Podzimní dny

Venku pršelo. Bylo to takové to podzimní mrholení. Šel pomalu domů. Doma ho nečekalo nic zvláštního tak se loudal. Procházel pomalu ztichlými podzimními ulicemi. Lidé kolem něj spěchali s deštníky. Jemu déšť mnoho nevadil, spíš naopak. Rád se procházel v dešti, to venku skoro nikdo nebyl. Nebe tvořilo s paneláky jednolitou šedou masu. Jen listí co ještě zbylo na stromech bylo hnědé. Po ulici kolem něj sem tam projelo nějaké auto. Vždy zvedlo spršku malých kapiček vody. Zahnul u velkého paneláku doprava a šel dál. Mezi haldou navážky a keři se táhla krátká, spoře osvětlená cesta. Došel až na náměstí VÝCHOD* a prošel v podchodu metra. Proti němu se vynořil sedmipatrový, šedý panelák. Začínal být po dnešku unavený tak přidal do kroku, aby neusnul na ulici. Odemkl dveře a podzimní vítr navál dovnitř svěží vzduch. Zase dveře zamkl a vydal se po schodech do pátého patra. V domě to páchlo nějakým připáleným jídlem, ale v každém patře jiném. Došel do pátého patra. Odemkl svůj byt a vkročil dovnitř a průvan zabouchl dveře. V předsíni se pouze zul a odešel do kuchyně. Napil se z malé skleničky plné vody. Skleničku položil zpět a sedl si ke stolu. Začal přemýšlet. Přemýšlel o tom, jestli něco sní nebo půjde spát s prázdným žaludkem. Nakonec z lednice vylovil dvě nožičky párků a mírně si je přihřál. *nikdy nezjistil, jestli se náměstí jmenuje Východ nebo je také nějaké náměstí západ.

---