Vyhnálovské pohlednice I

Hanko,

když jsme u těch ptáčků, tak ty krmil v zimě děda taky. Byl totiž ptáčník. Nechoval jen kanárky, ale i různé naše ptáky: křivku, hýla, stehlíka, čečetku a všeliaké křížence.

Babička zase připravovala skvělé španělské ptáčky. Nejlepší byli ti z koniny.

U nás bol podobná kuchyňa s mamou, skvelou kucharkou, vtáčiky prilietali na okno, vždy tam mali zrno, rada som na ne pozerala...

Hanko,

jsem rád, že tady máme někteří společné vzpomínky. Teď právě jsem četl Gořinu novou básničku a bylo to, jako bych se ocitl v naší kuchyni před dávnými lety.

I ja som bývala pri maličkej stanicii, zažila parné rušne, teraz žijem neďaleko inej, väčšej...vlaky mám rada, patria k môjmu životu, nedávno bola v neďalekej Trenčianskej Teplej výstava lokomotív,. aj parných, dalo sa previezť vlakmi, ktoré historické rušne ťahali, videla som foto, nádhera...

lenczo,

já už nikdy nikam odjet nemohu. Jsem hospodář a mám na starosti zvířátka a rostlinky, hlavně kaktusy. Třeba dnes odpoledne budu vykopávat banánovníky a odvážet je na zimní stanoviště, budu sklízet dovnitř též různé euphorbie, brugmaansie a epiphylla, protože má v noci přijít velký mráz. U nás ve Vyhnálově bývají veliké mrazy.

Safiáne,

díky. Podiskutujeme tedy někdy jindy pod něčím jiným.

Hanko,

já bydlím blízko jistého malého nádražíčka a proto se tohle nádražíčko, i železnice jako taková, vyskytují v mých básničkách velice často. Ale myslím, že mi to čtenáři promíjejí. Železnice je spojena s romantikou a zvláště parní lokomotivy mají ohromné množství fanoušků. Teď si vzpomínám na jistý zažitek z jednoho velkého města. Před pár lety tam na nádraží vystavovali repliku legionářského vlaku. Ten vlak sám o sobě zas až takové nadšení nebudil. Ale když pro něj přijela velká zelená parní lokomotiva, bylo to, jako by se objevil prezident nebo pan král. Davy se nahrnuly k lokomotivě a mobilem si ji fotili starci i děti. Já jsem si zaze foťákem fotil selfíčkáře u lokomotivy a podařily se mi krásné záběry.

blackie,

teď jsi mě zase dostala ty. Znám několik Ladových kresbiček hospodské rvačky, ale všechny jsou jen černobílé. Tahle je dokonce krásně barevná a moc se mi líbí. Je vidět, že pro mistra Ladu byla hospodská rvačka velmi inspirujícím námětem.

A vůbec - Josefa Lady si velmi vážím. Jako jediný český malíř totiž zaujal svého poněkud známějšího současníka Pabla Picassa. Mně zase zaujal tím, že byl linearistou, kresil plošné obrázky, protože viděl pouze na jedno oko. Nakreslil postavičky tužkou, pak je obtáhl cěrnou tuší a nakonec vše vybarvil. Nemohl malovat jako Leonardo. Prostor a vzdušná perspektiva, tedy tzv. sfumato, mu nic neříkly. Za to byl z mého pohledu předskokanem českého komiksu. A to píšu jakožto jeho součást: Musaši - komiksová postava a jistý(málo známý) kreslíř, též autor komiksů.

mě oslovila víc druhá, tak první je na mě taková moc... tělesná? :) a u druhé mě zajímá, proč autor do té Prahy neodjel?

Já dám jen tip. Krásné.

veľmi pekné obrázky, ten druhý mi je obzvlášť blízky, spomínam na množstvo ciest, čakanie na meškajúce vlaky na malom nádraží, sneh, mráz, cesty (aj) do Prahy ....

*****

Pane kolego....dostal jste mě.......

jo a ... stačil by tenhle vobrázek?

http://www.artnet.com/…jpg

Goro,

hospodská rvačka je velmi vděčný námět nejenom pro básničku nebo pro kresbičku. Existuje i rockový hit na toto téma: Když se u nás chlapi poperou od skupiny Kabát. Ta písnička je dost možná o Vyhnálově.

:-)) to ano...

Goro,

chtělo by to ještě nějaký obrázek od Josefa Lady. Věřím ale, že si čtenáři vzpomenou na jeho kresbičku "Hospodská rvačka". Kam se hrabe saloon na divokém západě?

U první mě převapil humorný závěr, obě jsou bezvadné...

Moc děkuji, Marku. Písňové texty zveřejním zítra.

Oba texty si umím představit i jako písňové, ten první je vyloženě rozverný. Detailně prokreslená atmosféra. Oceňuji hru se slovy a formu.