Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seCliffs of Moher
Autor
Odpoutaný Prométheus
Osamělá žena
skrze slzy, skrze splín,
zří mladého džentlmena
(už ho nikdy nespatřím!)
Osamělá žena
životem je poražena;
skočím nebo neskočím
(co si první přerazím?)
Osamělá žena,
lidská bytost (podle jména),
fakticky však pouhý stín;
na ten já si posvítím!
...děl přísný anděl s krutou tváří,
anděl s ostnatou svatozáří,
co máchl mečem plamenným;
dáma dýmá, a já s ní!
Ohněm se vždy začínalo,
a Oheň bude poslední!
12 názorů
disrespectly
včeradis gud
Jistě. Každý tip se počítá. Tipy jsou demokratické jako hlasy při volbách. Asi by bylo spravedlivé, kdyby jen ten, kdo má nejvíce tipů mohl být v místní redakci. ...To by nám asi vládla autokratka annnie, ale ta nám vládne i tak.
Odpoutaný Prométheus
09. 03. 2022Až na to, že to občas bolí.
Odpoutaný Prométheus
07. 03. 2022... s anděly je to prostě tak, že jsou pro ně principy důležitější než lidé. Rytíři jsou podobného ražení, ale narozdíl od andělů se dají aspoň opít nebo obehrát v kostkách.
Odpoutaný Prométheus
07. 03. 2022Díky, Aleno, každý se počítá!
Taky jsem osamělá žena a tak vím, že andílkovi s plamenným mečíkem je můj osud buřt. Tvůj pathos je ale legrační a za to dávám tip.
Odpoutaný Prométheus
06. 03. 2022Entropie uzavřeného systému nikdy neklesá, to jediné je jisté.
Odpoutaný Prométheus
06. 03. 2022bixley - Irsko je smutná, zadumaná země, byla jsi tam někdy, bixley? Já jsem tam byl v roce 2002, navštívit svou současnou ženu, a strašně to na mě zapůsobilo - Irsko je skutečně Zelený Ostrov, všude pastviny a kamení, ze kterého obyvatelé staví nekonečné, nízké zídky, a potom vřes a rašelina, a šedé, věčně zamračené moře (byl jsem tam v prosinci na Vánoce), šedá a zelená, rezavě hnědá, a zase šedá, do modra. Na Cliffs of Moher jsem byl v den, kdy padla taková mlha, že nebylo vidět na krok, takže to, co je vidět na fotografii, jsem si nevychutnal, ale stál jsem u té budovy a díval se do mlhy.
Průvodce říkal: "Nechoďte ke kraji srázu, ale kdybyste neposlechli a náhodou vás poryv větru sfoukl, tak prosím, než se zabijete, račte otočit v pádu hlavou doleva - kdyby nebyla ta zatracená mlha, tak spatříte nejkrásnější panorama na světě!"
Tento pološílený, zmatený proslov mě přesvědčil, že jsem opravdu přijel do země zoufalých romantiků, ergo že jsem mezi svými!
(Netflix seriál Jack Taylor odehrávající se v Galway v této souvislosti doporučuji! Lokace natáčení jsem poznával i po dvaceti letech, a hlavního hrdinu hrál Iain Glen, kterého většina diváků zná spíš asi jako rytíře jménem "ser Jorah Mormont" ze superslavné Hry o Trůny).
Vím z vlastní zkušenosti, že mohérové útesy jsou krásné. Ale příběh smutný.
:)
Snila jsem tak dlouho.
Mé tělo bylo matně zlaté... a má krev shnilá.
Mrtvolu za mrtvolou jsem nechávala za sebou... Jak jsem čekala... na jeho návrat....
Poslouchej má svá slova. Já jsem Malenia. Čepel Miquella.
A nikdy jsem nepoznala porážku.
Počkej. Šarlatový květ znovu rozkvétá. Budeš svědkem opravdové hrůzy. A teď, shnij!
:D:D