O posmrtném životě

To, že umíráme, vůbec není dle mého názoru špatně.

To se mi líbí. Dá se z toho odvodit, že není vůbec špatný koukat na zprávy, kde furt někdo umírá? Některý lidi tvrdí, že je negativní čumět na negativní zprávy. Ale pokud je neberu jako negativní?

zvedavec: kdysi jsem si byl více jistý, nyní jsem skeptičtější

Vďaka za Tvoje úvahy.

"Sám uznávám informace věděcké. A ty jsou v tomto případě dvojího typu (1) lidé prožijí stav blízkosti smrti (dále Near Death Experience neboli NDE) a vidí "druhou stranu". (2) některé děti si prý pamatují své minulé životy. Počet NDE v poslední době stoupnul, protože medicína pokročila a je schopna resuscitovat i lidi, kteří by dříve umřeli."

kedysi som hltala knihy s touto tematikou, potom som však zistila, že podobné knihy sa píšu často aj pre zárobok... Danny, máš istotu, že tieto informácie sú (vedecky) overené? NIe vymyslené a podporované inými auitormi pre zárobbok? To to by ma naozaj zaujímalo.   

Napadla mě strašná blbost. Bude v případné posmrtné existenci také taková tlačenice v Božstvech různých náboženství a pověr? Jak  dopadnou zvířata?

Dobrej závěr. Tip s.

42 ... Ale to je strašný alibismus. 

nevím co komu nakecal Petr, nebo ne, ale klíče byly svěřeny následovníkům a nechány k úžívání podle jejich libosti :D

Bratry Karamazovi jsem četl, ale je to dávno, byl doba, kdy jsem hodně četl Dostojevského ;)

pošli, mám čas pořád :)

mimochodem jsem nedávno slyšel takovou zajímavou věc, že Ježíš přímo žádál Jidáše, aby ho zradil, jinak že Ježíš nebude tím jak je vnímán. samozřejmě tento text nebyl pragmaticky "oficiálně zařazen." 

to staví oba do úplně jiného světla, jednak Ježíš nevěděl tolik, jak se nám předkládá, když volil raději velkou církev, ale snadno korumpovatelnou, než malou, ale o to pevnější (možná pokud se přijme to že měl nějaké vyšší napojení na duchovní sféry, tak mohl dostat dvě nabídky, vybral si evidentně tu horší) jednak Jidáš jednal na přímou žádost Ježíše, dobré ne? :D

Inak celkom zaujímavú uvahu na tuto tému napísal dostojevsky. O veľkom inkvizítorovi. Je to v Bratoch Karamazovych. Ale vyšlo to aj osobitne a určite to nájdeš na internete. 

Mám taký pocit, že to je na poviedku... Pošlem skicu keď budem mať čas. 

Ktovie co im Peter po Ježišoviej smrti nakecal

problém je, že následovat Ježíše a nebýt v církvi je nesmysl, protože on následovníkům předal ony pověstné "klíče," těm co dali vzniknout církvi, proto ta církev taky vznikla, má to svůj logický důvod, jedno bez druhého nedává smysl. de fakto, když ustanovíš správce nad svým barákem, pak hosté k tobě musejí přes dveřníka, :D  což je církev, minimálně jedna z těch, co dnes existují, proto ty spory, války a vraždy, přetahovali se kdo má ty pravé klíče.

já osobně se raději narodím znovu, až přijde čas, jestli ti to nevadí : D

Takže, jo. Smrť je to čo nas všetkých spája.   :)

Pre mňa je viera to isté ako láska. Ak niekto povie, že miluje alebo ze je veriaci, tak i keď sme na tej istej lodí neviem čo tým myslí. Napr. Obaja máme radi jablko no ja ho mám rád preto lebo je cervene a ty lebo je sladké. Ty ho zješ a budeš spokojný a ja budem nespokojný a už tu máme prvý rozkol viery a pritom sme si pred chvíľou mysleli koľko toho máme spoločné, lebo obaja milujeme jablko. 

Presne, je rozdiel medzi náboženstvo ako vierou a učením a medzi cirkvou, ako inštitúciou, ktorá manipuluje. Náboženstvo by mala byť osobná vec a nie pôda pre manipuláciu a fanatizmus. To, že sme smrteľný a smrťou sa naša púť na zemi končí je skliesňujúce poznanie, ktoré nás ale na druhej strane formuje a ak ta náboženstvo zbaví tohto bremena smrtelnosti, no na druhej strane diktuje podmienky vytvára pôdu pre elitizmus a prekrucacov. Tým sa stráca rešpekt voči ľuďom ako bytostiam, lebo už sú nie ľudia ale ty, čo nasledujú alebo neverci... A je jedno čo s nimi, lebo ich osud je tak ci tak specateny. 

jistě, to je každého volba jakou cestou se vydá, vždyť to křesťané ukazují názorně, že lze věřit v jednoho a toho samého boha a přitom se neustále štěpit do nových a nových frakcí, které se dokázali v minulosti do krve nenávidět a jejich představitelé se dávat navzájem do klatby, jak dlouho to trvalo mezi katolíky a pravoslavnými? cca 1000 let

pro mě jsou prostě křesťanské církve nedůvěryhodné organizace, neschopné následovat svého zakladatele, historie mluví jasně čeho všeho jsou schopni, kdykoli jsou jim dějiny nakloněny a poskytnou jim dostatek moci

Veriť môžeš v čo len chceš... Dokonca aj konvertovať povolili

pak ale ti nezbývá než věřit v boha křesťanů, kde všechny špatné skutky smažeš u zpovědi, (vtipný mechanizmus ne?) nebo v jeden život bez boha, kde je vše dovoleno, respektive jednotlivce omezují jen místní zákony, společnost, vliv a moc daného jedince, kde je zbytečné se nad něčím trápit a cokoli litovat, protože čas neustále utíká a není čas ztrácet čas a marnit život

Jeden a na furt

Niekde som čítal, že po smrti sa budeme cítiť tak ako sme sa cítil pred počatím :D

s těmi dětmi je to prý celkem běžný jev, akorát že rodiče se bojí o tom mluvit, plus nástup do školy pak cíleně likviduje vše co je nelogické a vzpírajicí se materialistickému vnímaní - tak funguje školství, co se nedá změřit a zvážit neexistuje.

jinak to co si pamatují děti, existuje knížka: Děti nového věku-  je podaná nenábožensky a nedogmaticky, ne tak jako jiné knihy tohoto zaměření často k tomu sklouzávají

myšlenka jednoho života přineslo až křesťanství, prý ve starověko se obecně vědělo, že lidé žijí více životů. Pythagoras si prý pamatoval 5 svých minulých životů.

v podstatě i materialistický pohled, že existuje jeden život je pořád křesťanský výplod, akorát bez boha a ani křestané zrovna dvakrát nedodržovali učení svého zakladatele, tak jak potom může být věrohodné učení o jednom životě, když sami křesťané vesele válčili, zabíjeli i mučili a nazývali se dobrými křesťany k tomu, i když neměli dělat ani jedno z toho. pro příklad stačí např. Bartolomějská noc, kde křesťane vesele vražidili jiné křesťany věřící v toho samého "boha"...