Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDívka a moře - Keporkakové VI.
Autor
Andreina
Tak jsme na konci, ale zbývá pár dnů, tak zvládnu vložit ještě další Prckův příběh.
Keporkakové
(duben 2003)
VI.
Seběhla ze skaliska, aby se připravila na cestu. Stáhla džíny, které původně oblékla pro cestu džunglí a i s tričkem je nacpala do pytle. Čím míň toho ve vodě na sobě bude mít, tím víc sil ušetří. Vak pečlivě zašněrovala, aby zabránila vniknutí vody. Z kanystru vylila zbytek vody a provazem ho připevnila k pytli. Bude mít funkci plováku, který snad zabrání utopení zavazadla v němž se nacházela mimo jiné kamera s fotoaparátem obsahující unikátní záběry.
Pro vstup do vody si vybrala místo severně od útesu, kde první den natáčela. Zde se příboj nejvíc blížil ke břehu. Potřebovala překonat čtyřicet metrů rozčepýřených hřebenů dosahujících zhruba tří metrů. Chvíli sledovala převalující se masy vody a počítala vlny.
„To půjde,“ usoudila polohlasně a vyrazila.
Po deseti metrech podivného sprintu s vodou po kolena se stočila na dně do klubíčka s rukou pevně zaklíněnou do spáry mezi kameny. Druhou přidržovala lodní pytel. Náraz vlny a počítání do čtyř, než ji zvedl zpětný proud u dna. Teď již s vodou do pasu urazila dalších pět metrů. Počítání do pěti a poslední kousek než bude muset plavat. Nemít sebou zavazadlo, již by vlny snadno podplavala, ale takto ji vždy strhly kousek zpět.
Konečně překonala pásmo příboje. Uplavala několik desítek metrů na plochých vlnách, než vyhlásila pauzu a přestala proklínat pytel s kanystrem, který teď celkem ochotně plaval na hladině.
„Holka, dobrej výkon,“ pochválila se hlasitě, protože v okolí nebyl nikdo, kdo by to udělal za ní.
Po několika minutách přehlušil hukot převalujících se vln vysoký tón lodního motoru. Z polohy na zádech přešla do vertikální a začala šlapat vodu. Po chvíli zahlédla na vrcholu vlny člun. Zřejmě ji také zahlédli a za pár minut se již objímala s Čočkou a Zrzounem. Ještě na člunu dívku přiměli, aby rozbalila lodní pytel a oblékla se. V příboji totiž přišla i o kalhotky, poslední kousek oděvu. Šéf by z mořské panny s nohama místo rybího ocasu určitě radost neměl.
Po přivítání s posádkou si šéf pozval dívku na můstek k pohovoru. Přes radost ze setkání musel řešit její zmizení bez dovolení.
„Mám se sbalit?“ zeptala se, aby předešla případnému kázání.
„Ne,“ usmál se kapitán, „tejden kajuta a kuchyň. Pochopila?“
„Jo, mám zaracha jak puberťák,“ ušklíbla se.
„Děvenko, nemůžeš si dělat, co chceš. Stačilo se zeptat a ne utýct, jak malá holka.“
„Jsem malá,“ odvolala se na svou výšku.
„Hele, ber to vážně nebo ti ještě tejden přidám,“ vyhrožoval šéf.
„Budu hodná,“ slíbila pokorně, protože o prodloužení domácího vězení nestála.
„Věřím ti všechno, ale tohle nikdy,“ zasmál se, když viděl dívčin výraz, „teď odchod. Kromě snídaně, oběda a večeře tě nechci vidět.“
„Neuvidíš,“ slíbila a odkráčela s dobrým pocitem, že rána na palubě budou jen její. Nikdo jiný nevstává tak brzo.
„Kde ji máš?“ zeptal se Ichtyl, když šéf předal řízení lodi Plešounovi a dorazil do jídelny za posádkou namačkanou před Čočkovým notebookem.
„Na tejden v kajutě a nepřeju si, aby někdo příkaz obcházel. Doufám, že je to jasný,“ rozhlédl se po posádce, zda neuslyší nějakou poznámku, ale odpovědí bylo ticho, „co se děje?“
Nic, ticho.
„Tak co je?“
Skupinka se rozestoupila a Čočka cosi upravil na počítači. Potom ukázal na monitor, kde probíhal porod velrybího mláděte.
Šéf shlédl záběry do konce a vydechl: „Kde jste to vzali?“
Místo odpovědi Čočka vrátil záznam: „A co říkáš tomuhle?“
Na monitoru se z modré hlubiny vynořila tmavá masa, která velkou rychlostí směřovala vzhůru. Kamera sledovala keporkaka, jak prorazil hladinu a s mohutným plácnutím spadl zpět. Osasní ploutev úctyhodných rozměrů byla v té chvíli jen metr od člověka, který vše natáčel. Potom obraz zakryla plocha prsní ploutve jiné velryby.
Šef nevěřícně zavrtěl hlavou: „Panebože, kde ste to sebrali?“
Opět ticho.
„Tak umí tu někdo mluvit?“ rozkřikl se.
„Dal bych rok života, abych mohl natočit takový záběry, jenomže já nejsem vyvolenej,“ pronesl tiše Čočka.
„Prcek má buď neskutečnou kliku nebo je milenkou Poseidona. Jinak si to vysvětlit nedokážu,“ přidal názor Pumpička.
„Nechápu to,“ dorazil šéfa Ichtyl, „samec Prcka varoval, ale potom dovolil, aby se během porodu k matce přiblížila. Nikdy by neublížil, jen ji měl odstrčit a blokovat tělem. Choval se obezřetně, ale proti zvyklostem. Viděl jsem hodně záběrů rodících velryb, jen nikdy ne tak z blízka a řek bych, že skok keporkaka ze spodu možná ještě nikdo nenatočil. Zatímco jsem se flákali po hospodách, ona makala. Tohle prodáme všem ústavům zabejvajícím se kytovcema po celým světě, jen chudák holka dostala odměnu v podobě domácího vězení.“
„Podle fotek odhaduju, že k nim plavala půl kiláku,“ dodal ještě Zrzoun, „a potom zpátky. Dostala kvůli velrybám pěkně do těla.“
„Takže jsem za blbce,“ kývl šéf hlavou a vystřelil z místnosti.
O chvíli později strčila do jídelny hlavu dívka s pusou roztaženou úsměvem od ucha k uchu: „Už to asi viděl, co? Jsem amnestovaná.“
„Jo, pojď dál,“ pozval ji doktor.
- konec -
27 názorů
Ivi, on kapitán někdy působí dojmem hrozného tvrďáka, ale je férový. Tedy někdy.
blacksabbath
16. 04. 2022Šéf by z mořské panny s nohama místo rybího ocasu určitě radost neměl.....„Takže jsem za blbce,“....ale dokázal to ocenit........supeeeeerpočteníčko!!!!
Mir, meditovala, ale asi to nejde tím správným směrem. Koště je mnohem blíž než žábry.
Kočkodane Luboši Š., já byl fakt na tom, že jsem zahlédl tu 61! Ovšem teď mne napadá, že to mohl být setrvačný vjem. Tu cifru jsem klidně mohl zahlédnou na psancích, kde mi cosi komentoval Miňko.
Jinak já jsem ročník 1954 a pár let zpět jsem byl taky nadupaný díky veršotepárně. Tam jsme měli měsíc stejnou formu, ale každé pondělí ráno pět povinných slov a do čtvrtka 17 hodin se to muselo poslat. Po takové tréninku jsem zapomínal psát i mluvit prózou.,-)
Andrejku znám odjinud a jsem rád, že jí takto děláš radost svými veršovanými shrnutími děje. Myslím, že si to zaslouží! Také mi přirostla k srdci, jinde jsem jí věnoval i písňový text. Je asi i tady: Moře je má láska!:-D
Andrejko, co není, může ještě být! Což jsi na ppčkách nemeditovala o tom, že se měníš?;-)
Květoni, kosatky na to mají právo, ale bohužel k Japončíkům musíme přičíst ještě Islanďany a Nory. Zvlášť u Islanďanů mě to mrzí, protože svůj ostrov hájí, ale moře plundrují.
Mirku, já predpokládám, ze letokruhy na mé autorské stránce naskakují prubezné a pokazdé správne reflektují fakt, ze jsem rocník 1958.
Taktéz díky za mohutnou chválu mých doprovodných versovaných komentáru.
A jsem rád, ze je s nimi spokojena i Andrea.
Květoň Zahájský
12. 04. 2022Co já vím, tak dneska velryby žerou už jenom kosatky a Japonci. Kosatkám bych to odpustil.
