SNY

....z Paříže

V noční Paříži pod zavřenými víčky nemyšleného světa ztratila jsem duši Pověsit za krk tu děvku od nikud! Zapálit! A s popelem se ve stokách utopí i její sny Sny mé nyděje dávají si vinu A v křečích tříští se o zšeřelé portály Notre Damme Do Louvru s nimi! S těmi střepy bodavými co jen dvojsmyslné jizvy v kůži nechávají Tu obrazárnu zničí s výsměchem a zbyde jen z Jocondy rám A o čem sní slzy, ta touha nedořčená, co do peřin spadnout nechám? Snad o umění zemřít anebo žít v hrobce bezbřehých euforií Tam ať si sní moje mysl ukolébaná a zkalená Cítím jejich vzdechy,spalují mě Zmáčknu spoušť a z výšin těch snů se zřítím jako podřezaná labuť Už nemám pevnou půdu pod nohama Ty sny tiše kráčí chodbou chrámu V těch tichých krocích zní vzdechy A po nich? Armagedon

---