Dívka a moře - Dívka, filmaří a žraloci I.

Dívka, filmaři a žraloci

(říjen 2002)

I.

Na vrcholu skalního výběžku seděla dívka a upřeně hleděla na moře o patnáct metrů níž. Nezajímala ji hladina, ale to, co se dělo pod ní. V neutuchajícím koloběhu tam pomalu kroužily stíny. Sto metrů podél pobřeží k jihu, padesátimetrový oblouk k ostrovu, sto metrů zpět a návrat k pobřeží, aby se opět vydaly na nekonečnou pouť. Stíny připluly denně krátce po svítání a mizely se soumrakem.

Dívka sáhla do batůžku pro dalekohled. Chvíli zkoumala korálový útes za ostrovem, než opět stočila pohled k úžině mezi pobřežím a útesem. Tiše počítala a potom spokojeně kývla hlavou. Byli tu všichni, osmadvacet žraloků šedých při každodenním odpočinku. Uklidila dalekohled, nasoukala se do neoprenu, vzala ploutve s obličejovou maskou a vydala se po stezce k moři.

První měsíc pobytu v Bohem zapomenutém severovýchodním koutu pobřeží Austrálie žraloky pouze sledovala. Několik hodin denně vydržela sedět na skále a pozorovat až dva a půl metru dlouhá těla, majestátně klouzající několik metrů pod hladinou. V krátké době usoudila, že v průlivu odpočívají. Noční lovci zde prospali den v mírném proudu, který jim usnadňoval dýchání, než opět vyrazí na vnější stranu útesu za potravou. Nikdy nezaznamenala, že by zaútočili, i když jim kořist proplula pár decimetrů před hlavou.

Zkraje druhého měsíce si byla jistá, že nebezpečí nehrozí. Jednoho dne vklouzla do vody, kde zůstala přitisknutá ke skále dva metry pod hladinou. Žraloci ji míjeli, aniž projevili o vetřelce zájem. Vydržela skoro sedm minut, než se musela opět nadechnout. Nepoužívala dýchací soupravu, protože věděla, že bubliny žraloky znervózňují.

Po týdnu opustila místo u skalní stěny a vyrazila na kolečko po boku jednoho z menších exemplářů. Tentokrát si však sebou vzala metrovou duralovou tyč pro odhánění případných zvědavců. Koncem druhého měsíce neodolala a na jednoho žraloka sáhla. Mrskl sebou, vykroužil kolečko, aby těsně před napřaženou tyčí opět nabral původní kurz, jako by se nic nestalo. Podruhé pokus neopakovala.

Koncem třetího měsíc žraloky navštěvovala obden. Z Lockhartu, městečka ležícího dvanáct mil jižně, přivezla opravený kompresor na plnění lahví a většinu času věnovala zkoumání korálového útesu. Dnešní ráno však opět mířila do průlivu. Útes nabízel množství zajímavých míst, ale paryby jí učarovaly. Tvorové, které za miliony let dovedla evoluce k dokonalosti, nepřestávali dívku fascinovat.

Dokončovala druhý okruh, když se chování žraloků změnilo. Ustalo líné vykreslování oválu a znervózněli. Rozhlédla se v průzračné vodě, ale důvod nezjistila. Byla si však vědoma, že smysly predátorů jsou mnohem citlivější a zvolila ústup na břeh.

Po vynoření pochopila možný důvod neklidného chování. Přes skalní výběžek sem doléhal zvuk motorů. Vyšplhala na vrchol, odkud měla výhled na zátoku. K malé pláži přijížděl konvoj vozidel. Čtyři velká terénní auta táhnoucí obytné přívěsy a kolonu uzavíral kamion. V oblaku prachu dojely vozy na pobřeží. Dívka pohlédla za sebe, kde se klidné tempo v žraločí ložnici změnilo ve zmatený rej.

Za celé tři měsíce pobytu nepotkala živáčka a najednou je na pláži rušno. Zamračeně sledovala asi dvacítku pobíhajících lidí, kteří hlasitým pokřikováním rušili klid zátoky.