Květoni, děkuji hlavně za Tvé nadšení velrybami. Jsou velké, jsou silné, jsou chytré, přesto bezmocné při střetu s nejkrutějším z predátorů, s naším druhem.
Květoň Zahájský
12. 04. 2022Tak jsem si oddechl, dopadlo to skvěle, dobro opět zvítězilo a žádnému živému tvoru nebylo ublíženo. Já mám velryby moc rád, tak nějak k nim z neznámých příčin od malička lnu, proto jsem z tvého vyprávění obzvláště nadšen.
Andrejko, ty dìvko s toulavými ploutvemi, kdopak to kdysi prohlásil, že láska je vždy krásná, i když nešťastná? I ta je zdrojem inspirace!;-)
Ano, pro Ichtiandru bychvtam snad šel i já...
Kočkodane, zdá se mi to, nebo jsi náhle zmoudřel o tři roky? Měl jsem dojem, žes tam měl 61! A písmák by na rozdíl od pp měl ten věk přepočítávat...
Jinak ovšem náš můj obdiv, jak ses u Andrejky rozjel! (Mně už to tak rychle nejde, naposled jsem před pár lety podle wiki na jeden zátah zvěčnil příběh posla bohů s těmi okřídlenými botkami...)
;-)
Kočkodane, zdá se mi to, nebo jsi náhle zmoudřel o tři roky? Měl jsem dojem, žes tam měl 61! A písmák by na rozdíl od pp měl ten věk přepočítávat...
Jinak ovšem náš můj obdiv, jak ses u Andrejky rozjel! (Mně už to tak rychle nejde, naposled jsem před pár lety podle wiki na jeden zátah zvěčnil příběh posla bohů s těmi okřídlenými botkami...)
;-)
Nitro Prcka touhou hoří
zdupat Mary palubu,
do vody se proto noří,
plave, padá na hubu,
mořský na ni čekal šotek,
dělá žerty, a divný,
někdy až i lascivní,
tělo Prcka bez kalhotek
do člunu se souká,
chlapi stranou koukaj,
nesmí zůstat v Evy rouchu,
kapitán by prskal trochu,
po úkonu vítacím
joy se z bosse vytrácí,
přísný pán se snaží bejt,
vyhlašuje punishment,
zatím dole u notebooku
čtveřice se shlukne,
rysy začnou tuhnout klukům,
vidí věci natočené,
šéf se krátce nato žene
takřka jako pominutý
za domácím muklem,
tomu je trest prominutý.
Mirku, milovattakovou ženskou může přinést jen zklamání, má moc toulavé ploutve.
Jinak v každé dobré posádce je normální, že by jeden pro druhého šel třeba do Mariánského příkopu. Při povolání potápěče je to dokonce nezbytnost.
Maruško, keporkak si Prcka neadoptoval, ale to neznamená, že by se již nikdy nesetkali. Keporkakové mají vždy stejné migrační trasy a přezimují ve stejných oblastech. Podél západního břehu Afriky se posádka do domovského přístavu v Marseille vrací často, kvůli požadavkům na natáčení Velkých bílých žraloků.
V životě se mi tak nepotily oči jako nad Tvými povídkami, i když je nečtu poprvé, Andrejko! ;-)
A to si piš, že Tvůj drsný mancimor je na Tebe náležitě pyšný a v srdci každého z nich ses zasekla drápkem. Kdyby bylo třeba, kdokolivz nich bude za Tebe i dýchat nebo se rvát.
Samozřejmě jsi i slepička, co snáší zlatá vejce, viz třeba tyhle neskutečné záběry. S Tebou se i poznají i spoustu věcí, jaké by je žádná univerzita nenaučila.
No, i my, Tví letter friends, už máme pro tebe pokojíčky ve svých srdcích! Jsi bezpochyby pěkně dravý živel, ale budeš mít i srdce na pravém místě. Těžko si Tě nezamilovat...;-)
dievča z lesa
11. 04. 2022amnestovaná ... úsmev od ucha k uchu ... krásne rozprávanie ... možno si ten keporkak prcka adoptoval***
Jaroslave, jestli jsou pyšní, tak to dávají najevo dost pochybným způsobem. Ale myslím, že rádi mě maj.
Moc krásné zakončení jednoho dobrodružství. Více slov k tomu nemám. Jen, že můžou být chlapci na Prcka pyšní. A jistě jsou.