Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seTudy jdu já a slova tahám z paty
Autor
Viviana Mori
tudy jdu já
a tady je můj svět
sídliště na dlani a brýle s fialovým sklem
všechno je dokola - řekla jsem si
všechno je dokola a ty budeš výhybka v každodenní šedi
najednou beru chuť prohlédnout dým
čichat výlohy
voskové figurky hladit pohledem
úsměv a sny
/jednou si koupím páva s duhovým břichem
usnu zmámená na secesní lavičce
ta ostuda mě nerozpije
žalovat lásku do oprýskaných stěn
tady si lehnu já
potkan by rád kus mého nehtu
mluvím k soše andělíčka pod stromem
to se mám stydět milovat hlasitě
svůj mlžně matný vjem?
je ve tvaru ženy
a při vůni dřeva lehce spím
mávám hvězdám jen ať zpocené ruce
tisknou šmouhy před souhvězdím /pak si to vyčistím
vůbec netušíš
co si to všechno vymýšlím
možná jen krátce zatrnulo
co miluji, to si i při večeru sním
-
jdu z kopce po Miladě
U Svatého Antoníčka chvějí se mi ruce
mluvím na Boha
při tom se ze zvyku
pošklebuji sama sobě
Bůh dává zelenou zatímco na oblaku
líže kopec zmrzliny
jdi si kam chceš, řekl mi
jenom mi tady nezmrzni
a tak si zase vymýšlím,
že dáma miluje lesy víc než lidi
nezkřiví jediné myšce fous
zatímco padám na kočičí hlavy
a někde v dáli
skřípou prsty patiny
-
tudy kráčím já
každý den s myšlenkou, že tě potkám na půl vteřiny
někdy tě zapomenu, někdy miluji
obojí úspěšně
tady už není co pro fantazii
obě jsme nohama pevně na zemi
skrz vše co jsem stihla
poslat do nadoblačných skic
slova, básně a promrhaný cit
asi jsem měla mockrát špatný sny
jdu po chodbě s rozpitými vlasy
matnou šedí ve tváři
Dobrý den, řekneme si slušně
zeptáš se:
mohu už uklízet, jdete sem ještě?
řeknu: Ne, klidně můžete
a zbaběle zmizím do ulic
8 názorů
... že dáma miluje lesy víc než lidi...
Ta dáma je zřejmě kvadratickou vodnářkou, která cítí přízeň rostlin - jejich duše totiž umí přijmout a hostit duše hodných lidí. Nepřenosná životní zkušenost, božský zážitek.
Básnička hodna tipu.
A neodolám napsat radu hlavní hrdince: Všechno má svůj čas.
Mně tenhle tvůj text trošku připomíná Václava Hraběte. Nejvíc se mi líbí ta pasáž o (secesním) pávovi. Já si v podobné situaci zase napíšu "klasickou" secesní básničku jako od Opolského. Tip.
Tenhle kousek netáhne mého čtenáře tolik, jako to umějí jiné tvé, četla jsem vícekrát, přesto zejména ve vstupní části ne a ne zabrat. Každopádně
některé obrazy by mi zesílily, kdyby se krátily, např.
. všechno je dokola a ty budeš výhybka
. dále z paví kurzívy ponechat jen první tři verše
naopak mě oslovil
. druhý kurzívní part (jdi si kam chceš, řekl mi/jenom mi tady nezmrzni)
. někdy tě zapomenu, někdy miluji
a pak už ok až do konce.
Vivi, je to poetický ohňostroj, který má původ ve zdánlivě všedních věcech:
skrz vše co jsem stihlaposlat do nadoblačných skic
slova, básně a promrhaný cit
- ráda tě čtu.
Jinak páv byl nejkrásnějším zvířetem, které jsem kdy měla... vznešeným, aniž by to tušil.
Na mě je to příliš dlouhé. Se pak v tom všem tákňák ztrácím... Prostě - nedokážu udržet pozornost. Ale... Možná pro jiné NOPREBLEMA?!
Nicméně!
I tak se mi to líbí - čtu to po kouskách a snad se najdu...
Jednou si koupim páva... celé štvorveršie pre mňa veľmi hutné..ako celok príjemné čítanie /miestami trocha prekecané/ ale určite osloví
Smutek je v smutným čase ještě smutnější... Ať přejde zmizí vyvane! Moc pěkně napsáno. Jsem v tom textu kolemjdoucí chodec, co stoupá po Miladě a má v hlavě svou vlastní báseň... Tip a.