Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seviděl jsem
Autor
Kan
Ve vysoké trávě železné kříže,
dokola ticho a věčný mír.
Na padlých pomnících rezavé mříže
a modrý kosatec, kavalír.
Lavičky ve stínu, vysoké zeravy,
nad hlavou nebe a tichý mír.
Člověk by s chutí lehl si do trávy,
jako ten kosatec, kavalír.
K večeru pomníky ožijí plamínky,
to lidé přejí si tichý smír.
V pěšinách třpytí se kamínky,
hlavu sklání kosatec, modrý kavalír.
6 názorů
Jako někdejší dekadentka oceňuji, že autor nepíše o sobě, ale pokouší se o "Hřbitovní kvítí". Nic proti "náladovce" ze hřbitova, jen nevím, proč se tam tolikrát opakuje "kosatec kavalír". Jako by to patřilo do zcela jiné básničky třeba od Karla Hlaváčka. Kosatce nejsou zrovna charakteristická hřbitovní výsadba. Funerální poezie se k "hravým" kosatcům příliš nehodí.
Ani nevím, zda o kritiku stojíš, tak se raději příliš nerozepisuji. Tip do začátků.
Díky za uvítání. Připomínku beru, avšak ten konec jsem tak napsal schválně. Ten konec měl zpomalit. Přesto jsem rád, že jsi ochoten to řešit.
Radovan Jiří Voříšek
20. 01. 2022A hele, ty jsi tu nový, vítej, hezky jsi se uvedl!
Radovan Jiří Voříšek
20. 01. 2022Slušné daktyly, velice. Poetika, příjemně jemná melancholie, nádech klasiky.
Jen poslední verš trošku ztrácí tempo a daktyl se rozsypává. Škoda.
Kdyby zněl třeba - sklání se kosatec, kavalír - polepšil by si.
I tak je báseň hodna tipu.