Anděl

A té noci sestoupil anděl Páně do mého pokoje v rakovnickém paneláku Jiráskova 2298 třetí patro vlevo. Byl uprostřed pokoje a byl krásný. Nebyla to obyčejná lidská krása, ale taková nějaká andělská. Povznášela duši. Zvedl jsem hlavu z polštáře a popatřil naň.

  I řekl anděl Páně: "Vstaň, vezmi pero své a papír a jdi do ulic, neboť tuto noc probdíš a budeš psát Poezii."

  I vstal jsem, váhaje. "Proč?" optal jsem se. "Má to nějaký smysl?"

  A anděl Páně tam stál, jasný a - bezradný.

  Tak jsem pochopil, že andělé neví, nerozumí. Jsou. A povznášejí duši.

  I vzal jsem pero své a papír a vyšel do ulic a probděl jsem tu noc i psal jsem Poezii.