U řek babylónských

Posadil jsem se k potůčku

Tvého mlčení

díval se do chladné vody

a na žluté, okrové a světle modré

dno

Seděl jsem dny, týdny, měsíce

odezíral ze rtů

co mi chceš říct

Poznával jsem písmena, slabiky a slova

sestavoval si

překladový slovník

Pověděla jsi mi

že nejdříve musím

poznat sám sebe

Až poznám

který z lidí jsem

mám zaklepat

dovolit se

a vstoupit

„Podle čeho mě poznáš?“

zeptal jsem se Tě

„Nebudeš už mě chtít,“

odpověděla jsi neznatelně

Běžel jsem za Tvými slovy

tvrdé kameny ze dna

je do vlnek

i do mé hlavy

vyrývaly znovu a znovu

Když jsme se po letech

náhodně setkali

přes kameny zubů

mi přeskákalo

už jen zabublání