Velký Javor aneb Cesta tam a zase zpátky

Včera jsem šel kolem hospody „U Čerta,“ nahlédl jsem dovnitř a býval bych pokračoval domů, ale seděl tam zase Vávrus, tak jsem šel z nezbytí dál. Vávrus je totiž svým způsobem kamarád nad všechny ženské. Ač moc dobře nevím, z čeho je vlastně živ, oslavujeme spolu často člověka popíjením nemírných dávek rumu.

Nejedná se ovšem o pravý rum. Přesto je na etiketě vypodobněna plachetnice a to nám docela postačuje, abychom se rozjařili představou skvělých dobrodružství, jež zajisté zažijeme, když se opijeme do němoty.

No, a včera byl zrovna takový příjemný letní večer. Vávrus se díval na hvězdy a zase lamentoval a říkal, že prý žádný Bůh není. Taky říkal, že prý on sám, Vávrus, povstal z opice. Zrovna zapíjel panákem rumu nějaké léky a řekl, že když byl mladý, bušil do toho ze všech sil, ale bylo to ještě pořád málo.

Pak začal vyprávět jakýsi nesouvislý příběh, že prý „ležel“ v jedenáctém roce v léčebně ve Lnářích, že tam popíjel „houbu“ a napsal báseň o Kurtu Cobainovi. No, Vávrusovi bych to i věřil. Tehdy mu muselo být asi tak dvacet dva, ale přesně nevím. Pak ho prý pustili a on nedělal vůbec nic, nýbrž se poflakoval na Písmáku pod přezdívkou Zajíc Březňák i jen tak po světě. Chodil prý na dlouhé výlety. Hned začal vést řeč o jedné takové cestě.

Vyrazil prý na Zelený čtvrtek dopoledne směrem na Šumavu, nakoupil zásoby v Malenicích nad Volyňkou a na tamním hřbitově si prohlédl hroby Josefa Zítka a Františka Teplého. Kráčel údolím Volyňky. Prošel svůj rodný Vimperk, na Lipce už padala tma. Rozdělal si ohýnek u pramene řeky, jejíž tok jej většinu dne doprovázel, večeřel konzervu fazolí a uložil se ke spánku na holou zemi.

Na Velký pátek rozsvěcel svíčky na opuštěných hřbitovech. Pil vodu ze studánek a horských potoků. Lezl na kopce a vyhlížel Alpy. Chtěl jít ke prameni Vltavy, ale spletl si cestu. Vstupoval do nepřístupných pásem včetně Luzenského údolí. Bezmála zahynul v rašelině. Vylezl na Luzný a sušil si tam na balvanu kecky. Druhou noc už spal v Bavorsku.

Na Bílou sobotu vstal před svítáním, plašil ráno kachny na zamyšlené hladině Roklanského jezera. Vylezl na Roklan. Po sestupu si užíval pohled na Velký Javor od Oberfrauenau. Hledal ve Frauenau bankomat, nalezl jej ale až ve Zwieselu. Koupal se nahý v říčce jménem Flanitz. Nakupoval v Normě ve Zwieselu. Šel po cyklistické stezce směrem do Čech. Byl vyšetřován bavorskou policií pro podezření z pašování drog a zbraní. Celou noc lezl na Velký Javor.

Za úsvitu Velikonoční neděle stál na vrcholu a byl tam sám. Teprve při odchodu z vytouženého vrchu, potkával první ranní turisty. Sestoupil dolů do Železné Rudy. Jel vlakem přes Klatovy, Sušici, Horažďovice a Strakonice do Volyně a vrátil se do Kakovic v neděli k večeru jako mladistvý hrdina.

Vávrus toho někdy nakecá dost, hlavně když se nasyslí. Pak jsem ale potřeboval na velkou, přičemž na hajzlu zase nebyl papír, Vávrus vytáhl z brašny jakýsi sešit a vytrhl pár stránek, jež mi podal jako svátost.

–

ČTVRTEK 21. 4. 2011

Kakovice (cca 500) – Marčovice – Předslavice – Úlehle (540) – Straňovice – Malenice (515 m. n. m. pod kostelem; hroby J. Zítka a Fr. Teplého /“žít můžeš kdekoliv, ale umírat se má doma“/) - Havrdův mlýn – Čkyně (židovský hřbitov) – U Jirků – Bohumilice (555) – Bohumilice v Čechách – Opolenec – Sudslavická lípa – Vimperk – soutok Volyňky a Arnoštského potoka (722,5) – Velký Klášterák – Klášterec (německý pomník padlým v 1. svět. válce) – u Kláštereckého mlýna (hranice CHKO) – u Mandlova dvora – Lipka (900) – rozcestí pod Světlou horou (1052,5 m) – pramen Volyňky (1045 m, 1. nocleh).

