Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seVedieť ako na to
Autor
gabi tá istá
Haňa s tatinom blbnú. Počas hry jej stiahne ponožku. Haňa si vyzúva aj druhú.
„Nie, Hanka, bude ti zima na nožičky,“ napomína ju ten, kto jej stiahol prvú.
„Ja štem byť bošatá!“ bráni sa Haňa.
„Ukáž babine, ako si vieš sama obliecť ponožku,“ nabáda ju.
„Nie!“ Haňa cúva, uniká, až spadne do plastovej prepravky na hračky. Kriví tváričku, plač sa ešte len rozbieha. Tatino ju tíši: „Ty si sa len zľakla!“ Nepomáha. Nárek naberá na intenzite. „Hanka, veď ty si jabĺčko! Spadla si do bedničky, ako tie jabĺčka, čo som včera oberal.“
Plač sa mení na smiech. Nechá si obuť obe ponožky a beží k bábikám.
7 názorů
áno, som rada, že moje vnúčatko má skvelú maminu aj tatina
pozdravujem vás všetkých
blacksabbath
09. 10. 2021já taky....štěm byť bošatá......jjjj...... odvést pozoérnost k něčemu jinému.....ta zabírá:-)))))
Ten fígl s jablíčkem si musím pamatovat, až sebou zas někde seknu :)
Moc pěkné! Tip a.
Vida jak se to hodilo, že tatino zcela výjimečně něco dělal... ;-)
Jsou jako praporky ve větru, hned pláč a pak smích. Je na nás, aby se nebabrali v drobnostech a nečekali stále jen foukání bebíček.
Je hezké když to "velké děti" s maličkýma umí... ;)