Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte selesíkovi_pro info
Autor
qíčala
je válka
skryj mě v náletech
bučino hloží do tvaru tvar
až zkácí tě přijdu si mrtvá
jak svět co přijde po létě
už neunosí na rukách
větve co světlo stíní zbývá
mi zježit třísky česej, hříva!
až chytnem pak se kránu kát
plevelím! lese nezraď mě
křiku sviť na ni miř!
a tmě
13 názorů
tys nikdy nechtěla utéct, Entropie?
Sundat boty, co tlačí do všech prstů, a jen tak zkusit, po čem si to vlastně šlapeme? :) Ve městě už nevnímáš, všechno je jen jako, virtuál virtuálu ... a na okraji ten les, co se neptá a nic nechce. A když mu to vezmeš ... i tak :) Tak jsem si řekla, že budu jako les :D Tak díky, že tu se mnou bloudíš, Entropie
víš, Ellisee, žes to v podstatě vystihla, ono v podstatě na povrchu se není z čeho moc radovat - se rozhlédneš a vidíš - ale, když zavřeš oči ... a kolem ten les (njn, mimínko od lesa ...) - tak najednou vidíš, že je všechno v pořádku, co má být, je a to, co není, není (potřeba). A nezradí!:D - ale lidi jsou taky fajn :))) ... tak moc díky, člověče, Eliiisee (a jestli ti něčím připomnělo Ortena, tak že se mu moc omlouvám - bo on je kus lesa, já jen chodím na procházky:)
První verš mi evokoval první verš ortenovské války a navozená posmutnělá ortenovská nálada mě provázela až do konce ...
mám ráda, když se všechno děje jakoby samo :) to, co přetrvá, se nejlíp samo uchytí, cesta bude stejně tam, kde ji vyšlapeš a ne, kde ji architekt načrtne a dělňas vyasfaltuje. Příroda je mozkovna, co sází dva kroky vepředu, když si myslíš, že ti dejchá na záda. - jen chvíli nekoukáš a už máš na okenici mech :D Kácíme jen sami sebe. Ale nejsem škarohlíd, věřím, že řešení je vždycjky dva kroky před náma ... :) Děkuju, atkijko, líp bych ten pocit nenapsala ... přibylo slunce ... :) prašnej pocit. Dík za zastávku, nálety si ševelí
Okolo školy jsme měli hustý les. Nyní sice dohlédneme do otevřené krajiny, k rybníkům, přibylo slunce. Ale rekultivace bude probíhat roky. Každopádně už se dá chodit lesními cestami a tam kde není nově osázeno, pozorujeme (zatím), jak funguje čistě přirozená obnova. Brečet už nedokážu. Odplaveno.
snad jestli lesíci něco vědí ... nevím - já nevím nic :) a proto se furt bojim - a nic se neděje a nic se neděje a nic se neděje ... a pak se dozvím, že jsme zvítězili! Svět, Břízo, co naděláš ... a tobě díky, že se tu bojíš se mnou :)
Půvabná hra s asociacem ....
jen se bojím
- básně bývají často prorocké . . . chytají ze vzduchu to, co v něm lítá -
tak snad radši aby to tahle nebyla . . .
Goro:) přikazuju, sama sobě ... jinak už bych se radši ani hehla:D vedroooo a ... les ví :) furt běžim
Luzz, jj, super odezva - tu kamufláž maluju skvěle:) se jen bojim, jak děcko
Aru, ta nejnadýchanější - sama sebe:D kompost je základ - a nebo vypálit a začít nanovo, jsem četla :)
Kočko, jo - kam se vrtnu, tam mi to nevoní ... někdy mě přijde, že je mě tu až dost :§ (tenhle smajlík snad ani nepřekládej)
Tak dík, že vám mé válčení není až tak proti mysli ... law in peace
přijdeš si mrvá?
Aru, já doufám, že si law jako hnůj nepřipadá. (pobavený smajlík)
přijdeš si mrvá? tak to jsme dva, včera jsem o tom začal psát, nastěstí jsem to včas utnul a šlo to do kompostu :D
bavilo mě to číst. válka - nálet, docela dobrej vtípek... celý mi to evokuje divoženku někde v lese... která vlastně neví, jestli se má bát anebo radovat. (ale jako neptej se mě, proč zrovna tato asociace)
Parádní metafora:
přijdu si mrtvá
jak svět co přijde po létě
a tvé originální pojetí rozkazovacího způsobu v básni mne vždy okouzlí.