Dívka a moře - Tuleni, tučňáci a žralok bílý VI.

Tuleni, tučňáci a žralok bílý

(leden 2003)

VI.

V noci byl v přístavu klid. Ve vjezdu kotvila loď pobřežní hlídky a silné reflektory osvětlovaly většinu mariny. Již při pobytu v Austrálii si dívka zvykla vstávat se svítáním. Pokud kotvili v přístavu, tak zbytek posádky vstával většinou kolem osmé. Měla tak několik hodin pouze pro sebe. Připravila snídani, sklopila plošinu na zádi a s hrnkem kafe se na ní uvelebila.

Sotva ráno vyšla na palubu, začaly se dít věci. Nejdřív na molu zastavila čtyři auta, z nichž vystoupila směsice mužů a žen a zamířili k luxusní jachtě patřící jedné z největších turistických agentur. Vzápětí se z okolních lodí vynořily postavy v policejních uniformách. Zásah nevzbudil velkou pozornost. Za čtvrt hodiny odjížděly tři policejní dodávky plné pasažérů s pouty na rukou.

Tím to ovšem neskončilo. Policisté procházeli marinou nemilosrdně budíc všechny, kdo místo hotelů spali na lodích. Brali pouze větší jachty a rybářské lodě. Mumraj nastal na samém konci mola u vjezdu do přístavu, kde kotvila na první pohled hodně zanedbaná bárka. Muži od pobřežní hlídky z ní vyvlekli dva černochy, zatímco třetí skočil do vody a snažil se přeplavat zátoku. Až do této chvíle vše probíhalo tiše, ale teď za uprchlíkem vyrazil člun pobřežní stráže střežící vjezd. Z jeho amplionů zazněla několikrát výzva, aby se vzdal. Když ani po třetím zavolání muž nejevil ochotu poslechnout, zastavila ho salva z palubního kulometu, která rozčísla hladinu těsně před ním. Během minuty se paluby lodí a molo hemžilo množstvím čumilů vytržených ze spánku. Rovněž okna budov kolem přístavu byla plná.

 Po snídani vyrazila na procházku po přístavu, kde postávaly hloučky rybářů a posádek jachet. Občas zastavila poblíž některé skupiny. Snažila se nenápadně zaslechnout alespoň útržky hovorů. Zpráva o důvodu policejního zásahu již obletěla marinu a většina diskutujících s ním souhlasila. Zřejmě to nebylo z lásky k ohroženým tučňákům, ale z obavy o ztrátu obživy. Kromě agentur pro turisty i většina rybářů si přivydělávala nabídkou na výlety za místní faunou.

Dva dny po incidentu s krví mířila Mary podél západního pobřeží k severu splnit hlavní úkol pobytu. Filmování nejobávanějšího zástupce třídy paryb, čeledi lamnovitých, Carcharodon carchariase neboli žraloka bílého.

Dívka seděla od chvíle vyplutí na oblíbeném místě na zadní palubě a studovala se slovníkem v ruce několik brožur o tvoru, s nímž se setká poprvé v životě. Byly ve francouzštině, a ač jí mluvené slovo již nedělalo velké problémy, s psanou formou to bylo horší.

„Prcku, nástup do jídelny! Šéf nám bude promlouvat do duše,“ vyrušil dívku Pumpička.

V jídelně byla shromážděna celá posádky kromě Plešouna, který se věnoval kormidelnímu kolu. Šéf rozprostřel na stole mapu části pobřeží, kde tužkou vyznačil několik křížků.

„Večer dorazíme sem,“ ukázal na nejjižněji položený bod, „a hned ráno začneme. Pumpička se Zrzounem během dneška připraví klec. I když to potápěči nemaj rádi, bude s víkem. Před měsícem točili na východním pobřeží Amíci, a rozdováděli žraloky mako takovým způsobem, že se jeden rozhod podívat přes vršek do klece. Všichni tři potápěči skončili ve špitále.“

Šéf počkal, aby posádka informaci vstřebá a potom u prvního křížku naznačil tužkou oblouk od východu k jihu: „Tady vylejem krev. Proud ji požene asi deset kilometrů k severu, než se stočí od pobřeží. Nevím co všechno přiláká, ale šance na bílýho je velká …“

„Zase krev,“ vzdychla dívka.

„Jinak to nejde. Nemůžem čekat, až se nějakýmu zvědavci uráčí prozkoumat, proč tu jsme. Teď k organizaci. Moře nemá víc než deset stupňů. Budem točit na směny, kdy v kleci nebude nikdo dýl než půl hodiny. Nastydlej potápěč je k ničemu. Jednu dvojici tvoří Čočka se Zrzounem a druhou Ichtyl s Prckem. A žádný experimenty!!! Jasný?!“ zakončil šéf s pohledem upřeným na dívku.

„Proč koukáš na mě?“ zamračila se.

„Protože to varování platí tobě. Ty jsi tu expert na blbosti.“

Udiveně zavrtěla hlavou nad takovou nespravedlností, ale byl to šéf, tak si připomínky raději odpustila.

Druhý den ráno vylili krev z pěti sudů v oblouku o poloměru asi padesáti metrů, do jehož pomyslného středu umístili loď. Klec držely na hladině čtyři plováky navržené tak, aby i dva dokázaly zabránit její cestě ke dnu. Dvě dlouhé tyče udržoval stálou vzdálenost čtyř metrů od lodi. Na boku spustil Pumpička záchrannou síť, kdyby bylo nutno rychle dostat potápěče na palubu. Jako první šli do vody Čočka se Zrzounem.

