Óda na RD

Tak to u nás byl ten vztah ke školce komplikovaněji. Ten náš vykuk přišel na to,že školka v určitou hodinu zavírá a že kdyz se vydrží dostatečně dlouho bránit,dveře se zamknou. I po poli jsem ho musela jednou nahánět. Od té doby už jezdil do školky pro jistotu na boso. Já pak byla vždy skoro na zhrouceni,běžela jsem ho vyzvednout hned po jak to šlo. A on přišel nadšenej,že ve školce dobrý,a že sliboval, další den už půjde bez pláče a bez scén. Jenže druhý den ráno to samé nanovo....a když už se to konečně začalo lamat,nemoc a vše od začátku.  

Se mi u té školky vybavilo, jak referoval jeden náš malý rodinný příslušník o prvotních chvílích svého školkového pobytu: "Líbí se ti tam?" "Nelíbí." "Chutná ti tam?" "Nechutná." "Máš tam nějaké kamarády?" "Nemám." "Hraješ si s hračkama?" "Nehraju." "A co tam celou dobu děláš?" "Sedím a čekám, až přijde maminka."

Jak chceš, ale já bych to nechala jen v kritikách, aby to nerušilo :-)

Apropo, nevadilo by ti, kdybych to tam opravdu pridala? Samozřejmě bych tě k té sloce uvedla jako autora. 

Díky,tak jsi mě pobavila moc :-D

Není potřeba se ptát

dvě děti jsou akorát.

Čmáraj na stůl? No a co?

To dělal i Picasso.

:-)