Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

První sonet

03. 04. 2022
13
9
393
Autor
Debbi

Jednou se stane, snad se pousměji,

přesto že život k smíchu nezdá se,

spíš vypadá to, že květiny tlejí,

než že by kvetly více ke kráse.

 

Černá, jen černá… světla nedohlédneš

i když se modlíš, i když prosíš svět,

jednou sis sedl, jen těžko se zvedneš

a všechno kolem cítíš práchnivět.

 

Však přesto všechno, přese všechny strasti,

chtěla bych ještě dojít kousek dál.

Obejít horu, minout všechny pasti

a potkat tebe, který jsi mě znal.

 

Vidino mlhavá, je to jen sen -

víš, život uléhá. Je unaven…


9 názorů

Bačkovský
07. 04. 2022
Dát tip

Závěr básně poetický, povedený. Mám však raději 

"A potkat tebe, který jsi mě znal" rozumím, to je pro mě  


Hiakova
07. 04. 2022
Dát tip

proč nezalezeš ty?


Alenakar
07. 04. 2022
Dát tip

Jakési spojení anglického sonetu a dekadence.  Inspirativní. Tip.


taktedy
07. 04. 2022
Dát tip

Pěkné, inspirující .)


taktedy
07. 04. 2022
Dát tip Lenochod

Zetlelé květy nový život sytí,

krásu zas oko, které se dívá;

ve tmě i černé světlo svítí,

a smutek vždy příští radosti skrývá.

 

Jak Héfaistos udeř do mříží své klece,

silou, jež spánek sny na víčka kreslí,

chléb svou chuť získává ve výhni pece,

a mnozí jiní už dřív stejný kříž nesli!

 

 

Nádherné .))


Odpoutaný Prométheus
07. 04. 2022
Dát tip Lenochod, cvrcka

Hiakova - já si myslím, že ty nechápeš snad skoro nic na světě, kromě vlastní potřeby otravovat lidi svými frustracemi. Proč nezalezeš zpět tam, odkud jsi vylezl nebo vylezla, a nenecháš ostatní lidi, aby si hráli podle svého gusta? 

Live and let live, eh?


Hiakova
07. 04. 2022
Dát tip

nechápu zvyk zdejších lidí, psát pod autorovi básně, svoje vlastní sr..... básně do komentáře :D 


Odpoutaný Prométheus
04. 04. 2022
Dát tip Lenochod

Zetlelé květy nový život sytí,

krásu zas oko, které se dívá;

ve tmě i černé světlo svítí,

a smutek vždy příští radosti skrývá.

 

Jak Héfaistos udeř do mříží své klece,

silou, jež spánek sny na víčka kreslí,

chléb svou chuť získává ve výhni pece,

a mnozí jiní už dřív stejný kříž nesli!


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru