dost hutný.\"
       \"Jo to teda jo asi jako tahle hromada.\"
       \"Hm. Pustíme se do toho.\" Vzali si lopaty a začali přehazovat hromadu na krátký pohyblivý pás, který dopravoval odpad do auta. Renderick často odpočíval.
       \"Co je? Proč tak často vodpočíváš?\"
       \"Ale. Mám novej implantát a děsně to svědí.\"
       \"No jo, to já znám.Tělo si zvyká pomalu.\"
       Bylo už skoro k poledni a všichni byli dost unavení. Hromada skoro neubývala i když odházeli dobrých třicet metráků.
       \"Já mám žízeň. Nezajdem někam?\"
       \"No jo, už je skoro poledne. Dáme si pauzu.\" Odcházeli od auta někam do parčíku přes ulici.
       \"Co auto?\"
       \"Myslíš, že by někdo krad popelářský auto plný smrdícího hnusu?\"
       \"Máš recht.\"
       \"Hej lidi, mrkněte na to. Ten stánek je fakt dost punk.\"
       \"No jo. Ty vole.\" Stánek s párky v rohlíku byl ozdoben různými umělými kusy těl lidí a robotů. Došli k němu a sbíhali se jim sliny.
       \"Co chcete, punkeři?\" zeptala se zmalovaná dívka u okénka s kybernetickými prsními implantáty a dlouhým kohoutem na hlavě.\"
       \"No já si dám dva párky v rohlíku. Jeden s kečupem a druhej s hořcicí a k tomu Číro Colu™\"
       \"Já to samý.\"
       \"Já si dám tři párky v rohlu s kečem a Mega Fontu™\"
       \"A já si dám jen dva s hořcicí a k tomu pivo.\" Dívka si je změřila pohledem, trochu zažvýkala, udělala bublinu a obrátila se do nitra stánku. \"Pět s kečem, čtyři hořící, dvě Číro koly™, jednu Mega Fontu™ a jedno kybernetický pivo.\"
       \"Už to jede Shir.\" Chvíli čekali při jemné punkové hudbě a pak si vzali oběd, stál dohromady asi sedmdesát kreditů. Chvíli se ládovali, potom se vrátili do práce. Renderick si zavedl pivo do konektoru a pytlík si dal do kapsy. Čerpadlo udělá své. Opět začali překopávat hromadu. Twík k tomu pustil poslední hit s názvem TUBEROSITY od skupiny ABRASIVE. Při tom se jim pracovalo mnohem lépe a hromada mizela dost rychle. Pak ještě zametli různé zbytky a odjeli. Ulice byla nyní průjezdná. Twík vjel bez rozhlédnutí do ulice, protože řídil těžký náklaďák a navíc nepatřil jemu, ale městu. Napálil to do nich frajer s autem z polyethylenu a měl celkem štěstí, že to přežil. Twík se jen hlasitě smál a mířil zpátky na skládku. Cestou se párkrát zastavili, aby něco naložili nebo, aby se zúčastnili nějaké kulturní akce. Projeli kolem náměstí plného soch. Sochy byly dost zdevastované sirnými dešti a tak mnozí bronzoví velikáni měli obličeje ohlazené a narušené, některé sochy byly prožrané naskrz. Byl to odporný pohled.
       Jeli asi kilometr od skládky, když začalo pršet. Renderick si vzpomněl jak ho první deště pálily na rukou, ale od té doby nějak otupěl. Každý věděl, že ty deště jsou doopravdy silné (až několik procent) a že nakonec sežerou všechno. Dojeli do objektu skládky. Ona to vlastně nebyla skládka, protože se tam nic neskladovalo, ale naopak těžilo. Odpad se tam třídil a recykloval nebo definitivně ničil. Jednou zde našli asi padesát sudů s kyselinou dusičnou a dalších dvacet děravých a prázdných. Zastavili a všichni kromě Twíka opustili vůz. Twík zajel s vozem nad \"jámu\" a vyklopil jeho obsah. Pak auto zaparkoval v garážích a šli k výkopu. Pracovní doba ještě nekončila a tak museli asi hodinu kopat odpad ve výkopu 4D. Je nutno podotknout, že našli, jak usoudili, auto. Konkrétně Ford Focus z roku 2001. To ovšem oni nevěděli. Pro ně to byl jen důvod zavolat jeřáb. Slunce (pokud by bylo vidět) se chýlilo obzoru a siréna ohlásila konec pracovní doby. Dělníci se pomalu loudali zpět do komplexu budov. Oblečení si hodili do skříněk. Věděli, že další pracovní den je najdou vyžehlené a čisté na ramínkách, protože to tak ti roboti dělají. Někteří se šli osprchovat, to většinou bylo potřeba. Celý den kopat odpadky a pak se neumýt je prasárna. Celá jeho parta se odebrala ven, kde za silného deště čekala na autobus tak jako hodně jiných.
       \"Kam zajdem?\"
       \"Kam, kam?\"
       \"No jo kam?\"
       \"Co třeba do Tribalu?\"
       \"Ne, tam sme byli předevčírem, něco lepšího.\"
       \"Co do UNDERGROUD BIOMASS?\"
       \"Tak jo, tam sme dlouho nebyli.\"
       \"Kdy se sejdem.\"
       \"Tak v osm před biomassou.\"
       \"Hm.\" Autobus přijel a od kol létaly malé kapičky vody. Nasedli do něj a odjeli zpět do města. Provazy deště se táhly do dáli.
       V autobuse celkem nikdo nic neříkal. Každý se těšil na večer. Pátek po šichtě se každý někam těší. Někdo domů za \"rodinou\" jiný do klubu. První vystoupil Duff a po něm Stench, pak Renderick. Twík vystupoval poslední. Renderick se vracel zpět do svého doupěte. Na výtah čekal dost dlouho a jít nějakých pětapadesát pater pěšky se mu nechtělo. Po prvních pěti minutách začal být dost netrpělivý a když po sedmi minutách výtah nepřijížděl kopal v záchvatu netrpělivosti do dveří výtahu. Když konečně přijel byl v něm zase ten děda. Renderick vešel dovnitř a čele měl naběhlou žílu. Ta mu naběhla pokaždé když byl zlostí bez sebe.
       \"Vy mladý ste fakt hrozný.\"
       \"Co my? Spíš vy. Co tam s tim výtahem furt děláte?\" Nechtěl, ale už se neudržel a rozkřičel se na dědu. \"Ze shora dolu ten výtah jede šest minut a já čekal aspoň patnáct.\"
       \"Ste hrozně netrpěliví.\" Renderick už nemohl vydal ze sebe zvuk podobný Ugghhggssfft a skřípal přitom zuby. Konečně výtah zastavil v jeho patře. Když šel ke svému bytu říkal si, že tímhle výtahem už nepojede. V budově byly čtyři výtahy, jen je najít. Otevřel dveře a vešel. Počítač okamžitě rosvicel světla. Renderick přešel do obývacího pokoje. Ze skříně vyndal jeden ze svých večerních obleků. Něco ve stylu Heavy metal. Zašněroval si koženou bundu tak, aby to zvýraznilo jeho implantáty a v koupelně si načesal kohouta, ještě si ho stihnul narychlo obarvit, ale ta zelená nebylo ono. Musí si někde koupit tmavě červenou. Podíval se na hodinky. Měl ještě chvíli čas tak si z kryolednice™ vyndal další pivo. Když si ho chtěl zavést zjistil, že má stále ještě zapojeno to z poledne. Opatrně vyjmul konektor, prázdný pytlík zahodil a zavedl si nové. Řekl si, že už asi pude, stejně musí najít nový výtah a tomu zabere nějaký ten čas. Naposledy se zkontroloval ve špinavém zrcadle a vyrazil ven. Počítač, tak jak to bylo jeho prací vypnul všechna světla a šel si po svém. Procesor pohltil pasivní chlazení a vybudoval si strukturu podobnou chladící mřížce, tím zlepšil svoje chlazení a zvýšil svůj výkon.
       \"Tak kde sou ty výtahy.\" Renderick se rozhlížel po patře. Patro bylo vlastně dvojpatří, protože v jednom patře byly vždy dva byty nad sebou. Mezi byty byly uličky a náměstíčka. Na některých patrech i celé parky. To, aby si děti měli kde hrát. Našel orientační plán, ale chvíli mu trvalo než se zorientoval. Pak se vydal směrem kde tušil výtah. Cestou potkal dvojici in-line bruslařů, kterým zjevně nic nescházelo. Prošel úplně neznámými místy patra až došel k výtahu. Přivolal ho a podivil se jeho rychlosti. Byl tam asi za minutu. To se mu ještě nestalo za celou dobu co tu žije. Sjel dolů, tam se chvíli proplétal neznámými místy přízemí, ale dostal se na ulici. Na chodníku zaktivoval svoje svalové stimulátory v nohách a doběhl k zastávce právě včas. Vlezl do autobusu a počítač mu odečetl další kredity z jeho konta.
       Vystoupil několik ulic od klubu. Všechny nebo aspoň většina klubů byla v jedné čtvrti. Do té čtvrti nikdo \"normální\" nechodil pokud neměl dost dobrý důvod. Před vchodem už čekali jeho přátelé, taky pěkně vystrojení.
       \"Kdes byl?\"
       \"Ale, hledal sem výtah. Dem?\"
       \"Jasně.\" Zaplatili vstup a ponořili se do noirové (čtěte noárové) atmosféry. Na pódiu burácela kapela. Hrála ještě celkem nic moc. To teprve až když se dostanou do varu a každý mlátí do svého nástroje (i do cizích) jak ho právě napadne tak to má nějaký spád. To je pak celý klub úplně bez sebe. To se potom rozbíjejí kytary, reprobedny a sem tam i hlavy přítomných. Twík se na \"parketu\" seznámil se jednou dívkou. Byla to Shir ze stánku. Dali se do řeči. Zbytek party se mezitím předháněl v dokonalosti a brutálnosti implantátů. Kapela se pomalu rozjížděla a z pódia byly slyšet skřípavé a tříštivé zvuky. To se kapela ANIHILACE dostávala do varu. Do publika už létaly kusy kytar a bubnů. Všichni šíleli. Hlavní kytarista dal basy na maximum a skočil před reproduktor kde zahrál hluboké E. Tlaková vlna ho roztrhla na kusy a pocákala jím šílené publikum.
       Asi v sedm se Renderick vrátil domů. Ani si nezapnul kryospánek, prostě usnul jen tak v křesle. Ráno (v poledne) se probudil a cítil se nesmírně svěží a plný síly, ještě víc než po kryospánku.

       (Pozn.aut. Twík se ve skutečnosti jmenuje Twerry a Twík je pouze jakási zkomolenina.)

---