Vražedná

Biskupe,

Nezval byl literární veličinou už v dobách první republiky. Byl vůdčí osobností surrealismu a po té i poetismu. Pro komunisty by bylo velmi netaktické nevyužít takovouto asutoritu, která se jim sama nabízela.

Když psal Nezval rozsáhlou báseň Stalin, komentoval to tak, že chce psát stále srozumitelněji, aby ho mohla číst každá dojička. Chtěl tady být popovým básníkem, stejně jako kdysi já. Nevím ale, kolik dojiček s nadšením četlo jeho Stalina.

Díky všem za příjemná hodnocení

Pěkná píseň. Podle Rilkeho je píseň spolu se sonetem nejobtížnější formou.

Za me vyborny, neco mezi Schmitzerem a znamkou punku (a neco prokletych). A nejsou to jen plany kydy, coz ocenuji. T.

No, netušila jsem jakou diskusi na téma "poezie v krizi - ano / ne..." můj příspěvek vyvolá. A taky jsem netušila, že spojení "komunista" a "dobrý básník" je předmětem řekněme podivu. Možná mě ztratíte, ale já spíš dělím lidi na dobré, horší a ty špatné... 

Tak jasně, za komunismu vycházely sbírky v obrovských nákladech. Ale nevím, kolik z toho reálně měli autoři, protože procenta z prodeje asi neměli ;-).

Nezval, ten měl možná šoféra, protože byl jedním z "vyvolených", zrovna tak mohl místo psaní dělat náměstka někde v exportu...

Biskupe,

mnozí básníci byli zároveň i textaři. První, kdo mě napadne je Nezval, druhý, kdo mě napadne, je Kainar. Oba to byli komunisti jako poleno, ale oba byli dokonce tak nadaní, že si zhudebňovali své vlastní básně a některé jejich písně žijí dodnes. A třeba Nohavica sám sebe považuje spíš za básníka. Má pravdu. Je lepší básník než většina autorů z Tvaru, protože píše pro "normální lidi" a ne jen pro kamarády z literární kavárny.

V tom, že poezie nikdy nebyla zlatý důl, se velmi mýlíš. Už ve středověku byli minnesenři a trubadúři velmi dobře placení a písně vikingských skaldů byly dokonce vyvažovány zlatem. Minulý týden jsme tady řešili, že některé sbírky Svatopluka Čecha byly vydány více než dvacetkrát. Ještě za komunistů šli někteří básníci na dračku. To až dnes poezie neexistuje a mladí lidé si představují, že to tak bylo vždycky.

Prominetní básník Vítězslav Nezval měl i "své" (erární) auto a svého šoféra.

Já si myslím, že každý by se měl držet svého. Text je samozřejmě jiný žánr než poezie, má svoje limity, ale i silné stránky, obzvlášť s hudbou; někdy zas dojde ke zhudebnění básně...

Poezie nikdy nebyla zlatý důl, možná kdysi v Řecku, ale asi ani to ne... je to škoda, že je tak na okraji, nabízí jiný pohled na svět, ale chápu, že to opravdu není pro každého, už náročnější román si zpravidla těžko hledá čtenáře...

Má to slušnou kontinuitu, zprvu se báseň jeví jako nápaditý popis nezralosti kohosi, uzavření dodává vážnost osobním zásahem. Technicky slušně provedené.

Biskupe,

mrzí mě, že nejsem skladatelka. Ráda bych byla písničkářkou třeba jako Radůza. Něco bych si možná i vydělala. Básničkami si nevyděláme dnes už nic. Poezie je v nějvětší krizi od osmnáctého století.  Jediný, kdo si dnes básničkami něco vydělá je asi básník František Novotný, mediálně známá postava. Ale on je i textař. To nepřekvapuje. Poezie dnes utekla mezi textaře.

Pěkný, ale taky to vidím spíš jako písňový text...

Mně tvoje básničky připadají jako písňové texty. S rytmem a rýmem, na rozdíl od jiných, nemáš žádné problémy, takže by ses dala pěkně zhudebnit. Tip.