Odcházím

Odcházím domů, ještě spíš,

mé tiché kroky neslyšíš,

otvíráš oči a pak zas usínáš,

mou nepřítomnost nevnímáš.

Sleduji grimasy tvého obličeje,

jak spodní ret se ti chvěje,

možná se i trochu pousměješ,

jsi šťastný, to nehraješ.

Pomalu sbírám si své svršky,

ty neposedné mršky,

naposledy si tě prohlédnu,

tvými klíči si odemknu,

pak do schránky je schovám,

už nikdy nevkročím domů k vám.

Ráno mě tu nenajdeš,

možná, že nic nechápeš,

neznáš moji adresu,

a jen podle popisu mě pošťák nenajde.

Tak nějak si to přeci chtěl,

když sis pro mě včera šel.

A já naivně doufala v něco víc,

ale už nechci nic.

Dokud máš ji …