Trvalo skoro hodinu, než chaos dostal jakýsi řád. Na vzdálenější části pláže muž s kamerou točil dvojici ležící v písku, zatímco druhý kolem nich pobíhal se štosem papírů v ruce. Pod srázem, na němž seděla, několik dalších sestavovalo plovoucí molo. Zbytek filmového štábu stavěl plátěný přístřešek na ochranu před slunečními paprsky.

Skryta mezi křovím pozorovala chvíli dění v zátoce, než sbalila potápěčské nádobíčko a zamířila ke skútru. Odjet však nemínila. Pouze vyměnila výstroj za slunečník, plavky a kameru. Když se opět usadila na místě, odkud měla dobrý výhled, pustila kameru usazenou na zemi mezi kameny.

Než se vrátila, vytáhli muži z kamionu obrovskou bednu, z níž vybalili maketu asi pětimetrového žraloka bílého. Dění se přesunulo k molu. Na pohled celkem zdařilý model uchopili dva potápěči a několikrát s ním odplavali kus od břehu a zpět. Zatímco režisér, jak dívka odhadla obtloustlého pána s papíry v ruce, byl asi s výsledkem spokojen, nevěřícně kroutila hlavou. Ti lidé zřejmě v životě neviděli skutečného žraloka v pohybu.

Potom přišel ke slovu třetí potápěč, který zaujal místo pod molem s velkou plastovou nádobou. Dvojice herců vlezla do vody a po chvíli pokřikování klapla klapka. Začali polibkem nevnímajíce maketu, kterou potápěči posunovali jejich směrem. Zatímco z výšky skalního výběžku bylo dobře vidět i pod vodu, z pozice kameramana na konci mola musela jemně zčeřená hladina vše skrýt.

Nastalo opětné pokřikování a dohadování. Druhý, třetí, pátý, osmý pokus a kameraman stále nebyl spokojen. Konečně při deváté klapce dovedli záběr do konce. Dívka ze svého stanoviště viděla, jak potápěč pod molem uchopil dvojici herců za nohy, a když model dorazil k nim, strhl je pod vodu. Po několika okamžicích vyrazil na hladinu proud čehosi červeného, co zřejmě mělo imitovat krev.

Blížilo se poledne a rtuť teploměru vyšplhala k pětatřicítce. Filmaři toho měli dost nebo byli s výsledkem spokojeni. Nasedli do aut, míříce na jih do Lockhartu. Na místě zůstal kamion, molo s maketou žraloka a po břehu rozházené krabice a spousta plechovek od pití.

Když si byla jistá, že všichni odjeli, sbalila kameru se slunečníkem a skútr přeparkovala na pláž. Zamračeně přehlížela nepořádek, který po sobě filmaři nechali. Potom její pozornost upoutala červená skvrna na hladině. Ze schránky na nosiči vzala foťák ve vodotěsném obalu, lahvičku s plastovým sáčkem a zamířila k vodě.

Odpoledne zůstala v chatě pronajaté od krajana, jehož rodiče před mnoha roky do Austrálie emigrovali. Byla skryta v malém hájku asi kilometr od pláže. Kdysi se zde nacházela kolonie víkendových stavení, ale po vyhlášení oblasti národním parkem zmizely, kromě této jediné. Jakým způsobem pan Nowack své letní sídlo uhájil netušila a bylo jí to jedno.

Filmaři do večera nedorazili a dívka přemýšlela, co dál. Neměla k lidem právě vřelý vztah. Milovala samotu, ale nyní narušili vetřelci klid místa, které za tři měsíce považovala tak trochu za své a celou tu dobu zde nepotkala živáčka. Druhý den po rozbřesku vyrazila na severozápad k farmě, která tu hospodařila pod dohledem správců parku. Bylo to jediné místo, kde mohla sehnat čerstvou krev.

- pokračování –

(v dílně)