Písmák Růžové sklíčko
Našel jsem růžové sklíčko,asi zbrýlía díval se na svět růžově,svíral ho vdlani,viděl vše dobré,co se přihodiloi úzkost moje opadla,stalo se mi kouzelným. Vdrobných mých pokladechve staré krabičcestřeží teď moje sny.
Ty a Já
Myrtové prstýnky jsme si dalia řekli si: „NAVŽDY“vpálili cejch do dlaně;teď hoří naše tělavášní i bolestí,roztříštěním našich myšlenek.
Srdce pukajípod tíhou údělu Adama a Evy. Vše dvě strany mince má,jak pálící úniky do vesmírných dálekpřehazujeme si ji vdlaních.
Korálky
Korálky z duhyjsem ti dala viděl slzy radosti,barevné jak láska naše.
Až jednoupřetrhla se šňůrkapod tíhou našich myšleneka rozkutálely se,vsákly do země;najednou nevěděl jsemjak je posbírat.
Tak stále čekámna další duhu.
Kuličky
Barevné kuličky kutálí se do důlkupatou vytvořeného,střípky zdětství,jak kapky deště odráží se vduze,těžké jako tvoje slzy,vždy snovou nadějí,že vysvitne slunce.
Zloději
Dnes jsem byl sprostě okraden. Stalo se to v tramvaji cestou do práce. Z tašky s počítačem, mi zmizela peněženka s penězi a veškeré doklady. Podotýkám, že jsem tu tašku hlídal a držel rukou.
Kaluže
Mnoho obrazů budoucnostivkalužích odráží se,v těch tekutých čočkách. Ani realitu nevnímáme vnich,v očích, co všechno dění zří. Jsme poutníky,co nevidí prozřetelnost Božích zrcadela zatím tolik pravdynachází se vodlescíchkapkami rozčeřených hladin.
Z nového světa
Kde je čas parních lokomotiv,které tak rád jsem měl.
Teď mám vtěle ledajaký čipa nanoroboti už čekají.
Svět pomalu se rozpadájak síť nervových synapsí.
Stávám se pánem virtuálních dění,přestal jsem jíst i píta svět už pro mne není.
Hvězdy
Slzy skrápějí tvůj polštářříkám ti neboj, byl to jen zlý sen,zima zebe až za nehtypřesto zahřívám tvou dlaň,když díváme se spolu na hvězdy,polibkem řeknu ti, jedna znich je jen tvojety už to znáš, vždycky se usmíváš,prý, že ta má je blízko nía jestli dnes zůstanem´, než se rozední,cítím, jak mi tluče srdce vúsměvu.
Řeka
Jsem, abych byl,ne snad abych živořil,když řeka objala můj důmříkal jsem jí prosím stůj,nejdřív přišla na můj práh,prý jen tak, na návštěvu se podívat,lodičku jsem jí vyřezal,ale ona šla stále dál,prosil jsem, prosil, Bůh mne suď,
teď zdomu mám bahna plnou káď.
Tak nevím, snad abych zase byl,možná i více pochopil.
Průzkum
Ahoj lidi,
hned na začátku podotýkám, nejsem zhulenej ani nic podobného, mám kVám všem, kdo znáte (zde zPísmáka) Marca, tuto prosbu - zda-li byste odpověděli na pár otázek:
1/Jak byste ho charakterizovali.
2/ Proč si právě toto myslíte.
Nový rok
Opět těhotný je nový rok,ten starý jen vmyšlenkách se občas vrátí,v synapsích proudí elektrický toka čas nám vůli opět krátí.
Pro tebe
Hodiny ubírají můj i tvůj čas,snad spolu zestárnem´,kdybych mohlzastavil bych ho, alespoň krátce,ve chvíli, kdy se usmíváš.
Dal bych ti i mnohem víc,světlo, když sebe sama hledáš,lásku, když pláčeš nad světem. Podívej, tady máš mou náruč,obejmu tě, kdykoli budeš chtít.
