Dívka a moře - Tuleni, tučňáci a žralok bílý V.

Tuleni, tučňáci a žralok bílý

(leden 2003)

V.

Na ostrově u tuleňů strávili čtyři dny, než byl úkol přerušen nenadálou událostí. Zatím vídali jen méně nebezpečné nebo neškodné druhy žraloků, ale potom nastal zvrat. Naštěstí se moře zklidnilo, tak mohli k cestě použít člun bez nebezpečí rozbití o pobřežní skály.

Na jídelníček žraloka bělavého tuleni běžně nepatří, a tak teprve dvoumetrový dorostenec jejich přítomnost ignoroval, ale o to víc ho zajímal člun. Připojil se k nim již u lodi. Zrzoun neměl zrovna šťastný nápad, když žraloka plujícího těsně u boku člunu popadl za hřbetní ploutev vyčnívající nad hladinu. Kůže predátora je pokrytá tak ostrými šupinami, že byla kdysi lodními tesaři používaná místo smirkového plátna. Poskytuje žralokovi dobrou ochranou, ale má i své nevýhody. Pokud člověk nemá holé ruce, tak mu hned tak nevyklouzne a Zrzoun měl kromě rukavic i obrovskou sílu.

Žralok doslova poskočil vpřed, ale z pevného sevření neunikl. Nenadálé zacloumání překvapilo i Čočku u kormidla. Než zareagoval, člun změnil kurs o celých devadesát stupňů a nebýt výkonného motoru, zřejmě by se točil dokola jako čamrda.

„Zrzoune neblázni a pust ho!“ křikl na potápěče Ichtyl, kterého prudký obrat téměř shodil z lavičky.

„Ještě chvilku,“ škemrala dívka, která klečela vedle Zrzouna a láskyplně hladila žraloka po hřbetě.

„Tihle jsou daleko horší než velkej bílej,“ vysvětloval vědec, „ve vodě bych nechtěl potkat ani tohle mrně, a to dorůstaj tří a půl metru. Nechápu, proč nejsou na žebříčku na prvním místě.“

„Jakým žebříčku?“ zajímala se.

To byla voda na Ichtylův mlýn: „Prcku, máš se ještě co učit. Žraloci jsou rozdělený do čtyř skupin. První skupině, označený jako nebezpečný pro člověka, vévodí žralok bílej, následuje bělavej, tygří a dlouhoploutvej. Do potencionálně nebezpečný patří kladivoun, mako, šedej útesovej a deset dalších druhů. Pak je skupina těch relativně bezpečných a na konci jsou ty neškodný. Francouzštinu už docela zvládáš, tak tam můžeme polevit. Místo toho tě začnu učit mořskou faunu.“

„Tak to si užiješ,“ pošeptal dívce Zrzoun a pustil vězně ze spárů.

Pokud někdo očekával, že žralok zmizí, spletl se. Mrskl sebou a okamžitě zaútočil na člun. Zatímco při jeho velikosti nemohl laminátové skořepině tvořící střed lodi ublížit, nafukovací bok takové štěstí neměl a komora dostala řádnou trhlinu. Unikající vzduch mu pšoukl do tlamy, což ho odradilo od dalšího útoku, ale opustit je nehodlal.

„Zuří,“ špitla dívka.

„Blbost, žraloci nemaj emoce,“ odporoval od kormidla Čočka, snažící se nahradit odpor splasklého boku přidáním plynu a stočením kormidla.

„Zuří,“ opakovala tiše dívka a schoulila se na dno člunu.

Ichtyl se Zrzounem na sebe udiveně pohlédli, ale nechali její chování bez komentáře. Žralok je doprovodil až ke břehu, kde vartoval další půl hodiny. Po vytažení člunu prohlédli způsobenou škodu. Střední díl pravého boku půjde na lodi spravit, a pokud moře zůstane relativně klidné, lze pomýšlet na bezpečný návrat.

Potom vzal Ichtyl dívku stranou: „Prcku, co se stalo? Ke strachu přece nebyl důvod.“

„Nebála jsem se,“ zavrtěla hlavou.

„Tak, co s tebou bylo?“

„Něco je špatně, tak se žralok nechová. On fakt zuřil.“

„Jak to víš?“

Dívka jen bezradně pokrčila rameny a doktor se zamračil: „Děvče, jestli máš pravdu, tak znám jen jeden důvod, kterej přivede žraloky k zuřivosti. Už jsem to párkrát viděl. V moři je krev, spousta krve,“ vyhrkl, rozeběhl se k člunu pro vysílačku a za okamžik křičel tak hlasitě, jakoby se snažil na loď dovolat bez ni, „šéfe, mrkni na sonar, co se děje pod hladinou.“

Po chvíli přišla odpověď: „Takovej mumraj jsem snad ještě neviděl. Ty víš, co to je?“

„Žraloci, ve vodě je určitě krev. Měl bys volat pobřežní policajty. To bude jejich parketa.“

„Jseš si jistej? Nechci ze sebe udělat blbce.“

„Jo,“ převzal na sebe Ichtyl odpovědnost za případnou blamáž.

