Ta zezdola 1

Ta zezdola

Dnes se člověk může divit, že by mohl někoho blíže zajímat docela obyčejný dům. Omšelý, činžovní barák ve starých Radlicích, s malými byty, vybavenými společným příslušenstvím, tak zvané čtvrté kategorie. Nebyla to památková péče, jak by se dalo předpokládat, ale v dobách budování socialismu to byla především státní policie a orgány KSČ. Podobných oprýskaných, starých domů tam bylo kolem konečné tramvaje dost. Staré Radlice . . .

Proč byly některé z těch domů v pozornosti jistých orgánů? Třeba proto, že tam bydlely osoby hodné jejich zájmu. Kupříkladu důstojník, občanský zaměstnanec vojenské správy, nebo zaměstnanec vězeňské služby ministerstva vnitra, bývalý mukl nebo vekslák a podobné existence. Rovněž podle tehdejšího policejního označení to byly také KZO, kriminálně závadové osoby. Jak nejlépe takový stav uhlídat? Aktivovat rafinované Bretschneidery, zavázat určité osoby jako očka. Nenápadně jejich činnost překrýt oficiálním pověřením prospěšnou prací pro blaho pracujícího lidu, s malým rozdílem jako u civilních špiclů za Metternicha.

Již tehdy za rakouského absolutismu se policie se dělila na veřejnou a tajnou. Povinností obou složek bylo především bdít nad vnitřní bezpečností státu. První dohlížela na pořádek a zákonnost, sledovala evidenci obyvatelstva a tajná si hlídala podezřelé osoby, organizovala styk se sítí agentů z řad civilního obyvatelstva, kontrolovala soukromou korespondenci a vykonávala cenzurní dohled nad tiskem, literaturou, divadelními představeními, a dokonce i nad módou. Tam všude, i na tom všedním místě se mohl objevit nebezpečný nápis, heslo anebo parodující obrázek. Všechno bylo třeba pečlivě hlídat, všechno muselo být zajištěno kontrolou. Zakázána byla jakákoli kritika vládnoucí dynastie, politiky státu, císařských výnosů, katolického náboženství. To vše jsme nakonec poznali na vlastní kůži. Jen místo katolického náboženství jsme museli být ostražití, aby nikdo veřejně nesnižoval vedoucí pozici vládnoucí strany a význam vědeckého světového názoru, marxismu-leninismu.

Autoritářský komunistický režim měl šmírovací systém jako podmínku své existence. Byl důsledně budován již od konce války až do nejmenších detailů. Zejména po roce 1948 v něm nebylo na nikoho zapomenuto. Předpokládalo se, že informační síť bude fungovat jaksi automaticky, hlavně nenápadně, skrytě a utajeně. Od obyčejných a nejnižších stupňů se tak vytvářela síť, která totalitním řídícím orgánům poskytovala záruku včasných opatření tam, kde by se ukázal sebemenší náznak odporu nebo resistence. V domech k tomu byly hlavně využívány funkce domovních důvěrníků, nebo členů domovních komisí.

Domovní důvěrník byla za dob socialismu důležitá funkce, jež existovala zejména ve městech s činžovními domy. Vystupovali jako členové domovních komisí MNV, kteří dohlíželi na běžnou údržbu domu, ale také na ideologickou výzdobu, vyvěšování vlajek a oslav nových výročí. Mohli ovlivňovat, kdo v daném domě bude bydlet. Mezi jejich kompetence patřila také asistence při prohlídce bytu bezpečnostními orgány. Domovní důvěrníci také ve většině případů působili jako domovníci, s bezplatným užíváním domovnických bytů. Osoby v této funkci byly velmi často využívány k informování občanského výboru uliční organizace a StB k získávání informací o osobách, které je zajímaly, včetně rodinných příslušníků a jejich známých. Řekněme černá doba. Často jsme podobné lidi kolem sebe znali. Nebyl to strach, který nás k nim poutal. Byla to lhostejnost, izolace, smířlivost z beznaděje dosáhnout spravedlivější život.

Jedna z těchto důvěrnic, která sloužila jako informátor byla Květa. Jak k tomu přišla? Bylo možné, že o charakteru této své činnosti ani nevěděla. Nesetkala se nikdy s někým, kdo by jí ukázal na jinou možnost, na jiný působ života, jiný charakter vztahů mezi lidmi než ten socialistický. Vyrostla v tom a její názory zformovalo rodinné a školní prostředí.

Květě Karáskové se v domě jinak neříkalo než, ta zezdola. Kdy se její přezdívka ujala, již nikdo nevěděl a všem nájemníkům ani nepřišlo na mysl se tím zabývat. Sousedé ji neměli příliš rádi a pojmenování, ta zezdola, ji mezi ostatními nájemníky vědomě znevažovalo. Bydlela v suterénním bytě, vedle hlavního vchodu do domu. Prostě, ta zezdola. Byt jí zůstal po rodičích.