Mé Julii

V sklepeních našeho zámku
necupitají kročeje lokajů v krajkované livreji
o stěny se neláme polední laškování jejich pánů
a utěšený smích vznešených dam

Svraskaly fresky na vlhké omítce
a jejich kratochvilné příběhy o Odysseovi
kterak se nechal přivázat ke stěžni korábu
aby nepodlehl vábení Sirén
(uši ho pálily od žlutého vosku)

všechny příběhy, které byly,
jsou pro tentokrát zapomenuty

My vábení Sirén snadno podléháme
zvláště když nás zvou na karneval masek

My vábení Sirén snadno podléháme
ač nejsou hudbou lákavou
a neslibují teplo lásek

My vábení Sirén snadno podléháme
jejich kategorickému kvičení

jak o závod teď pospícháme
na branné cvičení

Kdyby bylo po mém,
to bych si vybral masku harlekýna
chodil v kostkovaném oděvu
a chtěl tě potkat při prvním taktu menuetu
(Já nikdy nechtěl chodit v pláštěnce
já škemral o černý deštník i když nepršelo)

Jsme děti, tvárná hmota a proutek ohýbaný
pážata a naděje v soukolí dějin
které pozvali
které přihnali
a rozdali
místo vějířů mávátka
místo netasených kordů ukazovátka a píšťalky
místo loutny a violy da gamba pochod takových veselých dětí

Dýcháme
bimbajícím chobotem
o němž Tybalt z béčka prohlásil,
že je jako sloní penis
jejž zahlédl při exkurzi v zoo
a všichni se nato neodbytně zasmáli
ačkoli dleli spíše u opic a pavouků
a já se na nestoudného Tybalta tuze škaredil
na toho Tybalta, který má pořád hlavní slovo

Julie, proč jsi z béčka
proč jsi jen z béčka
proč nám kradete svačiny
střílíte prakem,
házíte houbou
a sprostě žalujete na mého spolužáka Merkucia?

Nebudeme spolu tančit:
není tu hudba
a já jsem příliš rozpačitý tanečník
A kromě nepřízně našich dvou svárlivých tříd
jsme navíc ohroženi ze sousedních stran.
a tyto obavy nás přivedly až sem ¨
k naší první dospělé hře
Jsou to vůbec naše obavy?
Jsou moje oči dospělé, když tě pozorují?

Tvoje ruce nejsou zvlhlé z vášně
vězí v igelitovém sáčku
jako nesnědené rohlíky na svačinu
(po nichž jsi zapomněla vytřepat drobečky)

Tvůj zfiltrovaný dech voní po padaných mandlích
jejichž tajemství nerozlousknu
a chlóru krytého bazénu
oči máš modré jako skalici
za pozorovacím sklíčkem vězeňského akvária

((Dnes bych tě nepoznal))
Minaret tvého těla volal
neviditelnými ústy z horního ochozu
že pozítří bude ti čtrnáct let
a že každému na lavici položíš barevné bon pari
- a jen mně, jen mně dáš o přestávce zelené
- to abych nepřestal doufat
Proč mě nikdo nenaučil jak se správně doufá?

Náš život je těkavý a vazký
řídí nás v něm povely
vytvářejí svazky
a volají jmény, která nám dali
a která jsou různá
jako lidé rodu životného
a dokonavých vidů

Náš svět je těkavý a vazký,
a tvoje tělo mladé jako tato vznikající báseň,
jež bytní a hledá slova,
která jí nebyla řečena
(prozatím)
ale prozatím je často nikdy
a i má slova jsou prozatím příliš jiná
než abychom se mohli vznést tím,
co tu bylo vždy

To není Verona
Má Julie
Má organická lásko.