„Kde se tam vzala?“ zajímala se dívka.

„To máš tak, krev se používá na přilákání žraloků při rybaření na hák nebo pro turisty, co je chtěj vidět zblízka. Protože jsme na území rezervace, má to přísný pravidla, jak do množství použitý krve, tak i místa. Jsou tu silný proudy a krev se má odplavit na volný moře, nikdy k ostrovu. Tady to vypadá, že do vody vylili cisternu.“

„Proč?“

„Zřejmě si někdo objednal lov na tučňáky.“

„Cože?“ vyděsila se dívka.

„Jo, ráno připlujou, budou řvát nadšením, když uvidí vyskakovat tučňáky metr nad hladinu a žraloky za nima.“

„To je svinstvo,“ vydechla nevěřícně.

Svinstvo to určitě bylo, o čemž se přesvědčili při návratu, neboť u Mary kotvila loď pobřežní hlídky.

„Byli tu do půl hodiny, co jsi volal. Dole je peklo. Než nás s Pumpičkou vyhodil náčelník hlídky z můstku, tak jsme to hemžení pozorovali. Ichtyle máš jít za nima,“ hlásil Plešoun, sotva vylezli na palubu.

„Jdu, vy zatím spravte díru, jeden bělavej nás napad. Dneska jsme toho moc nestihli, tak ať je na zejtra připravenej,“ zaúkoloval ho doktor.

„Myslím, že to nespěchá. Prej uzavřou celou oblast, dokud se situace neuklidní,“ sdělil nepříjemnou zprávu Pumpička, který tajně poslouchal pod oknem hovor mezi náčelníkem a šéfem.

Když konečně loď pobřežní hlídky odplula, svolal šéf posádku do jídelny, aby sdělil nepříjemnou zprávu: „Tady prozatím končíme. Pro příští dny k ostrovu nikdo nesmí. Na zejtra bude zavřenej i přístav a kromě obchodních lodí žádná nevypluje. Dokonce ani rybáři.“

„A my?“ zajímalo Čočku.

„Taky máme zaracha. Loď musí být připravená k prohlídce, i když je to formalita, protože ji prošmejdili před vaším návratem z ostrova.“

„Co budou hledat?“ tentokrát byl zvědavý Zrzoun.

„V těchto případech je postup vždycky stejnej. Krve muselo bejt opravdu hodně, a tak ještě dneska policajti prověří možné dodavatele. Takovej problém to nebude. V úvahu připadaj městský jatka a dvě firmy na zpracování ryb. Tam zjistí, kdo si ji objednal. Půjdou v podstatě najisto, ale podle předpisu musí prohledat všechny lodě.“

„Co na nich najdou? Na palubách rybářskejch bárek je krev vždycky,“ zapochyboval Plešoun.

„Barely. Musí jich být hromada,“ pokračoval šéf, „celou noc budou policajti v přístavu hlídkovat, aby se jich dotyčný nechtěl zbavit. V takovým případě by to bylo jednodušší, viník by na sebe ukázal.“

„Co s nima udělaj?“

„Kapitán lodi i firma přijdou o licence, vedení půjde do chládku, loď a veškerej majetek firmy soud přiklepne správě rezervace jako odškodnění. Na území Jihoafrický republiky dostanou doživotní zákaz podnikání. Ti, co si to objednali zůstanou v base, než zaplatí pokutu a ta bude hodně mastná. Kdyby na ni neměli, úřady je pronajmou firmám na práci až do splacení dluhu. A je úplně jedno, kdo to je. Pamatuju, že tu před léty zavřeli i jakéhosi diplomata. Byl z toho skandál, ale z basy ho pustili, až za něho jeho země zaplatila. Takový zákon tu platí již od dob apartheidu.“

„Tak to je hodně drsný,“ vyjevil se Zrzoun.

Ichtyl se ušklíbl: „Uvědom si, že město má tučný zisky z turistů, co sem přijedou zevlovat na tuleně, tučňáky nebo se potápí ke žralokům. Tím je tahle lokalita vyhlášená. Tady ti projde spíš vražda, než průser v rezervaci.“

„A co tučňáci? Kdo je ochrání před žralokama?“ nesměle se zeptala dívka, která do této doby jen tiše sledovala hovor.

Šéf zavrtěl hlavou a bezmocně rozhodil rukama: „Ti maj smůlu.“

 - pokračování -