O spravedlnosti

Safiáne, díky za obsáhlý komentář :)

K těm mezerám řeknu pouze to, že to nebyl záměr, jinak k tomu dalšímu  asi již  teď více nenapíši.. :)

Pro Uličného: ..ne, ve snu se mi básně nezdají :) 

((ale v letech 1991 -93, kdy jsem kreslil vtipy do periodik:), se mi stávalo, že mi na nějaké zadané téma pro obrázky přišlo ..postupně, během chvilky, v noci ve spánku třeba šest- sedm námětů (no, byl to asi pouze polospánek); -a pokaždé, aby přišel ..ten námět další, jsem musel zhasit   světla, a ulehnout s úmyslem, že jdu již vážně spát až do rána :)) ))

(( ...)).

Omlouvám se, vracím se sem po několika týdnech, kdy jsem měl zančně omezen přístup k i-netu :)

Ještě bych k tomu řekl toto: měl jsem z tohoto ..seslaného kousku pocit ten, že celkového našeho bytí by nebylo tehdy, kdyby Někdo necítil jistou jakoby *„povinnost" (doufám, že se nejedná o příliš silné slovo )  podělit se o radost z bytí s někým dalším -tedy s námi , které si pro možnost toho sdílení radosti stvořil :)

(( ...)).

*bylo by  asi vhodnější použít termén nutkavý pocit :); (nechci ale   žádného urazit)

Provokativní úvaha. Vybavuje se mi sv. Faustýna, která chránila děti modlitbami před Boží spravedlností. Ani se jí příliš nedivím. Nebylo by duality bez spravedlnosti...

U tonického /přízvučného verše/ je rozhodující stejný počet důrazných slabik ve verších.  Pokud je už tedy podmínka pro určení tonického verše takto minimalizována, tak tvrzení:

Řekl bych, že nositelem je tonický verš, ale počet iktů /důraz/ je nepravidelný ./snad myšleno nestejný/....................?

  Jaký to dává smysl? Podle čeho to má být tonický verš? Nositel?

Zeandrichu, dostal jsem avízo, tak disciplinovaně nastupuji. Začnu omluvou. Já tvé verše čtu, ale navyjadřuji se, protože jsem k nim nenašel klíč. Mně vedle obsahu, někdy i více, zajímají jeho nosiče. A právě ty nedokážu u tebe identifikovat. Řekl bych, že v tomto textu je nosičem tónický verš. ale co s tím, když počet iktů není pravidelný (nebo alespoň já to tak nevidím).  Těžko překračuji slovo spravedlnost. Něco mi říká, že jeho obsah neodpovídá tomu dnešnímu. Pravda kdysi také neznamenala to, co dnes. Byl to popis světa. Když se někde objevila trhlina, pravda se prostě opravila. Možná by se spravedlnost z tvého textu dala vykládat jako dohled nebo přízeň vyšší bytosti, nevím. Nerozumím různé velikosti mezer mezi strofami. V závěru mají verše méně iktů než dříve. Celek se mi jeví jako rétorická promluva nebo podobný druh rozhovoru.

Napadla mě Biblická přísloví, jakási podoba

kořeny pýchy i hříchů vidím ještě jinde než ve spravedlnosti a dalším uvedeném, ale jasně v poezii nejde o přesný výčet

Ta první část, nazvu ji obecným filozofováním (nemyslím to špatně) mě sice přivádí k zamyšlení nad vazbami spravedlnosti s těmi dalšími věcmi, ale silnější se dílo pro mě stává až když jej posouváš do osobní roviny!

To Janina6: Ano, beru to:)

(toto je jedna z těch věcí, které jsem si tehdy „stáhl" seshora více méně (snad až na závěrečné dvě sloky :) ) vcelku, bez možnosti to nějak modifikovat..:).

Sám pro sebe jsem si to přeložil takto (konkrétněji do toho nevidím, a navíc -alespoň prozatím tedy -nemám snad an.i  touhu vidět ?) ): ..samo bytí, ve svých jednotlivostech, je aktem ..nějaké vyšší Spravedlnosti v nějakém smyslu slova.. :) )

((...)).

Hezký den Ti přeji, i celý další čas:)

Mně to naopak připadá poskládáno z obecně známých protikladů (nahoře - dole, otázka - odpověď, slabost - síla, začátek - konec atd.) a konstatování, že toto všechno by nebylo bez "spravedlnosti", můžu nebo nemusím věřit, protože i pojem spravedlnost je velmi obecný. Jaká spravedlnost, čí, pro koho, za jakých okolností? Jakmile si představím první konkrétní situaci, kterou lze vnímat jako nespravedlivou, vidím, že v ní např. slabost i síla může úplně snadno existovat... Takže ne, na mě tato hora velkých slov dojem neudělala.

Velmi zvláštní.

Připadá mi to jako překlad nějakého starověkého textu psaného klínovým písmem.  Třeba jako vysvětlivky k Chamumurapiho zákoníku.

Vysoce originální text, proto tip.