jako vzkaz v lahvi

Do jednoho z koupených spacáků vložil  lístek psaný jednoduchou angličtinou.

Pozdrav, přání brzkého konce války, e-mailovou adresu.

Něco jako vzkaz v lahvi vhozený do moře.

Kdoví, kam ho osud zanese. Kdoví, jestli se dozví, kam jeho skromná pomoc doputovala.

Přidal balík balené vody, několik párů ponožek a odnesl na sběrné místo s modrožlutou vlajkou.

Neuběhlo ani deset dní a v poště našel zprávu od Aliny z Kyjeva.

Děkovala za spacák, prosila o léky, v Kyjevě teď nedostupné.

Názvy medikamentů byly jiné než v našich lékárnách, ale pár minut hledání na internetu

pomohlo najít podobné české preparáty.

Stačilo pár slov mezi kolegy a kamarády a druhý den se mu na stole sešla

pěkná hromádka krabiček, co kdo doma našel. Sehnat prášky na dezinfekci vody byl trochu oříšek,

v několika lékárnách byly úplně vyprodané, ale nakonec se i tohle podařilo.

Velký balík s kyjevskou adresou putoval přes hranice na Ukrajinu prostřednictvím Červeného kříže,

do Kyjeva ho doručili ukrajinští vojáci.

E-mail s fotkou dojaté Aliny, která užasle  hledí na krabičku léků pro svou maminku trpící bolestmi,

byl tou největší odměnou...