Slitiny

Alenko já tu publikovala před 10 lety, nedostala jsem se sem. před 10 lety jsem řešila dlouho nějaké životní potíže, a potom nevycházel čas.

S kritikou na netu je to hodně složité... Nikdy nevíš, kdo je na druhé straně, a jak to ve skutečnosti myslí... někdo chce opravdu poradit, dát konstruktivní kritiku, ale najdou se i tací, kteří chtějí jen urážet a pod. Stává se to.. neříkám že přímo tady, ale setkala jsem se s tím.

Člověk to musí brát s nadhledem.o když ne vždy to jde

javavio, Mialeo,

několikrát jsem už tady na Písmáku skončila. Zdálo se mi, že už nemá smysl dál pokračovat. O moje básničky nebyl zájem, kritiky byly zdrcující, něměla jsem už nervy pořád se tu s někým hádat. (Je ale fakt, že jsem dost hádavá a mnohé jsem si způsobila sama.) Několikrát se tady už na mě i zapomnělo, ale vždycky jsem se vrátila a soudím , že Alenakar z roku 21 je někdo zcela jiný než Alenakar z roku 14. ...Proto doporučuji vždy pokračovat ve hře. I když to vypadá beznadějně.

Alenakar: díky za návštěvu, někdy se člověk vrací ve vzpomínkách, v myšlenkách, v prožitcích  dobrých i zlých. A máš pravdu , příběh nekončí, dokud se z něho nevyřadime samí :-))

Mialea: také díky za návštěvu, a hodnocení.  Těch vycházejících sluníček jsem zažila v životě hodně. Báseň vlastně vznikla,  když mí lítaly hlavou vzpomínky, myšlenky a nějaké obavy...

Radovan Jiří Voříšek: moc děkuji:-)) 

stručně, jasně, tah na branku

Věřím, že "konec světa" často jen jako konec světa vypadá.  Často se nám zdá, že už jsme na konci příběhu, ale pokud sami sebe nevyřadíme, hra vždycky nějak pokračuje dál. Tip.