DMO

Slzičky slíbám z tvé tváře,

ukryji je do sluneční záře,

víčka znavená polibky ukonejším,

duši ztrápenou objetím obměkčím,

tělo chvěje se ti jako ve větru a dešti,

život občas krutý je a tropí hlouposti,

o bolesti není třeba ti vzkazky psát,

těžkost života kdosi zlý chtěl ti přát,

snad osud, či hloupý vrtoch všemohoucího,

že nejvíce zbožňuješ chlapečka nezdravého,

byl ti darem dán, avšak s podmínkou přece,

která nevýslovně a palčivě bodá tě do srdce,

lásky plamen a vitalita nezkrotná též byla ti věnována,

přemohla jsi svou smrt a staráš se od večera do rána,

bolů se nebojíš a s úsměvem žalům se hravě vyhneš,

byť další klacky pod nohy házejí ti, kudy jen projdeš,

tuhle báseň z lásky ti věnuji, sám znám to prokletí,

všechno to zvládneme, stačí mít jen kapičku štěstí.