Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSlavín
Autor
Musaši
Allen Ginsberg: CITY LIGHTS CITY
Na Via Ferlinghetti a Kerouac Alley se mladí
hipsteři roku 2025 n. l. opájejí smutkem
Po Bob Kaufman Street se poflakují muzikanti a na
Rexroth Place rozbalí future jazz
Spirituální spisovatelé sedí pohrouženi do meditace
pod cedulí Saroyan Place, načež se zvednou
a zamíří do Aram Alley
V očích milenců se odrážejí světla celé Zátoky od
McClure Plaza po konec Market Street
Stará dobrá Market přechází v Robert Duncan
Boulevard, kde se to hemží obchůdky
s teosofickým a hermetickým zbožím
a z Duncan Boulevard odbočují: první Di Prima
Street druhá Henry Miller Street třetí Corso Street
čtvrtá Jefferson Street a na páté John Wieners
Street je konečná autobusů Greyhound
kolem jsou knihkupecké rynky. Nakladatelské
terasy a Autorská zátiší
Návštěvníci ve výletních autobusech vdechují
čerstvou mlhu na vršcích Harolda Norse a
Hirschamana - jako za starých časů
Jméno Kena Keseyho proslavilo Zátoku a když to
kalíte nahoru kolem stadionu bratra Eversona
máte v očích Whalenův most který se tu tiše
natahuje až k k Oklandu
Mezi S.F. a Mmarinem se od východu k západu
táhne Snyderův most
a na Corso Street se zástup unavených pasažérů
hrne do stanice podzemky Neala Cassydyho
Na Van Ness Avenue září čerstvá cedule Czeslaw
Milosz Street
Básník Jack Micheline dostane Tendorloin, Philip
Lamantia Tower vévodí Telegraph Hillu
kam se turisti z celého světa drápou za krásnou
vyhlídkou
a já si vzal Alcatraz( abych ho s Ostrovem pokladů
vrátil Indiánům)
21. dubna 1994
Slavín
Na pomníky se suché listí snáší
a do pavučin padá křižákům...
Tak málo kytic mistrům od žáků!
Tak málo svíček - a vítr je zháší.
Z jmen na kameni oprýskává zlato.
To Zapomnění krade vzpomínky.
Na mramorové bílé kamínky
déšť rozstřikuje z prázdných pěšin bláto.
Hle: buřiči zde vedle bardů leží,
všem stejně bují buřeň na hrobě.
Toť svědectví jest o nás, o době,
jíž na nikom už vlastně nezáleží,
jen krátkozrace "dopředu" se dívá
a čtenář básní zívá, zívá, zívá.
24. července 2021
23 názorů
Alfonsi,
když už jsme u té bible, tak ano - všechno je marnost nad marnost. Na druhé straně ale, dokud žijeme, netušíme, jaké s námi ještě může mít Bůh záměry. Jaké se mnou mají záměry lidé, to vím celkem přesně, ale jaké záměry se mnou má Bůh, to opravdu nemohu vědět - a to říkám se vší pokorou. A proto jsem taky ještě tady na Písmáku. A taky mě moc zajímá, jaké má Bůh záměry s Písmákem.
Všechno je jen marnost a honba za větrem. (Bible, Kazatel 1,13+14) Ač neznaboh pod tohle bych se podepsat moh.
Slavín - smekám klobouk.
19. 9. 2021
Chanson de geste
Veršotepec má tvrdý chléb,
když o hrdinech píše.
Nastavuje svou tvrdou leb
nezájmu mas a pýše
redaktorů, co plivnou si
na jeho marnou snahu.
Vysmívá se mu pod vousy
ta smečka podlých vrahů!
Dnes je již jiný doba prý.
Co s omšelými rýmy,
s archaickými aktéry,
s příběhy prastarými?
Skončila éra eposů
Pocity vládnou světu:
do trumpety i do nosu
dej si bez vyšších vznětů!
Zeanddrich E.
13. 09. 2021.. .