Bezdomovci
Ohryzané kočkou rybí kostia lidi bez domova,co nikde nejsou dobří hosti,za nehty špína ukotvená.
Zimou prolezlí až do morkutřesoucí se stíny,si vyprávějí báchorkuobrazů barevné křídy.
Vruce láhev rumudo němoty zpití,žijou tenhle humusnikdy nejsou syti.
Tvář
Stále se potkávámse svým vlastním stínem,jakoby mi chtěl něco říct´,vždy, když jej spatřímpod rouškou tmy se schováa já dokola ho stále hledám,pokaždé překvapí mne,když hledat přestanu,pak ukáže mi ještě hrůznější tvář.
Moji tvář.
V tichu
Promlouvá ke mně ticho a já se divím, že jsem ho v tom hluku nikdy neslyšel.
Až teď.
Očarován jeho přítomností, sedím aniž bych se pohnul. Cítím, jak se rozprostírá přede mnou ve svém nekonečnu.
Ptáče
V hrstce peříček hlavička zvrácená,nestačilo spatřit svět, to malé,strmý a krátký let,to jediné, tak krátká chvílea vločky už padajína kousek jeho země.
Bezmoc
Brodím se beztvarou hmotou svých hrůz,bezmocný,zdá se, že cesty jsem ušel notný kus,bezvládný,bolestí svíjím se jak mrštný had,beztvarý,navždycky musím teď beze snů spát.
Vodní hladina
Na křídlech vážkynad blyštivou hladinouje vidět duha
Umírající slunce
Umírající sluncev krvavé lázniodchází zvěstovat nový dentam, kde tma mnohým brala život…těm beze snů.
Navždy
Jsem tady,zatím co ty odešlas´v naší lásceuprostřed životů;bolest mne trhá na kusy,stačili jsme řícinavždy.
Zůstanu zde pro tebei kdybych měl umírat stále,až do té chvílenež stanu opět stebouve vesmírném světle hvězdnavždy.
Samota
Jsem sáma bojím se říci to nahlas,prázdnota mozku, bez myšlenek,však moje duše říká slova,myšlenky ťukají na srdce;život je plný lidía já tu sedím se svou dýmkou míru,snad přinese mi klid,vrátí mi zpět sny.
Tajemství
Laskám tvé rty na sklence od vína,odešla spousta dní;jsi jediná kdo ví,že rozbili jsme lásku.
Pírko
Jsem pírko létající ve větru,ohnivá koule blesku,vítr mne nese;stoupám i padám v prachu hvězd,nedočkám se vesmírného třesku
a přece jsem zrnkem toho prachu hvězd.
Pak živote mi napověz.
Vážka
Na křídlech vážkyodráží se duhanad blyštivou hladinou,vzum, vzumlechtá vítra přistává tak lehcestříbřitě modrá.
Nevinní
Vbetonu zalitá křídla andělůosudem uzamčenýchv prolité krvi mučedníků. Uvězněni vlampičkách bordelů,s výkřiky touhy;blouznící, navždy připoutaníve zblitcích světamarně hledají lásku.
Déšť
Bubínky deštěhrají svou melodii:cik, cak, drum, džum, bum,kapky se splétajíve vlastní harmonii.
Déšť
nešť
se cokoli stane,
Dezinformace
V krunýři želvy žijeme,kolem shluk informacíz nichž je nám často, jak opilcovi ráno.
Změnu si možná přejemev životě různých štací,často dost podobných jak je psáno.
DezinFORMACEzapomnění.
Dým
Dým zcigarettočící se do spirály;kouřové obláčky,jakoby si spolu hrály.
Jak vesmír se rozpínají,černé díry dotýkají;potom kouře mlhovinaztratí se jak hmota jiná.
Motýlí křídla
Šustí tiše motýlí křídla,jak plátky okvětní padající kzemi,poskládané barevné střípky,co se sluncem duhové skládanky tvoří.
A skřítci starají se o ten poklad,který spatřit může vrose ten,kdo uslyšel tichoa uviděl sám sebe bez leknutí.
