Rarášci a draci II

„Drak byl vždycky hajzl,“ počkal rarášek Šikula, dokud drak nebyl z doslechu. „Navrhuji ho na příští Time building nezvat.“

„Souhlasím, pokud bude příští slezina u mě v rybníčku,“ navrhnul hastrman. „Mám spoustu prázdných hrníčků a drak stejně nemá duši.“

Všichni se po něm podívali.

„Myslíš slezinu jako orgán, nebo slezinu jako schůzku?“ zeptal se raději rarášek.

„Dáme jednu podvodní schůzku a uvidíme,“ začal se nenápadně ošívat hastrman. „Ještě jste u mě v rybníčku nebyli, pořád se scházíme jen tady na paloučku.“

„Ale nebudeš na nás nic zkoušet, že?“ zeptal se ho raději hejkal Nalesy. „Moc dobře víme, že kdo vkročí k tobě pod hladinu, už se nikdy na břeh nevrátí.“

„Hele, já vás mám rád, ale taky mám své úkoly!“ bránil se hastrman. „Tady se duše těžko shánějí. Občas nějaký turista, ale to je spíše výjimka. Turisté už nepijí z rybníčků, mají v batohu Red Bully a zmačkané plechovky mi pak házejí na hlavu.“

„Nás nemůžeš utopit,“ začal opatrně spekulovat rarášek. „Alespoň myslím, protože jsme pohádkové bytosti. Že to není možné?“ rozhlédl se po ostatních.

„Vsadíš na to svou duši?“ opáčil ironicky hejkal. „Já bych byl opatrný, podívej se na něj, jak se na ty duše třese.“

„Já duši nemám, takže jsem v pohodě,“ odtušila víla Lulínka. „Alespoň myslím, protože kdybych nějakou duši měla, určitě bych o tom věděla. Vím o všech svých věcech, kde mám střevíčky, pentle a tak.“

„Duše je nehmotná substance každé bytosti, to nemůžeš mít v botníku,“ začal ji poučovat rarášek. „Duše je takové skladiště tvé osobnosti, rezervoár myšlenek, databanka zkušeností a soubor pocitů a emocionálních projevů.“

„Tak to jsem v klidu,“ roztančila se víla. „Nic takového určitě nemám.“

Náhle je všechny ovál mohutný závan větru.

„Nenechal jsem tady křesadlo?“ přistál za velikého lomozu drak. „Vždycky ho někde zapomenu.“

„Na co potřebuješ křesadlo?“ zeptal se ho překvapeně rarášek. „Vždyť oheň pliveš, kdy se ti zachce.“

„Ty asi moc nerozumíš tepelné technice, co?“ odfrkl si drak. „Kromě správného palivového poměru potřebuješ i zápalnou teplotu. Plyny si vyrábím v bachoru z tlejících šlechticů, ale kde asi tak vezmu zápalnou teplotu, bez křesadla a jiskry?“

„To dává smysl,“ pokýval vlasatou hlavou hejkal.