PÁTEK 22. 4. 2011

Vstal před úsvitem, nabral si do lahví vodu z pramene Volyňky – u Světlé hory (1110) – Švajglova Lada (1033) – pod Bukovcem (1067) – alpská vyhlídka (1070; rozhled: Šerava, Boubín, Obrovec, Světlá hora, Pažení, Liščí hřbet, Červený, Smrčina, Chlustov, Plechý, Liščí hora, Trojmezí, Trojmezná, Samota, Třístoličník, Špičák, Kunžvart, Strážný) – Nový Svět (rozcestí, 920) – Borová Lada (900) – Nová Boubská (1010) – Hraniční les – Buková slať – Knížecí Pláně (1018) – Knížecí Pláně /kostel/ (1020, rekonstruovaný německý hřbitov, zapálil tam svíčku, jež byla u jednoho hrobu) – Furík (1024) – Chaloupky (1047) – Čertova voda (988, zde překročil bavorské hranice) – Teufelbachklause (nádrž na potoce Čertova voda) – Siebensteinkopf (1263, daleký rozhled do Čech i do Němec /Boubín, Luzný.../) - Reschbachklause (nádrž) – 1. zóna NP Bavorský les (rukavice na stromě, smrt a zrod, Schwarzbachhause, zbytky sněhu, Mauther forst) – hranice v sedle mezi Malou a Velkou mokrůvkou – Luzenské údolí (sestoupil podmáčeným lesem a nakonec měl obavu, že skončí někde v rašelině), překročil Luzenský potok hluboko v 1. zóně – Hraniční slať- U modrého sloupu – Luzný (1373 m, zbytky sněhu, kamenné moře, sušil si boty, krásnému rozhledu dominovaly Velký Roklan a Boubín, také Siebensteinkopf a krásné Luzenské údolí s Březníkem, Alpy kvůli snížené viditelnosti patrné nebyly) – křížení Sommerweg a Böhmweg – Teufelsloch (opět zbytky sněhu, hluboce zaříznuté údolí Kleine Ohe) – Oberer horizontalsteig (E6) – nocleh v lese při ohni jako první noci.

SOBOTA 23. 4. 2011

Vstal před úsvitem, za rozednění dorazil k Roklanskému jezeru (1071 m), zde informační chata, kachny a ticho – Rachelkapelle – odumírajícím a rodícím se lesem na Velký Roklan (1453 m; opět velký rozhled, zvláště Luzný a Velký Javor) – Malý Roklan (1399 m) – dále po Rachelsteig a Marienweg (stále dálková trasa E6) – Oberfrauenau (krásný pohled na Velký Javor, rybníček s ostrůvkem, můstkem a loďkou) – Frauenau (616 m) – dále podél Flanitzu a železniční trati do Flanitzmühle – Zwiesel (580 – 750 m, ještě předtím soutok Flanitzu a Kleine Regen u Zwieselu, na náměstí socha sv. Jana Nepomuckého, soutok Malé a Velké Řezné, nakupoval v Normě, velký kostel sv. Mikuláše) – podél silnice E53 a Velké Řezné přes Ludwigsthal do Regenhütte, údolím potoka Kleiner Deffel/?/ (krásný smrkovo-borový les) – Kaisersteig – Velké Javorské jezero – v noci výstup na Velký Javor (1456 m. n. m.).

NEDĚLE 24. 4. 2011

Východ slunce pozoroval z vrcholu, všechny kopce pode mnou, rozsáhlé zbytky sněhu, zima, vítr, borovice kleč, zakrslé smrčky, lišejníky, radar NATO, vylezl na skály Richard Wagnerkopf a viděl z výšky Malé Roklanské Javorské jezero, byl osamělý a na vrcholu, kaple) – údolí potoka Teufelsbach – Hintere Steinhütte (krásný pohled na Velký Javor s radarem NATO a lanovkou, jež v té chvíli již byla v pohybu – u Bayerisch Eisenstein překročil v lese hranici, pak přebrodil potok Svarožná, přítok Velké Řezné, se kterou se stéká v Bavorské Železné Rudě na hranicích – Alžbětín – Železná Ruda, návrat vlakem přes Klatovy, Sušici, Horažďovice a Strakonice do Volyně, pak pěšky domů přes Neuslužice a Litochovice.