Ta zezdola 6

Ta zezdola 6

Ukázalo se, že pan Novák měl pravdu. Hned po snídani začala Líba sbírat po stolech ponechaná malá balení džemů, marmelády a medu. Odpoledne bez domluvy, po vypití pohárku z pramene Svobody zmizela a viděly se až u večeře. Po jídle šla Květa s Líbou nahoru na pokoj a došlo na slova pana Nováka. Květa dostala nabídku, jestli nechce porridge. V duchu se usmála, vida, a je to tady, bude porridge. Název vyslovovala Líba s důrazem na anglickou výslovnost, jako by se s tou kaší mazlila.

„Víš, já mám ráda kukuřičnou, nebo krupicovou, ale zdravější je ovesná. Jakou máš ráda ty?“

„Já jsem žádnou takovou kaši ještě nejedla,“ s rozpaky přiznala Květa, „ale zkusím tu, kterou uvaříš. Kde to vlastně chceš vařit?“

„Neboj, mám to domluvený s pokojskou v jejich kuchyňce.“

Skutečně v kuchyňce pokojských Líba kaši uvařila. Přidala do ní několik balení džemů, nasbíraných u snídaně. Květa nabídku k ochutnání přijala, protože byla zvědavá. A chutnalo jí. Akt vaření porridge se během tří týdnů několikrát opakoval a možná i přispěl k tomu, že Květa přibrala na váze a začala se cítit dobře. S fialovým nebezpečím se prakticky viděla jen v jídelně a pozdě k večeru na pokoji. Říkala jí, že zde potkala svého strýčka, že je jí velice líto, že na ni nemá vůbec čas. Květě to ani nevadilo. Mimo čas věnovaný procedurám většinou chodila v parku s pohárkem kolem vřídla a bavila se pozorováním lázeňských hostů.

Vedle Mlýnské kolonády našla prodejnu Tuzexu a vzpomněla si na Kašákovou z domu, která ji prosila, aby ji tady koupila krém jednadvacítku. Také jí ho doporučila, že je to úplný balzám na pleť, a není vůbec k dostání. Za honosnou výlohou uviděla oranžovou krabičku s číslem jednadvacet. Jenže zapomněla, že nemá bony. Když si před Líbou postěžovala, že by si ráda krém koupila, ale chybí ji bony, tak jí Líba promptně poradila.

„No ty si Máňa, to je jednoduchý, zaskoč za pokojskou, ta ti prodá máry, ani bony nepotřebuješ. V túzu koupíš všechno i za valuty."

A skutečně. Anička, starostlivá pokojská, ji opatřila dvacet marek, ani nemrkla. Byla ochotná ji prodat jakékoliv množství. Koupila si jednadvacítku i pro sebe, ale měla pocit, že dělá něco nedovoleného, až přepychového. Sama používala Niveu a na nějakou dražší kosmetiku ani neměla dost peněz.

Poctivě dodržovala procedury, koupele, bahenní zábaly a čas jí běžel. V lázeňském domě čtyři se pravidelně potkávala se sympatickým pánem, který ji vždy uctivě zdravil. Jeho pozvání na kávu neodmítla. V kavárně Elelefant na Staré louce, při výborné kávě a zákuskách se cítila velmi nepatřičně. Již při vstupu pocítila ostych. V takové prostředí nikdy nebyla. Kafe v podobě turka se zde samozřejmě nepodávalo. Při čtení nápojového menu se jen bázlivě dívala na svého kavalíra a čekala až kávu objedná on. Pro ni názvy jako espresso, ristretto, lungo, macchiato, cappuccino byly naprosto neznámým pojmem. Její rozpaky asi postřehl, takže caffe latte s jahodovými rohlíčky objednal sám, aniž by se zeptal jí, co by měla nejraději.

Sama se považovala spíše za Annu proletářku od Majerové a najednou je v prostředí, kam chodil údajně Goethe, Karel Havlíček Borovský, Ema Destinová, Čapek, hudebníci, herci, kteří to měli blízko z divadla jen přes lávku. Vyprávění pana Novotného o historii hotelu a jeho vzácných hostech ji velmi zaujalo. Bylo to pro ni něco, co dosud nepoznala. S jakou pozorností se k ní choval, jeho gesta, úsměv a dlouhé pohledy do očí ji zaujaly. Cítila se jak omámená.

Květě se líbil, přestože byl o dvanáct let starší a atletickou postavou zrovna neoplýval. Snad poprvé se jí stalo, že k ní někdo vzhlížel s určitou úctou a zájmem, že zatoužila po jeho pohlazení. Jeho ruka a doteky byly pronikavé výboje vzrušivých pocitů, které zatím neznala. Karel se pro ni stal princem, který svým mírným, uvážlivým a rozumným přístupem působil zcela jinak než její vrstevníci. Byl rozvedený a jeho zkušenosti si cenila nejvíce. Otevřel jí zcela nový svět a zbytek pobytu z nich byla nerozlučná dvojice.

S fialovou Líbou se ani nerozloučila. Hluboce ji urazilo, když se o Karlovi, jejím idolu, vyjádřila, že o takového vošousta by si neopřela ani kolo. Viděla v tom opovržení závist a projev žárlivosti. Nepředpokládala, že by zpochybňující názor Líby mohl vyplývat z její zkušenosti jejích předchozích pobytů a bohatých zážitků s lázeňskými nápadníky.

Lázeňské manželství s rozvedeným mužem popřelo původní předsevzetí, nikoho nebalit. Domluvili se, že Karel shání nové zaměstnání a ona mu nabídla, že se může nastěhovat k ní, že v Praze zaměstnání u dráhy určitě najde. Krátce po návratu domů se k ní Karel skutečně nastěhoval. Už nebyla sama. Měla muže, Karla. V domě to skoro nikdo nezaznamenal. Z jejího nadšení a spokojenosti bylo znát velkou proměnu. Brzy uchystali svatbu. Z Karáskové se stala paní Novotná. Vlastně soudružka Novotná.

Začala se chovat namyšleně, prozpěvovala si a často se smála tak, aby to bylo slyšet v celém domě. Chtěla všem ukázat, že není jen nějaká odstrčená chudinka, ale ženská, která ještě umí užívat a někdo si ji považuje. Karel jí uspokojoval potřeby sounáležitosti, lásky, vzájemné náklonosti, potřebu někam a k někomu patřit. Posílila si tím i sebedůvěru, sebeúctu a získala tolik potřebnou prestiž.