Vté duhové tůňce tajemství života.
Head Chief
I see blood, very much people,obdurate people.
My people must bring rain and fog.
Manitou is with souls of fighters,death will come either. I’ll wait for his call.
Krvavé rouno
Rouno krvavé,už nikdo neví proč.
Proč Fénix vstává z popela….
Proč příroda dinosaury zabilameteory dešťů.
Proč války kupily těla na tělaaž ještě do rozbřesků.
Papírová panenka
Škrtlas´ sirkou dřív,než já tě stačil obejmout,
jak panic v letech jsem si připadal,i z popela nezbylo nic víc,když pouta mohl jsem si odejmout
a šel s tím hnusem dál.
Jsme vlastně mrtví
Zabít zlé myšlenky,pak by bylo všude krásně,konzumní splaškyvpíjí se do bahna spojeného s krví Země.
A v toku vlastních synapsíproudí 380 voltů,přesně tolik na smrt.
Proč se vysmíváme bohům,když někdo řekne slyšte mě. Proč nevnímáme hrozby,házíme si s míčkem zodpovědnosti.
Odmítnutí
Proč vysmíváš se,nepošleš SMRT rovnou,Tvůj stálý škleb,plazit se k ní mne necháváš.
Tvůj vesmír, plnost Tvé prázdnotyse opět smrštía každý zánik je jen novým třeskem.
Tak proč já musím slyšet Tvá slova. Cítit marnost toho všeho.
Kouřové signály
Kouřové signálynáčelníků dýmekvolají po mírua klidu od bledých tváří.
A bílý kouř,obrazce duší,s větrem se rozpadajípoté, co Manitou vdýchl jejich vůni.
Šťovík
Když odráží se ranní rosa v duze,jsem šťastný. Když život - šťovík - převaluje se mi v puse,jsem matnýjako obraz pouhý,stínem se stávám na své pouti.
Polykač duší
Koupe se vneřesti tak rád,cení své zuby;já potkal ho už několikrát,viděl, jak se chlubí.
Lidmi plných hrobů,tlejících těl zaživa;pro mne má prý připravenou skobua pařáty mne objímá.
Cítím se slabýs vyrvanou duší,dech vlastní mně dávía já už tuším.
Vkrvavých lázníchvlastního potusranami na skráníchdalší hrob kopu.
Jsem
Prošel jsem černou dírou,pocítil lásku,teďdívám se škvírouskrz nebe masku;
a JSEM,tak nějak víc rád.
Kostka ledu
Vnímal jsem,jak zastavil se čas,necítil horko, necítil mráz.
Zůstal bezejmennýa pochopil,jak drahocennýmůže být vlastní jméno.
Neznal jsem tvou, snad ani svou tvář;bezbarvé tvary vrývají sedo hlubin mozku,já viděl světlo a nebyla to zář.
Jen tyhle stíny zbývají,než proměním se vledu kostku.
Kolo života
Vkrvavé lázni rozbřesku,kdy ještě stíny nespí,s magickým okem,sudičkami nového dne,prvními vzlyky ptáčat,se otevírají dveře osudus každého jména vizitkou,roztáčí se kolo štěstěny a zapomnění,smrti i zrozenína malých jevištích,tak odlišných a přec´ tak stejných
od nepaměti.
Dýmka
Kouřová clonaplazící sejak réva vinnádo obrazců hojnosti.
Vrukou se mazlídřevo ohlazené,uhlíky do rudaz popela vpopel uhnětenéobláčky dýmu kouzlí.
V tvých krajinách
Slzy smáčejí mou tvář,do tkáně zažírá se smutek,občas vídám duhy zář.
Stále bloudím ve tvých krajinách,ruce poskvrněné Kristovou krví. Ve vzlycích šeptám Otče náš,připraven padnout bez spasení.
Půjdu jako jindy spát,už bez tebe,vím, nechtěla jsi umírat.