Po necelé hodině se objevili první žraloci, ale zatím žádný bílý. Přesto dal Ichtyl pokyn k sestupu do klece, protože každý záběr mohl být něčím zajímavý. Pokud ho neprodají teď, třeba najde uplatnění za rok nebo později. Zvlášť u National Geographic se na veřejnosti objevovaly snímky i několik let staré.

Dočkali se po obědě. Oproti takovým kladivounům, kteří vždy plují ve skupinách čítajících mnohdy desítky kusů, jsou žraloci bílí samotáři. Proto posádku udivilo, když trpělivost při čekání odměnily návštěvou čtyř kusy najednou. Ostatní druhy vyklidily pole nebo se stáhly do uctivé vzdálenosti. Ke slovu přišly i návnady z kusů masa, uvázaných na lano jeřábu. Ichtyl nařídil Pumpičkovi, aby je nechal viset metr nad hladinou. Získali tak spoustu krásných  záběrů z klece i z paluby. Občas to byla legrace, když žralok špatně odhadl pohyb rozkývaného masa, které mu uhnulo těsně před čelistmi.

Dívka však byla zklamaná a svěřila se s tím Ichtylovi: „Myslela jsem, že budou větší.“

„Když tady narazíš na vetšího než čtyři a půl metru, je to výjimka. Takový se zdržujou v teplejších vodách, ale buď ráda. Potkat sedmimetrovýho čtyřtunovýho obra, to by s naší klíckou nemuselo dopadnout dobře. Na takový potvory není stavěná.“

Do odpoledne natočili čtyři hodiny záznamu, a k tomu přibyly desítky fotek. Během plavby na sever bude mít Čočka s Ichtylem spoustu práce, aby vše vytřídili a sestříhali. Přálo jim štěstí, protože na takové množství materiálu mnohdy čekají i několik dní.

Ráno sice již nebyla hladina klidná jako včera, ale v práci pokračovat mohli. Scénář byl až do poledního stejný. Nejprve několik nezajímavých druhů a zhruba po hodině dorazili žraloci bílí. Podle jednoho, kterému chyběl kousek ocasní ploutve usoudili, že to je stejná skupina jako včera, jen si ještě přivedli kamaráda.

Potom se situace rychle změnila. Čočka se Zrzounem právě vystřídali v kleci Ichtyla s Prckem, kteří svlékli neoprén, aby nastavili těla slunečním paprskům, když žraloci zmizeli. Posádka se shromáždila u pažení pátrajíc po důvodu.

Po pár vteřinách vyplul odkudsi z hlubiny. Byl to ON král oceánu. Vrcholný predátor, nemající ve vodní říši konkurenci. Bez dechu sledovali žraloka, který je mezi námořníky nazýván Velký bílý. Monstrum měřící téměř sedm metrů, a vážící jistě čtyři tuny majestátně proplulo kolem klece.

Žralok přidal na rychlosti, zmizel do hloubky, aby se vzápětí vymrštil nad hladinu, kde uchvátil naráz celou návnadu. Ještě jednou se vynořil zkontrolovat, zda něco nezbylo, a potom věnoval pozornost kleci. Proplul tak blízko, až brnknul prsní ploutví o mříž. Vykroužil kolečko, vrátil se, a lehce do klece drcnul hlavou.

„Okamžitě ven!“ zavelel šéf, a několika údery na tyč držící klec dal potápěčům signál k ústupu.

Pozdě. Žralok dokončil další okruh a zaútočil. Asi měl namířeno na mezeru sloužící pro filmování, ale vše dopadlo jinak. Poslední okamžiky před uchvácením kořisti nevidí. Stočí oči vzad, aby chránil důležitý smyslový orgán. Buďto špatně odhadl cíl nebo se klec právě v té chvíli zhoupla. Místo do mezery narazily tuny svalů do horní hrany. Coulové trubky zajišťující polohu vylétly z držáků ohnuté do pravého úhlu. Setrvačnost útoku přirazila klec k lodi. Odpadly dva plováky a zkroucené víko vylétlo do výše paluby.

Potápěči otřeseni nárazem s hrůzou sledovali, jak se klec na zbylých dvou plovácích naklonila o pětačtyřicet stupňů. Strop bez ochranné mříže směřovala ke žralokovi dokončujícímu další okruh. Byli v pasti bez šance na únik. Stáhli se na podlahu, kde Čočka pustil kameru a strhl masku doufajíc, že proud bublin útočníka odradí.

Mezitím na palubě zavládla horečná činnost. Šéf zařval na Pumpičku, aby donesl z můstku pušku a s Ichtylem popadli bidla zavěšená na zábradlí, která prostrčili mřížemi klece. Útok zastavit nemohla, ale žraloka na chvíli zdrží. Pumpička právě podával šéfovi pušku, když vzduchem prolétlo tělo.

Dopadla nohama žralokovi na záda, sjela po jeho boku a na poslední chvíli se zachytila hřbetní ploutve. Žádný predátor, i když má na dosah kořist, si nemůže dovolit ignorovat nenadálý útok. Jakékoliv zranění pro něho může mít fatální důsledky ve světě, kde přežívá silnější a nemocní, zranění nebo slabí jsou kořistí. Prudce couvl z klece, mrskl tělem do strany a s dívkou zavěšenou na jeho hřbetní ploutvi zmizel pod lodí.

 - pokračování -