Osamělý muž

Radovan Jiří Voříšek: Asi máš pravdu.

Dík.

spíš senrjú, ale stejně to má i přes nepřející děj koule

Kamamura: ta vykastrovaná čuba je naše Pajda, mám ji moc rád. Všechna moje haiku mají reálný předobraz

...leda že bys byl zenový mistr, protože zenoví mistři okázale pohrdají všemi konvencemi, jsou to pannkáči a rebelové japonské kultury (podobně jako taoisté v Číně.

Okázalost a Zen fakt nejde dohromady. Zen je svoboda od konvencí, ale není rebelie. Pankáči ani v uvozovkách to určitě nejsou, právě pro okázalost punku, lpění na protestu. Zmiňuješ taoisty, nadsázka, kterou jsem použil není nepodobna stylu Čuang-C. Hranice literárního žánru jsou konvence. Jedno taoistické přísloví, přesně si je nevybavuji, říká něco v tom smyslu, když se nevymaníme z pravidel ztratíme cestu, když se vymaníme z pravidel budeme ignoranti. Každý literární žánr je živý, musí mít hranice, zároveň nesmí mít hranice.

Nepořádám festival křesťanských haiku. Četl jsem autobiografické vzpomínky Svatopluka Karáska. Za minulého režimu byli křesťané přesvědčeni, že se po pádu režimu znovu zaplní kostely, nestalo se tak, otevřely se hranice (vnitřní i vnější), rozšířila se duchovní nabídka. S láskou vzpomínal na svoji manželku, byla mu v těžkých časech oporou, když neměli kde bydlet, byl v kriminále, byl státní mocí donucen k emigraci. Později měla větší prostor pro sebe projevila hluboký zájem o Buddhismus (byla psycholožka), přiznával, že se s tím těžko smiřoval. Svět je globalizovaný, dochází k setkávání duchovních směrů. Je to proces který trvá desítky let a ještě desítky let trvat bude, je to naše současnost, proto to pořádám. Mám doma např. skvělou knihu Buddhův lotosový květ od Ernsta Schvarze. Cituje v ní Tomáše Akvinského. Mám za to, že autor, který má upřímný zájem o haiku napíše spíš haiku o třeba kostele než o sakurách. Myslím, že napíše haiku o tom s čím se reálně setkává.

"Od lesního obrázku

odcházím

se špinavými koleny.

(Roman Szpuk)

(omlouvám se za překlepy)

fusko, vím že jsem tím zatíženej, pro mě je to jako rudej hadr na býka, mám s nima pár starých účtů, takže mě dost dráždí tihle lidi a jejich vzorce, ale jasně mlčeti zlato, jak se říká, taky jsem to mohl Kamamurovi napsat soukromě a neplácat tady svoje cancy.

třeba to už příště vyjde

fuska - o hraní mimo rytmus mi ani nemluv - v roce 2006 mě vyhodili z irské kapely Marw (dnes už neexistuje), právě proto, že jsem hrál mimo rytmus. Skutečný důvod byl ale ten, že jsem té hudbě fakt nerozuměl, navíc jsem byl zvyklý se učit z videí a nahrávek, hrál jsem vlastně reaktivně podle jiných, nikoliv podle vlastního, vnitřního metronomu, takže jsem byl permanentně o zlomek doby pozadu (angličané tomu říkají "flam"). U nástroje jako housle nebo flétna to tak nevadí, u basy nebo bicích je to katastrofální; ve zkušebně to ještě šlo, protože jsem hrál potichu a nikdo mě stejně neposlouchal, ale pak jsme hráli v nějaké hospodě, a tam jsem všechny úplně rozhodil, výsledkem byla kakofonie a totální katastrofa, já jsem si toho byl samozřejmě vědom, co dělám, ale nedokázal jsem to na místě změnit, v hospodě jsem sám sebe navíc pořádně neslyšel, což mě nikdy nenapadlo, že bude problém, z kapely jsem odešel hned na to sám od sebe, a měl jsem z toho takové PTSD, že jsem baskytaru i zbrusu nové kombo daroval kámošovi a na basu jsem od té doby ani nesáhl. Ještě dnes mě je z toho blbě, když si na to vzpomenu - takže když jsi "občas mimo rytmus" mezi ambiciozními muzikanty - tak máš pak z ostudy kabát.

čéče Kamamuro, normálně zase tesat do kamene každý tvoje slovo, tady už si nikdo nevzpomene, že haiku byla výlučná doména Japonců, než tak začali psát všichni a všude a že takříkajíc zen a haiku jedno jsou, že je to o stavu mysli, místo toho tu vznikají takové zrůdnosti jako křesťanské haiku a podobný věci.

jak už jsem jinde psal, vždycky si představím takového jedince, jak sedí někde na vysoké skále uprostřed přírody, u sebe má čajový servis na malém dřevěném stolečku a naproti může vidět, jak ohromný vodopád padá dolů, kde lze tušit jezero a pak v příhodný okamžik po čase stráveném ve vnitřním tichu a v harmonii s místem, kde je, vezme list papíru a napíše báseň.

nechápu, jak lidi si můžou myslet, že píšou haiku, když nedokážou zklidnit mysl ani v našich lesích, kde se prohánějí šílení cyklisti, nebo běžci se sluchátky, pořádají se vytrvalostní běhy a jiný nesmysly, v podstatě jsem neviděl skoro nikoho, kdo by šel do lesa obdivovat se lesním bytostem a samotnému majestátu lesa a snažil se uvést do harmonie a klidu s tím místem, v tom čase, kde zrovna je, jestli jsem na Písmáku viděl jedno haiku, tak je to hodně.