29. 8. 2021
Svítáníčko
Do prázdných džbánů slunce nahlíží,
třpyt padá z nebes do zhořklého vína
a meluzína kvílí od Slavína,
je teskno v Praze, v Moskvě, v Paříži
všem básníkům, co pili celou noc
a do vypitých číší tupě hledí.
Těch otázek - a žádné odpovědi...
Lze Poézii prosit o pomoc?
Což ubude ti úzkosti a splínu,
když vložíš do slov srdce na dlani?
A k čemu je ti vlastně nadání?
Prý : talent... Ale spláchne kocovinu?
Je jistě lepší chytit balalajku
a na youtubu žebrat o pár lajků...
Nebožtík va Gogh Tak dlouho jenom
blázen a sanktusák až si někdo všimnul
jak skvěle harmonuje
se sektorovou válendou
jeho uříznuté ucho
Václav Hrabě
28. 8. 2021
Vincent ?
Od šedesátek Vincent van Gogh vtrhl
do paneláků - ladil s nábytkem.
Byl náhradníkem za kýč, za plytké
mdlé barvotisky... Vzdělaný lid strhl
své madonky i své jeleny v říji
a věšel na zdí "velké umění".
Ó - vzdělanost jest dobré znamení,
i písničkáři rádi podopoří je.
Pan Suchý často o malířích zpíval,
byl průkopníkem nové tradice.
Dle módy lidé jako opice
na slunečnice začali se dívat
a na klasy, nad nimiž tmí se vrány.
Van Gogh se s námi dělil o své rány.
20. 8. 2021
Bez nadání
Smět žít tak do sta let a naučit se hrát
jak dávný dekadent touž píseň molovou
ohňům, co zhasnou vždy, po vlnách uplovou
do mlhy nad vodou, v níž budou umírat...
Být aspoň k stáru Král, hrát písně pro davy
jak kdysi Marsyás na cizí píšťalu.
Ať příboj rozbíjí mé tóny z křišťálu,
tříští se o skálu, než hrou se unavím!
Pod pustým pobřežím, kde nikdo nepřistál,
vždy zmizí v ozvěnách tonoucích ohňů nach
a zítra - další hra... Ta marnost planých snah!
Budu se učit však třebas let čtyři sta.
taktedy,
teď právě se Safiánem diskutuji o formě, o "hudbě" veršů. Kdysi mě četlo hodně lidí a pár z nich tu hudbu v mých verších dokonce i slyšelo. Dnes už ale nejsem in a moje undergroundové básně nečte naprosto nikdo. Mně ale vždy šlo hlavně o obsah. "Hudba" bývala jen prostředkem, nikoli cílem. Jenže o nějaký(zbytečný) obsah už tu není dlouho vůbec žádný zájem. Racionalista jako já je mezi emocionalisty a prožitkáři zcela ztracen.
Hanko,
Zimní déšť je taková malá literární hádanka. Ta báseň s (rádoby) vtíravým refrénem je odvozena od díla významného českého klasika, které bylo často recitováno za mého dětství a mládí na recitátorských soutěžích. Co to bylo za dílo by tu snad mohl poznat jen Safián. Ale nevím, jestli ho to napadne, protože , když se vloží do prázdné formy naprosto jiný obsah( u originálu vznešený pathos vygradovaný až do maxima, u mne jen potměšilá pseudomelancholie), čtenáře to naprosto zmate, byť by i znal originální báseň do detailů.
Abakusko,
jakožto promovaný kunsthistorik bratislavský Slavín samozřejmě znám, ale kupodivu mě nenapadlo, že někomu ze Slovenska může název mého dílka připomenout tuto apoteózu vítězství ve druhé světové válce. Byl jsem na vojně na jedné světnici s různými slovenskými sochaři, tak jsem slýchal úpné skazky o autorech toho vašeho monumentu jako byli Trizuljak,Bártfay, Kostka, Svetlík a další.
