Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sezápočet z vybraných kapitol z teorie ostrovní biogeografie
Autor
Luzz
slova – ostrov
v bezbřehém moři času
domov o který je nutno pečovat
rozšiřovat jej
vrstvit jeho strofy
život jedna báseň
- neuskutečnitelná vyhlídka
je rozšířením sdíleného
milosrdná amnézie nepřichází
zůstávám při plném vědomí
kabotážní plavbu nelze provozovat
ani se souhlasem všech zúčastněných stran
všechny lodě jsou plně obsazeny
možnostmi
jak strávit zbytek života
12 názorů
"slovo - ostrov"
jako bych byl doma.
"
všechny lodě jsou plně obsazeny
možnostmi
jak strávit zbytek života"
!*
(Ta druhá se mi nepodtrhla, ale ty si s Ctrl+F jistě poradíš ji rychle nahmatat. V uších mi zní. Pak vybereš vlastní a tak dále.)
S ohledem na ročník cestou na věčnost podávám přesná zpravodajství a v uších mi zní...
řekni řeka!
Je toho více tam. Zázněje.
Luzz, jakožto adept vhodný leda do šrotu navrhuji vyprdnout se na zdlouhavý sběr železa a odevzdat raději nějaké ty motouzem převázané štosy všech spřátelených, znepřátelených i konkurujících si literárních věstníků Mercure galant; de France etc.
A propos, když jsme u rtuti, musím tě odkázat na další milou starobylost, co jsem tu vyštrachala... sečkej mi, prosím.
atkij, jsi optimistická - já bych na to konto přihodila jeden murakamiho citát o osamělých kusech železa, které putují vesmírem - anebo krouží každý po jiné oběžné dráze, nějak tak to bylo
silene, přesně - a platí zvlášť v obdobích, kdy tě někdo odepíše ve všech rovinách - nezbývají než slova, aby se z toho člověk nezbláznil.
No tak jistě, citátů není nikdy dost. Zvlášť když se nedostává slov, a tu i já s dovolením přihodím znovu a znovu ten svůj favorizovaný výňatek z cizí skvělosti:
"Poezie je bod, v němž se próza odlepuje od země... Je to chvíle, kdy člověk, který prozaicky sedí na "hostině života" a má obrovský hlad po štěstí, pocítí, že má zpěvnou duši, v okamžiku, kdy (...)"
Léon-Paul Fargue
Žádný člověk není ostrov sám pro sebe, každý je kus nějakého kontinentu, část nějaké pevniny; jestliže moře spláchne hroudu, je Evropa menší, jako by to byl nějaký mys, jako by to byl statek tvých přátel nebo tvůj: smrtí každého člověka je mne méně, neboť jsem část lidstva. A proto se nikdy nedávej ptát, komu zvoní hrana. Zvoní tobě.(John Donne)
rozšiřovat ... vrstvit jeho strofy../čisto v mojej osobnej interpretácii / sľubné
(Tak to bude chtít sabotážní. Jenomže jak se dostat na palubu. A tam potom navíc strávit zbytky. Název výhružně dlouhý, málem jsem jej nevybrala.
Konec nevhodné rozvernosti. Přijdu vážně.)