Nemocniční pokoj
Vposlední scéněhraju o životčekaje na smrt,na pouhý okamžik,chvíli změny,snad, možná,ve světlo proměněnéčas visía ticho je nesnesitelnépřes křik vlastní mysli,stávám se pozorovatelem,teď oni mne učípojmům neznámým;zatím slábnua jakoby ve snuvídám minulé obrazy.
Rozplývají se.
Jeho Země
Trnová korunazarývá se do mozkové tkáněa stíny říkajízabil tě modrofialový svět,kostřičky ptáčat,co chtěla létat rychlejia zvratky opilců,kteří chtěli zapomenout
na točící se káču.
Kořeny
Proč má růže barvu krve.
To Bůh při tvoření se poranil.
Proč ztratil jsem sám sebe.
To ženu sjablkem jsem pozdravil.
Ztráta
Venuše je tak dalekoa Mars mi svítí do očí,bolest prochází nitkami těla,jsem jenom bodemzrnkem prachu vpavučině vesmíru;co ztratil.
Pálí mě hrdloa já rozplývám se v mlze,záškuby nervových synapsídávají příliš najevo život,můj život,co mi zůstal.
Dopis
Prostředníkovi Boha
Ježíši Nazaretskému.
Kdoručení 24. prosince – pro oblast Evropa
Vážený,
Její tělo
Hladké a pevné její tělo,když jsem ji hladil, něžně se dotýkal,vždy napnuté jak struny bylo,tóny jsme si šeptali i když jsem usínal.
Ráno ležela vedle mě,tichá byla,do rukou vzal jsem ji jemně;hned ožila.
A já hrál svůj kytarový sen.
Jeskyně
Stíny se mihotajíbeze zvuků,ohně plameny si hrají,podávají ruku.
Tobě.
Syčí tiše: jdi,je mnoho světů;tady neusni,poznáš vůně květů.
Neboj se, i kdybys zemřít měl,ustroj se, byť bys vpoznání svém oněměl.
světluška
Po nocích bdía ospale zívá,přes den se moc nevyspala,tak se neusmívá.
Světluško milásviť mi, sviť,vždyť žínka divábude mne chtít.
. a tys´ mou nadějí.
Na konci
Když přišel čas,já byl jsem tam;oči suché, cítil pláč,díval se zpříma,za \\\"truhlou\\\" co otevírácestu za práhs nápisem Věčnost.
Noci a dny
Jsou dny,kdy i světlo ztemní,rozpraskané rty,tělo rozbité ve dví.
Jsou nociřvoucího děsu,myšlenky bolavé,v křeči spoután se třesu.
Bojím se dalšího rána.
Králova pečeť
Viděl jsem pečeť králůotrokem se stalna hruď mi ji vypálilipak se smrtí jsem stále bojovalvždy zapsala záseky své do kostíaž jednoho dne jenom jsem se smála stal se šaškem.
Vždy a všude.
James´ Bondem se stávám,když do snů se ti vkrádám,pak jenom čučím´,zbytečně se mučím,když vidím svoji novou tvář,které stále chybí svatozář. Jsem, jaký jsem, to vím,na doteky tvé odpovím.
Vždy a všude.
Mladická
Kapky na tvém mokrém těletřpytí se jak´ démantya já tu stojíms tak krásnou ženou,rty semknutě mlčí,je na pováženou. zůstat oblečený.
Kormorán
Dveře otevřené dokořán,hvězda vlétla ktobě do pokoje,na snových křídlech kormorán,než střemhlav padá do peřeje.
Jen blyštivý hvězdný prach,vlny moře běsní,proč máš tak veliký strach,pocit, jaký mají vězni.
Víčka zavřená se třesou,po bitvě vraky lodí na dně;neboj, tebe proudy neunesou,vždyť jsi živá a jsi u mě.
Hacking
Stávám se hackerem tvé mysli,proplouvám shlukem synapsí,vnímám střepy obrazůi naší společné minulostia snažím se pochopit,dříve než mě vyhodí a rozložíjako nepříjemný vir.