Na pražském Slavíně jsem byl pouze jedinkrát jako gymnazista na poznávacím zájezdu do Prahy. Jsem neosymbolista a tak Slavín v mých básničkách funguje jako symbol( většinou symbol zapomnění).
Blackie,
zelenými listy se pyšní hlavně hřbitovní břečťan, který škodolibě zarůstá pomníky zapomenutých "slavných".
Slavín - skvelý...boli časy, keď som chodila na cintorín často, najradšej sama, aby som mohla postáť, popremýšľať...vďaka pandémii som si odvykla a zistila som, že aj doma sa dá...dôležité je, že spomínam, nezabúdam, niekedy zapálim sviečky, sadnem na balkón, pozerám na Veľký voz a vravím si - ešte stále sa to dá...pokiaľ sa čítajú knihy, hoci aj elektronicky, pokiaľ nás nenechá ľahostajným verš, stále sa to dá ...a hroby zasypané kvetmi nemusia byť dôkazom, že zosnulých máme v srdci, že spomíname...že...
Zimný déšť na tieto slnečné dni dosť šokujúci, niekedy aj to treba...verím však, že v Tebe je viac slnka ako depresie...idem si prečítať aj ďalšie...
10. 8. 2021
Vyhnálovský zimní déšť
Ač svítalo již, zase tmí se,
znova se smráká za oknem.
V šetestu kapek probouzí se
spáč, co v peřinách nezmokne,
který však ještě spal by rád.
Zimní déšť padá do zahrad.
Oblohou táhnou těžké mraky,
plouží se líně nad kopci,
nad jabloněmi, nad baráky,
zlověstně houstnou nad obcí
a v sivé mlze zmizel hrad.
Zimní déšť padá do zahrad.
Stojím u okna nevyspalý...
Svítání nebo smrákání?
Mám sucho v krku, oči pálí,
nad krajem letí havrani,
opouštějí svůj zmoklý hřad.
Zimní déšť padá do zahrad.
Nehybné větve z šera trčí,
probouzejí se komíny,
kostelní věž se v kouři krčí,
lupus est homo homini.
Nikoho nemá nikdo rád.
Zimní déšť padá do zahrad.
Havrani, mraky, kostel v kouři...
Neděle začla černou mší.
Za oknem zívám, oči mhouřím,
na sochy světců cudně mží,
já si však mohu s verši hrát:
zimní déšť padá do zahrad.
Furt je to lepšie, ako keď sa stretla jedna básničkárka s manželovou sesternicou a zaznelo: "Je vy ešte žijete?"
Za mňa Slavín - a to ten pomník nemusím. V Bratislave je to pomník padlým sovietskym vojakom. Takže keď sem prišli priateľské armády v auguste, tak ich vítali okrem iného aj transparenty: "choďte domov, na nový Slavín nemáme". Asi je to pravda, pretože tento pôvodný sa rozpadá...
blacksabbath
09. 08. 2021...koukám, že nám v komentu překlep....ale ty jsi jistě pochopil....Nezoufej....všechny kytky nenají květy....některé se pyšní jen zelenými listy.................
blackie,
ačkoli na Slavíně nikdy pohřben nebudu, už teď jsem mrtev za živa jako ti mrtví básníci, kteří umřeli podruhé. Byl jem sice "slavný" tady na Písmáku(a možná taky ještě někde jinde) jen trošku, trošilinku, ale dnes už pouze sdílím absolutní Zapomnění se svým úhlavním nepřítelem Ginsbergem. Dokonce jsem zjistil, že i elína je "živá" a dostává posmrtné tipy, zatímco já už nedostávám tipy ani v rozpuku tvůrčích sil. ...Jenže el. je nesmrtelná! Ta se má.
blacksabbath
07. 08. 2021Ta tvůj Slavín!...........*/**************************************************
Díky, fialko. I když píšeš výhradně básně pro děti, jsi klasik jako já. Jsme jedné krve - ty i já a proto si tak dobře rozumíme, jak by řekl moudrý panter Baghíra z tvé oblíbené Džungle.