Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Pozvání

24. 05. 2002
2
0
1138
Autor
Francois

Můžete zase počítat rytmus, metrum, banální rým, opakování slov, mou chudou slovní zásobu, klišé, potácení se apod. Jsou to Zápisky opilcovy a je to přiměřeně staré, takže dnešní podobnost je čistě náhodná. Díky.

 

Přišla jsi v nepravou chvíli,

přestal jsem žít a věřit,

plna něhy a zlomené síly,

klid můj statečně čeřit….

 

U mne už je pozdě na lásku,

nemám už chuť se bít,

bojím se obligátních obrázků,

nemám proč už sít…

 

Jsi krásnější než tyto červánky,

než dnešní ponuré svítání,

touha má je jako varhánky,

nedoladěné v naše líbání…

 

Budu Tvým neštěstím a bolestí,

důkazem prostopášných cest,

rozpoutaných vášní a neřestí,

na jejichž konci bude pěst…..

 

Smyslnost je plna jedu,

vstříc horkému létu,

v srdci krátery ledu,

plno slabých, vilných světů….

 

Plavé vlasy rozdávají otrokům lesku,

rozevláté na polštáři mechu,

v zimě plné blesků,

v čekání příštích věků…..

 

Oči Tvé  jako jehly vpíjely do mé hrudi,

přejedlý Tvých hořkých slzí,

vínem zpitý, dlaněmi Tvými co studí,

něhou co zebe a mrzí…

 

Miloval jsem Tě v řekách ledových,

při svících za horských nocí,

v hodinách dne příliš medových,

nezbednou silou a mocí…

 

Bylas mi vším a drahá,

při cestách do štěstí,

ať svlečená či nahá,

klečící u něčí pelesti…

 

O to větší bylo mé zklamání,

když chtěl jsem se Ti vyhnout včera,

zlomilas úplně mou víru v návraty,

stejnou krásou když ne zase, avšak zcela…

 

Opustil jsem zralou dívku krásnou,

potkal jsem krásnější mladou ženu,

lidé se ohlížejí a chvílemi žasnou,

chtěl jsem utéci bázni a vlastně všemu……

 

I po tolika dlouhých letech,

měli jsme si co říci,

vlastně ona, já byl daleko ve svých světech,

v šoku, protivně spící…

 

V minutách, řekla mi vše, co jedenáct let se dálo,

já byl neschopně vražený v sebe,

něco však v jejích ústech, očích, divně hezky hřálo,

zároveň je to smutné a trochu zebe…….

 

Nevím, mám-li se těšit  z problematického pozvání,

možná, že je pozdě, ne léty, ale v duši,

asi jsme však museli prožít života takový kus let,

abychom pochopili, co nám velmi sluší,

špetka naděje, neumírajících iluzí, štěstí a vlastně celý svět……….      
Quoniam
28. 05. 2002
Dát tip
O.K., Francois, nemyslel jsem to zle ani poprvé. Já jen, že sis zaškrtl hlubší kritiku. A propo, neposlals mi avízo.

Francois
27. 05. 2002
Dát tip
Quomiam: díky, byla to trošku provokace pro Tebe, neumím to ale lépe ani dnes, myslím psát. Tanganika: díky moc.

Litochowitz
24. 05. 2002
Dát tip
jedenáct.......a já vím o dvanácti letech ztracených......iluze? iluze!....bohužel

Francois
24. 05. 2002
Dát tip
Ztracená léta, iluze..... se mi zdají ztracená jen zdánlivě. Řadu věcí člověk udělá blbě, ale nesmí toho litovat. Jsem tady půjčený na chvíli, tak co. Ale nechci polemizovat. Díky.

Francois
24. 05. 2002
Dát tip
Díky.

Quoniam
24. 05. 2002
Dát tip
Voilá Francois! Nebudu ti vytýkat, co sis už si napsal do prologu (i když tady je to lepší než minule). Tahle báseň se mi líbí a beru ji tak jak je. A teda docela obdivuju, že jsi při té délce neupadl do patosu nebo ufňukané nostalgie. Je to takové chlapské, syrové, trochu smutné. Hm, hm. Jenom ta velikost písma v posledním verši se mi zdá dost veliká. "bojím se obligátních obrázků" a "touha má je jako varhánky, nedoladěné v naše líbání ..." se mi moc líbí. 11 let. Ty návraty! Ach jo ...

tanganika
24. 05. 2002
Dát tip
tu uz citim istotu..aspon malu...gut gut!

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru