Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seProto
Autor
Marcela.K.
Jediné, co bude důležité, až odejdeme, budou stopy lásky, které tu po nás zůstanou. (A. Schweitzer)
Ach jo! Zase praskla! To není možný!
„Podržte mu tu ruku, prosím...“
Beru čtvrtou kanylu a sundávám si rukavice. Jo, je to proti předpisu, ale proč, když už jsem v žíle...?
Stlačuji tamponem čtvrtý vpich a dívám se do očí bratrovi, který přivezl bráchu do nemocnice.
Je to Ukrajinec. Prý přijel na dovolenou a onemocněl. On tu už žije osm let. Proto jsem ho nevykázala na
chodbu. Potřebuji, aby mi překládal do češtiny a také aby nám sdělil anamnézu, popsal bratrovy zdravotní
potíže, i když je zjevné, že ten lékařskou pomoc potřebuje. Má vysokou teplotu, třese se po celém těle, v
záchvatu záškuby. Tu krev musím odebrat!
Ještě jsem se u tak mladého člověka s takovýma žílama nesetkala.
Dívám se do očí zdravému bratrovi, jeho pohled uhýbá...sklání hlavu.
Najednou mi bleskne hlavou - drogy!
„Bral bratr nějaké drogy?“
„Ano,“ přiznává muž s krásnýma očima.
Konečně se mi podaří zavést tenkou kanylu, odebrat krev, napojit naordinovanou infuzi. Prsty mám
potřísněné krví. Důkladně si je drbu pod tekoucí vodou.
Je to moje noční služba.
Ráno se jedu domů vyspat. Další den mám denní dvanáctku.
Když přijedu do služby, Ukrajinec z mé noční už na oddělení neleží.
Po mé noční směně ho převezli na vyšší pracoviště do krajské nemocnice.
Za týden dostáváme zprávu. Hlava plná abscesů. AIDS!!!
Otestovat všechny, kdo byli s nemocným v přímém styku!
Do prdele!!!
Tak proto mu brácha zaplatil v Čechách i zdravotní pojištění! Proto si ho sem přivezl na "dovolenou".
Proto..proto...proto...
Prohlížím si své ruce, prsty. Naštěstí netrpím na záděry...
Doma manžel, tři děti!
Jsem blbá! Já si sundala rukavice! Nešlo mi ho napíchnout...měl příšerný žíly.
Nejsem na to sama, holky na denní ho také nemohly nabrat.
Jdeme na odběry.
Za šest týdnů znova.
On už je po smrti.
Je to divný, vlastně se na jeho bráchu ani nezlobím. Jo, měl mi to nahlásit hned - to o těch drogách, ale on
přece chtěl zachránit svýho bráchu a já se měla chránit podle předpisů!
Odpustila jsem mu tehdy i ten čas plný strachu, než jsem se dozvěděla, že jsem negativní.
16 názorů
Marcela.K.
29. 04. 2022Mám si koupit bublifuk?
Marcela.K.
02. 03. 2022Evženie, hrozné to bylo hlavně v tom, že jsem se bála to "donést" domů.
Za svůj život jsem párkrát zažila veliký strach z toho, že jsem "nevěděla" a vždycky vítězil strach o ty moje blízké...co bude s nimi.
Evženie Brambůrková
01. 03. 2022Jsi odvážná. Taky jsem byla v podobné situaci a taky negativní. Bylo to hrozné.
Annnie, žádná hrdinka nejsem. Byla jsem jen zdravotní sestra a téměř celý svůj profesní život strávila v třísměnném provozu u lůžka.
Ten příběh je opravdu už letitý.
Ukrajina "vytlačila" covid, ale lidé zůstávají stejní.
Jako sestra jsem se musela nechat povinně očkovat proti žloutence. Nenapadlo by mě toto odmítnout ... v nemocnici jsem se setkávala s tolika možnostmi nákaz. Radši je ani nebudu vypisovat - laik by se mohl vyděsit. Vlastně je zázrak, že jsem si do důchodu donesla jen zničená záda a jedno koleno.
Občas se mi zasteskne. Pak napíšu příběh, který mi uvízl v hlavě. To nebylo hrdinství, to byla moje práce, kterou jsem milovala.
Děkuji i vám - Nami, Štírko a black - za zastavení a komentáře.
Marcela.K.
01. 03. 2022Diano, je to už starý příběh. Určitě víc jak patnáct let zpět. Jen mi ho teď připoměla Ukrajina.
Co jsem tím vyprávěním chtěla sdělit je myslím nasnadě...
Jani, s odpuštěním nemám až takový problém. Horší je, že si dost pamatuji a nejsem "splachovací".
Toto "odpuštění " nebylo zase až tak těžké. Dokázala jsem se vcítit do bratra, který chce pomoci. Mám sestru, asi bych pro ni také udělala cokoliv kvůli naději.
No proboha... Jsi hrdinka. A jsem ti dost vděčná, žes to sem dala až s "happyendem". Klobouk dolů a.