jo ten křesťanský festival oslavující to, že byla lidem v ranné středověku vnucena cizí víra, protože křesťani jsou tolerantní a plní lásky a vůbec ostatním, kteří věří v něco jiného neříkají hanlivě pohani a vůbec se tu nelikvidovali posvátné háje a posvátná a uctívaná místa dávno před příchodem křesťanů, tak tam tohle zapadne

Fuska: Četl jsem, že ve staré číně byl každý znak dvouslabičným slovem které bylo zároveň podstatným jménem i slovesem. Teď jsem se podíval na svůj hrnek s kafem u klávesnice. Není statický plyne, vše plyne. Význam biodiverzity. Možná je i něco jako vnitřní biodiverzita, nemusí být totožná jen se vzdělaností, protože ne včechny kultury kladou důraz na myšlení. V tolik populárním Zenu se např. někdy přirovnávají myšlenky k obtížnému hmyzu. Odlišné uchopení reality. Než jsem přišel sem, došel jsem k tomu, že poezie není ve slovech, je jak píšeš, mezi nimi a za nimi. V komentářích u děl vnímám, že spousta jiných čtenářů vnímá poezii odlišně, respektuji je. mnohdy jsou sečtělejší než já. Proto jsem si v komentářích našel polohu, která říká, tak to vidím, ne to je dobrá nebo špatná báseň. Když jsem dílo vkládal, vůbec mne nenapadlo, že by na někoho výběr slov mohl působit antisimpaticky, proto jsem kamamurův komentář vůbec nechápal, až po přečtení Gořiného mi to docvalo co asi chtěl říct. Ale je to v pořádku. Nechtěl jsem aby to bylo hezké dílo, ale dílo, které jde na dřeň. Nechtěl jsem dělat pop, spíš underground na druhou stranu bych se zároveň nerad dostal do polohy, aby to byla pouze  z nouze ctnost.

(technická: už jsem opravil asi dvacet překlepů, ještě se mi nerozlepili úplně oči po noční, kdyby něco bylo nesrozumitelné)

Fuska: Děkuji za pěkný komentář. Většina mých básní vznikla nevědomě. V meditaci, když chudý na duchu sedím na zahradě a ucucávám desítku. Přilétne báseň, žádnou netvořím, od někud přilétne. Jen ji většinou sem tam přtesnu. Možná je to dar od Boha, možná ne. U haiku mi vždy jde v prvé řadě o obraz. V tomhle obraze je v obou zničena jejich přirozenost, to je spojuje. Rozhodl jsem se text vložit tak, jak byl darován. Pokud se čtenář dokáže oprostit od svých citovách obsahů, jež do slov vkládá uvidí prostě jen ten obraz. Nepřemýšlel jsem o tom, můj táta, když ještě žil používal slovo čuba běžně a nemyslel to nikdy nijak hanlivě, nikdy by neřekl fena, nepřemýšlel jsem o tom, ale slovo fena by mi tam nesedělo. I já mám rád v poezii kontrast. Byl jsem zvědavý na komentáře. První se týkal mého vztahu ke křesťanství. Na tomhle příkladu se dá ukazat, že slova jsou jen slova a že každý v nich může vidět jiný obsah.

harpazein:možná máš pravdu.

Dík.

Gora: Slova jsou jem slova, lidé jim dávají obsahy. Asi na Tebe třetí verš působí podobně jako na Kamamuru antipaticky. Až s Tvým komentářem jsem pochopil ten jeho. Já výraz vlísává vnímám spíš sentimentálně. Větší problém jsem měl se slovem vykastrovaná, ale je tam důležité pro vazbu.

Díky za upřímnost.

Pavle, docela zvláštní dílko, tedy nejen třetí verš... asi tuším, cos chtěl vyjádřit, ale podle mne takhle, těmito slovy to bohužel není šťastné vyjádření myšlenky/popisu situace...

Odpovím, musím teď ale na lekci na tonbak, můj učitel je drahý a náročný, omlouvám se. 

kamamura: Sám jsi přece napsal toto: Buddhismů existuje mnoho škol a směrů, stejně tak, jako je tomu v křesťanství.  Existuje i termín Věčná filozofie. Názor, že všechny velké duchovní směry mají tentýž základ. Největší vliv na mě měl Alan Watts, původně protestantský kazatel, později uznávaný vykladač a propagátor především Zenu, ale i Taoismu a Hinduismu. Ve svém vrcholném díle Svrchovaná totožnost napsal " mohl bych být klidně znovu křesťanským kazatelem." Ale i další Wilhelm, Jung, Makoň...

Ještě jsi mi neodpověděl na tu kumulovanou antipatii.

Komentář jsem smazal, promiň, protože není možné je opravovat. Snažil jsem se doiterovat k co nejpřesnější formulaci. No, pořádáš přece nějaký festival "křesťanských haiku", ne? Nebo jsem četl špatně, a spletl jsem si tě z někým?

Reagoval jsem na komentář, který si smazal.  Proč myslíš, že jsem křesťan? Co je to kumulovaná antipatie?

Možná to haiku není. V mých dílech jsou temné vibrace. Dík.

Vnímám z toho takové jakoby temné vibrace. Ať už je to cokoliv, haiku to rozhodně není. Připadá mi to (subjektivně, samozřejmě), že na křesťana je v tobě až překvapivé množství ... kumulované antipatie, můj rozmilý literární příteli.